Moje Heroine: Eliška Kodyšová. Hrdinou se nedá být pořád

Moje Heroine
Rodiče v nouzi
Rodina
Samoživitelky
Redakce Heroine
| 27. 9. 2021 | 1 komentář | 1 265
Moje Heroine: Eliška Kodyšová. Hrdinou se nedá být pořád
Foto: Adéla Leinweberová

Ženy, které nejsou lhostejné ke světu kolem sebe a s odvahou a solidaritou ho mění k lepšímu. To jsou ženy, které jste nominovali do projektu Moje Heroine. Další z osmi statečných, které vám nyní představujeme, je psycholožka Eliška Kodyšová, ředitelka společnosti Aperio, která pomáhá rodičům, aby mohli i v těžších fázích života být oporou svým dětem.

Původním vzděláním psycholožka měla v plánu zabývat se psychologií práce. Jenže zaměstnání v personální agentuře ji vůbec nenaplňovalo. Přišlo první dítě a nepříjemný porodní zážitek. Zato druhý porod byl pro Elišku Kodyšovou natolik posilující zkušenost, že se rozhodla porodnictvím a způsoby porodu zajímat nejen z perspektivy psychologie, ale také zabojovat za to, aby porod přestal být pro ženy zdrojem strachu a příčinou traumat. Nastoupila do společnosti Aperio, která se o proměnu porodnictví zasazuje už dvacet let, a pustila se do podpory rodičů od porodu, přes slaďování práce a péče, řešení nerovností v práci až po vztahové krize a zvládnutí procesu rozpadu rodiny tak, aby způsobil co nejmenší škody všem zůžastněným, a zejména dětem.

Aperio vede Eliška Kodyšová už přes pět let, a hlavě díky jejímu odhodlání, otevřené hlavě a odvaze je nyní Aperio respektovanou nevládní organizací, která provozuje bezplatnou poradnu pro rodiče řešící právní otázky nebo potřebující psychologickou pomoc. Vymýšlí a pořádá podpůrné programy pro rodiče, kteří se rozcházejí nebo jsou na výchovu dětí sami. Lobbuje za zlepšení postavení úplných i neúplných rodin ve společnosti. A díky předporodním kurzům a mapování podmínek pro porod v Průvodci porodnicemi neustává ani ve snaze posouvat české porodnictví k lidskému a respektujícímu prostředí.

Moje Heroine v novém čísle časopisu

Eliška Kodyšová
Foto: Adéla Leinweberová

V novém čísle časopisu Heroine má každá z hrdinek projektu Moje Heroine velký profil a každá má i svou speciální obálku. Eliška Kodyšová se jako psycholožka i při práci pro Aperio setkává s rozmanitými podobami rodičovství. V nové Heroine mluví o tom, proč záleží na tom, jak (se) rodíme, a že klíčovou hodnotou rodičovství je respekt.

„Ženy jako by nedělaly nikdy nic dobře,“ uvažuje Eliška Kodyšová. „Když máš děti, tak jsi špatná zaměstnankyně. Když je nemáš, tak jsi taky špatná za­městnankyně, protože je mít budeš. A když řekneš, že je mít nechceš, tak jsi úplně divná a v tom případě tě taky nechceme zaměstnávat,“ popisuje Eliška Kodyšová s trochou nadsázky smutnou realitu žen na pracovním trhu.

Další životní rodičovské „lekce“ si přečtěte v nové Heroine.

5 otázek pro Moji Heroine Elišku Kodyšovou

Co podle tebe rodiče nejvíc potřebují, aby jejich rodina fungovala v klidu a pohodě? A jakou roli v tom hraje Aperio?

Známá pyramida potřeb psychologa Abrahama Maslowa říká, že nejdřív potřebujeme mít saturované své základní, fyziologické potřeby – tedy nemít hlad, žízeň, netrpět zimou... Pak je důležitá potřeba bezpečí a jistoty – a k tomu patří nejen emoční bezpečí, tj. vztahy, kde mohu projevit nejistotu, ale i absence nejistoty či bezmoci spojené s hrozbou ztráty příjmu či bydlení, nebo víceméně předvídatelný výhled do budoucna. Pak teprve můžeme naplno projevovat lásku nebo hledat smysl života.

Zní to tedy banálně, ale velká část rodičů, zejména pokud jsou sami, u nás potřebuje mít jistotu, že si dokáže svou prací vydělat dost na to, aby měli kde bydlet a zajistit poměrně standardní potřeby dětí. A že když nebude moci pracovat, neohrozí budoucnost svých dětí. Zdaleka nejde (pouze) o dávky sociální podpory, ale i o to, že v těhotenství vím, že nebudu muset za tři roky pracně řešit návrat do práce, protože nenajdu školku, o jeslích či dětské skupině ani nemluvě.

Výzkumy ukazují, že nejlépe prospívají děti, jejichž rodiče jsou v pohodě a neřeší významné starosti. Pomoc rodičům tedy dává jednoznačný smysl i z hlediska potřeb dítěte.

Právě dostupnost péče o děti či náhradní výživné patří do opatření, která Aperio pomáhá prosadit. V širším kontextu se můžeme taky bavit i o potřebě dostupného bydlení pro rodiny (desetimilionový byt v Praze je pro většinu rodin z říše zlých snů) nebo o tom, proč je českou strategií motivace investorů založená na nízké ceně práce.

Proč ses vlastně rozhodla, že se pustíš do porpory rodičů? V časopise píšeme, že prvotní motivací byl tvůj vlastní porod. To ale nebyl jediný důvod.

Už na univerzitě, při studiu psychologie, jsem si říkala, jaké to bude v roli rodiče. Učili jsme se toho spoustu o tom, jak se dítě vyvíjí a jaké má v průběhu různých období potřeby. Mluvili jsme i o rodinné terapii a o tom, jak je třeba rodiče vést a někdy i korigovat. Nikdo ale nemluvil moc o tom, jak to vlastně prožívají sami rodiče, a proč je pro ně vůbec tak těžké dělat ty věci, které jim my odborníci doporučujeme.

Když se mi narodila první dcera a najednou jsem byla vyčerpaná a přetížená, a zároveň nevytížená jiným směrem, už jsem začínala tušit, proč je třeba všechny ty dobře míněné rady opakovat dokola. Dítě se pořád mění, a vám přitom zmizí pevná půda pod nohama, všechno, co jste si o sobě do té doby mysleli. S nástupem do práce přibývají další starosti. Výzkumy vývoje citové vazby přitom ukazují, že nejlépe prospívají děti, jejichž rodiče jsou v pohodě a neřeší významné starosti, jako je chudoba, onemocnění člena rodiny či náročný temperament dítěte. Pomoc rodičům tedy dává jednoznačný smysl i z hlediska potřeb dítěte.

Co bys řekla, že je tvůj dosud největší úspěch? Na co jsi pracovně pyšná? Co si připomínáš jako motivaci ve dnech, které jsou těžší než jiné?

Nejcennější jsou pro mě úspěchy, kterých jsme dosáhli v rámci týmu Aperia. Ty, které nás stmelily a kde jsme se naučili efektivně spolupracovat. Jednou z těchhle hvězd jsou programy pro sólo rodiče. Ať už je to na konci kurzu, kde slyšíme nadšenou zpětnou vazbu od žen, které se znovu naučily dívat se na sebe a svou budoucnost pozitivně; anebo mezi ostatními odborníky, kteří oceňují dopady programu – je pro mě stále posilující si uvědomovat, že to je úspěch a zásluha řady lidí, kteří spolupracovali na tom, aby program vznikl, vyvinul se do stávající podoby a opakovaně probíhal. 

8 statečných žen

Moje Heroine

Osm úžasných, obdivuhodných a inspirativních žen. Všechny jsou skutečnými hrdinkami a každá z nich si zaslouží být na obálce Heroine. Podívejte se, které hrdinky letos vzešly ze čtenářských nominací. 

Představujeme výjimečné ženy: Moje Heroine 2021

Jaký byl tvůj největší neúspěch nebo výzva, kterou máš ještě před sebou? Narazila jsi někdy? Musela jsi před něčím couvnout nebo uhnout a nabrat síly?

Narazila jsem sama na sebe – na hranice vlastních možností. Když jsem se sesypala před čtyřmi lety na kurzu time managementu (kam jsem se šla původně spíš pro forma podívat, jak to školí jiná lektorka), došlo mi, že všechno opravdu zvládnout nejde. Přestala jsem tak často kývat na neodolatelné růstové příležitosti (nebo šance tentokrát už definitivně změnit svět) a víc se držím při zemi. A funguje to.

Co pro tebe znamená hrdinství, kdo je pro tebe hrdinou nebo hrdinkou? Co říkáš na to, že pro ostatní jsi hrdinkou ty? Připadáš si tak?

Hrdina tak hoří pro nějaký cíl nebo princip, který ho přesahuje, že dokáže pro jeho naplnění potlačit i vlastní strach, nepohodlí, bolest. Působí neprůstřelný a nezranitelný – i když není. A pro spoustu lidí včetně mě je těžké vydržet v téhle odvaze pořád. Nechodíme v brnění, plechovém ani mentálním. I kritika nás může zranit, a to je ještě to nejmenší. Hrdina je tedy člověk, který je v kontaktu se svým strachem, a přesto se rozhodne udělat něco riskantního, protože věří, že je to důležité.

Hrdinou se nedá být pořád, ale dá se být hrdinou občas, třeba jen jednou za život. Hrdinka je třeba máma, která se na třídních schůzkách přihlásí a položí otázku, kterou se ostatní bojí položit, protože mají pocit, že je triviální, nebo riskantní. I to může ostatní inspirovat a ji samotnou posunout o krůček dál k odvaze.

Což je definice hrdinství, kterou asi dokážu naplnit i já sama.

Elišku Kodyšovou nominovala právnička a expertka na téma sólo rodičovství Halka Jaklová

Halka Jaklová
Halka Jaklová

Eliška je moje spolupracovnice a troufnu si říct, že postupem času se z nás staly i přítelkyně. Vážím si její inteligence i smyslu pro humor, vzájemně se v práci doplňujeme a jde nám to moc dobře. Eliška srší nápady a rozjíždí nové věci. Žádná výzva pro ni nezůstane nezodpovězená, je superrychlá a výkonná. Baví mě s ní vymýšlet nové služby na podporu rodičů nebo třeba řešit finance v organizaci. Práce s ní je pro mě školou diplomacie v jednání s lidmi i s úřady. Můj obdiv má její odvaha jít do nevyzkoušených a neprobádaných oblastí. Zkrátka nejlepší ředitelka, jakou si člověk může přát.  

Partneři projektu Moje Heroine 2O21:

Lenovo

Příběh společnosti Lenovo začal před třiceti lety, od té doby se rozrostla v giganta působícího na 180 trzích a zaměstnávajícího 63 tisíc lidí po celém světě. Firma vyrábí moderní a chytré technologie s cílem posouvat je neustále kupředu. Zakládá si na tom, že podporuje ženy na všech úrovních. Podíl žen na manažerských pozicích se v Lenovu zvedl z 18,5 % v roce 2019 na aktuálních 21 %. Pro řadové pozice firma zavádí flexibilní pracovní dobu a podporuje růst svých zaměstnanců mentoringovými programy či workshopy.


Hornbach

Více o ženách z prvního ročníku projektu Moje Heroine najdete v tištěné Heroine 5/2021 i na Heroine.cz

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 27. 9. 2021 16:57

"Proč je českou strategií motivace investorů založená na nízké ceně práce?"

Moc filosofování na mě, ale aspoň na tuhle otázku dokážu odpovědět. Protože není dost domácích investorů. Každý investuje do těch nejfajnovějších podniků doma (investor z Mnichova v okolí Mnichova a podobně) a teprve druhou jakost v nějaké levné zemi, třeba u nás. Podpora a motivace není tady proto, že by se lidi pos..., kdyby třeba vláda snížila daně firmám a přestala oškubávat jejich majitele, aby mohli sami nebo prostřednictvím svých firem investovat. Investovali by samozřejmě převážně v Česku, ale tím by bohatli a levicový plebs by zase držkoval něco o otevírajících se nůžkách, přestože by z toho měl v absolutní hodnotě zisk.

+1
Reagovat