nové číslo Heroine právě v prodeji

Kam mizejí české vědkyně. Vědu dělám po nocích, říká zooložka Kateřina Sam o slaďování práce s rodinou

Zkoumá vztahy hmyzu, ptáků a prostředí. Získává prestižní granty, vede týmy, tento týden také získala cenu L'Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Je příkladem vědkyně, která má podporujícího manžela: opustil vědeckou kariéru, aby živil rodinu. I tak se zooložka Kateřina Sam dostane k té skutečné vědecké práci často v noci a s velkými ústupky v oblasti zdraví a spánku. A nemyslí si, že když to zvládla ona, měly by to takhle zvládnout i další vědkyně.

Ekoložka Kateřina Sam vede Oddělení ekologie a Laboratoř multitrofických interakcí na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Přednáší také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.Foto: Jana Plavec

Na Papui-Nové Guineji vám prý neříkají jménem, ale jste „Matka Renagiho“. Je to tak?

Ano. Ve chvíli, kdy se žena stane matkou, už není oslovována jménem, ale referuje se o ní jako o matce toho dítěte. Je to tak trochu… redukce mé osobnosti.

Co mateřství znamená pro vás a jak jste ho plánovala vzhledem ke své vědecké kariéře?

Já jsem ho neplánovala vůbec, byla to nečekaná věc. Zjistila jsem, že jsem těhotná, když jsem se vrátila z terénu ke konci doktorátu.

Nepomyslela jste si, že je s vědou konec?

To vůbec. Už jsem končila doktorát, bylo to těsně před třicítkou. S manželem jsme tehdy plánovali svatbu, tak jsme to jen uspíšili. Říkala jsem si, že to prostě nějak půjde. Nenapadlo mě, že by to mohlo ohrozit moji práci. Manžel dělal doktorát v Austrálii, takže jsme byli finančně zabezpečení. Prostě jsem šla na mateřskou s tím, že uvidím, co se stane.

Ekoložka Kateřina Sam vede Oddělení ekologie a Laboratoř multitrofických interakcí na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Přednáší také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.
Foto: Jana Plavec

Mgr. KATEŘINA SAM, Ph.D.

Ekoložka Kateřina Sam vede Oddělení ekologie a Laboratoř multitrofických interakcí na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Přednáší také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity. 

„Projekt, který teď máme rozdělaný, se zabývá ptačími společenstvy a důležitostí jejich funkce v lese. Budeme zkoumat, kteří ptáci s jakými znaky přežívají v lesích, jež jsou poškozené, a kteří ptáci naopak z těch lesů vymizejí nejrychleji. V Kamerunu a příští rok i na Papui.“

Rodina finančně zabezpečená z doktorátu – to v českých akademických kruzích moc neslýcháme.

Australský doktorát nám dovolil pronajmout si domek. K tomu jsem měla český rodičák, dalo se to zvládnout.

Kdy jste plánovala vrátit se k vědecké práci?

Začátkem října jsem zjistila, že jsem těhotná, a koncem listopadu jsem zjistila, že jsem dostala postdoktorský grant. A protože jsem byla velmi naivní ohledně toho, co dítě vyžaduje, grant jsem přijala, jen jsem o něco odložila začátek. Ten grant se řešil na ­Papui-Nové Guineji, kde jsem měla zázemí, zkušené asistenty, mohla jsem také využívat kancelář v Austrálii. Takže jsem v Austrálii školila studenty a většinu terénní práce dělali asistenti na Papui. Jen jsem je tam několikrát zaletěla kontrolovat.

Měla jste syna v práci, nebo jste zapojila muže?

Manžel se plně zabýval svým doktorátem, já jsem dítě měla pořád s sebou. Naučila jsem se mít ho na ruce a fungovat s ním. Nosila jsem ho na všechny meetingy. Vyšli mi ale vstříc. Dostala jsem samostatnou kancelář, kde jsem měla spoustu prostoru, mohla jsem si parkovat pod oknem kočárek a měla jsem volnost v tom, jak si naplánuju den. Ale musím říct, že dost málo spím, většina mé aktivity se přesunula do hluboké noci.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!