Všechny odpovědi máme v sobě, říká životní a byznys koučka Lidija Kovarik

Co vás vedlo ke stěhování do Česka a úplné změně profesní dráhy?

Před třinácti lety jsem v Dubrovníku potkala svého budoucího manžela, Čecha, a velmi rychle jsem se s ním přestěhovala do Prahy. Chorvatsko v té době nebylo členem EU, diplomy z tamních vysokých škol v Česku neuznávali. Rozhodla jsem se přesto následovat srdce a překopala celý svůj život. Zároveň to bylo první období v životě, kdy jsem se zastavila a měla najednou čas zjistit, kdo jsem a co chci.

Stěžejní je ale náš vlastní přístup. Vedle koučinku řídím muzeum, napsala jsem knížku, mám mnoho dalších aktivit, studuju, věnuju se manželovi a dcerám. A všechno to jde stíhat a být v klidu. Když máte správný přístup a děláte to, co vás baví.

To učíte své klienty z pozice mentální koučky?

Ukazuju jim jiný úhel pohledu na svět, pomáhám hledat nové myšlenkové vzorce, alternativní řešení. Náš mozek má tendenci věnovat se neustále obrovskému množství myšlenek. Jsme zahlceni. Učím klienty s tímto objemem myšlenek pracovat. Koučování je proces. Předně je stěžejní zjistit, čeho si klient skutečně přeje dosáhnout. Mnoho lidí si neuvědomuje, co opravdu chce. Nebo bývají překvapeni, v čem tkví skutečný problém. Z pozice kouče neradím, jen pokládám otázky, ­klient na jejich základě hledá odpovědi. Všichni máme odpovědi sami v sobě. Ve chvíli, kdy se klientovi podaří jasně definovat cíl, podnikáme postupně kroky k jeho dosažení.

Jak se hledají nové myšlenkové vzorce?

Všechno, co získáváme ze světa kolem nás, jsou jen informace. Jak na ně reagujeme, je na nás. Dokud si to ale ne­uvědomíme, jsou naše reakce řízené zažitými vzorci, naším podvědomím. Z minulosti často pramení emoce, které se vydávají za naše současné pocity. My pak podle nich reagujeme na nějakou informaci, cítíme strach, vztek, frustraci, stres. Ale tak to být nemusí. Své reakce můžeme ovlivnit. Lze to trénovat a zažitých myšlenkových vzorců se zbavit. 

Působí to na mě dost abstraktně. Jak ten jiný přístup třeba vypadá?

Často to klientům přirovnávám k období, kdy jsme čerstvě zamilovaní a něco se stane, třeba v práci nebo se nám rozbije auto. Zamilovaný člověk to zpravidla vyřeší snadno a s lehkostí. Stejná věc se nám stane, když nejsme zamilovaní, a hned cítíme stres, naštvanost, nervozitu. Zvenku přichází stejná informace, reakce jsou diametrálně odlišné. A problém se vyřeší tak i tak.

Jsou nějaké základní rady, jak se změnou začít?

Důležité je být v přítomnosti. Máme tendenci vracet se k dvacet let starým křivdám a zároveň se stresovat tím, co se možná nikdy ani nestane. Je potřeba srovnat si myšlenky, definovat cíl a krok za krokem na jeho dosažení pracovat.

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem – společností Newton University.