Rychlostí proti stereotypům. Eliška Junková, legenda závodu Targa Florio
Je ztělesněním ženy, která prolomila skleněný strop v mužském světě automobilového sportu. Byla první ženou, jež překonala nástrahy ikonického závodu Targa Florio vedoucího po úzkých šotolinových cestách ve vysokých teplotách nezkrotné Sicílie. Eliška Junková je dodnes symbolem síly, odvahy a vytrvalosti.
Eliška Junková se narodila v roce 1900 v Olomouci, tehdejším Rakousku-Uhersku, do skromných poměrů. V šestnácti letech začala pracovat v olomoucké pobočce Pražské úvěrní banky, kde se seznámila se svým pozdějším manželem, automobilovým závodníkem a bankéřem, Čeňkem Junkem. Společně odešli do Prahy, kde Eliška začala stejně jako její manžel závodit. Brzy svými neskutečnými výkony předčila i mnohé mužské soupeře, postupně překonávala předsudky a získávala zasloužený respekt a uznání v tehdy mužském světě motorů a benzínu.
Eliška Junková za volantem závodního speciálu Bugatti T35B sbírala jedno prvenství za druhým. Stala se členkou prestižního klubu vítězů Grand Prix. Byla vůbec první ženou, která se odvážila absolvovat Targu Florio – tehdy nejtěžší automobilový závod na světě. Mimochodem, v roce 1973 byl právě kvůli vysokému riziku vyřazen z mistrovství světa sportovních vozů.
Sicilské zákruty
Eliška ve svém ikonickém Bugatti T35B zdolala 500 kilometrů a 1500 zatáček po šotolinových cestách v divoké sicilské krajině. Závod Targa Florio znamenal vysoké teploty, pražící sluníčko a klikaté prašné nebezpečné cesty. To by samo o sobě bylo dostatečnou výzvou i v současné době. Představte si však vůz bez vymožeností, které jsou u moderních aut přirozenou součástí. Zapomeňte na posilovač řízení, klimatizaci či polohovací sedačky. Eliška Junková si na pedály musela připevňovat špalíky, aby na ně vůbec dosáhla. Každý večer si věšela ruku na pásku nad postel, aby ji přestala bolet a mohla ji ráno znovu používat.
V roce 1928 Eliška Junková zvítězila na závodě Targa Florio mezi amatéry. Celkově byla pátá, a kdyby nemusela měnit kolo, jistě by ji čekal nejvyšší stupeň vítězů. Jak říká její vnučka Markéta Šonková: „Jízda ve veteránu je neuvěřitelně fyzicky náročná a jen ten, kdo si ji někdy vyzkoušel, pochopí, co babička dokázala. A ne jednou, nýbrž opakovaně. Vyhrála desítky závodů.“
V roce 1974 si Zlatý pohár ze závodu Targa Florio odvezla další z legend motoristického sportu, dnes 83letý francouzský závodník Gérald Larrouse. V letech 1973 a 1974 například zvítězil také v závodě 24 hodin Le Mans. A právě on společně se slovenskou herečkou Petrou Dubayovou v televizním spotu uvádí na trh novou řadu toniků Targa Florio.
Foto: Targa Florio
Prémiové toniky Targa Florio
České automobilové závodnici Elišce Junkové vzdávají hold nové toniky Targa Florio. Jsou vyrobené z prémiových sicilských ingrediencí. Společnou surovinou pro obě varianty je mořská sůl. Tonica Originale kombinuje sůl se sicilským vavřínem vznešeným, zatímco chuť Tonica Rosa (růžový tonic) doplňují jemné květy růže stolisté. Toniky jsou slazené výhradně třtinovým cukrem, jehož chuť dotváří příjemná hořkost přírodního chininu. Obě varianty jsou dostupné jak v plechovce (330 ml), tak i v designové skleněné lahvičce (250ml).
„Závodníky často považujeme za hrdiny. Reprezentují pro nás lidské hodnoty, jako je odvaha, síla a talent. Příběhem Elišky Junkové jsem byl unesen a myslím, že chytne za srdce i každého fanouška Targy Florio. Je důležité, aby mladí lidé v dnešním drsném světě nepřestávali mít své sny a ideály,“ říká Gérard Larrousse, významný automobilový závodník a vítěz sicilského závodního okruhu Targa Florio.
Milovala zvuk motoru
Po tragické nehodě manžela Čeňka Junka v roce 1928 Eliška svou profesionální kariéru skončila. Její vášeň pro motorismus však nikdy nevyprchala. Zaměřila se na organizaci závodů, mimo jiné Masarykových okruhů u Brna, stala se mezinárodně uznávanou osobností na globální automobilové scéně a věrnou řidičkou mladoboleslavských škodovek. Ještě ve svých devadesáti letech občas usedala za volant, aby si připomněla okruhy, které kdysi dobývala. Její příběh nás dodnes inspiruje a učí, že odvaha a vášeň nemají hranice.
Obdivovaná ikona nejen automobilových okruhů
Eliška Junková byla žena s velkým srdcem. Když jí zemřel bratr a jeho žena, bez váhání adoptovala jejich pětiletého syna. Jeho dcera Markéta Šonková, vnučka Elišky Junkové, to komentuje: „Moje babička milovala společnost. Scházeli se u ní lidé jako Eduard Bass, Jaroslav Seifert, přátelila se s rodinou Havlových. Přesto ve svých čtyřiceti letech bez zaváhání změnila život, aby se postarala o mého tatínka. Ale vlastně se není čemu divit. Ona se totiž nikdy ničeho nezalekla a její oblíbené rčení znělo: Proč ne? S úsměvem na rtech se tak pouštěla do každé výzvy, jakkoli náročné, kterou jí život přinesl.“
Dnes, ve světě větší rovnosti mezi muži a ženami, si ani nedovedeme představit všechny překážky, které musela tato závodnice překonat v cestě za svým snem. Elišku Junkovou si tak lidé pamatují nejen jako jednu z nejlepších závodnic své doby, ale jako průkopnici v boji za rovnost. Její jméno bylo a je neodmyslitelně spojeno s odvahou a mimořádným talentem. Vítězství Elišky Junkové mezi amatéry v závodě Targa Florio nebyl jen dalším okamžikem v historii motorového sportu. Byl to okamžik, kdy Eliška Junková napsala novou kapitolu jak v historii závodění, tak i v tématu lidských práv a rovných příležitostí.
