Žena v zenu. Příběhy žen, které se nebály vystoupit z davu
Ženská podpora může mít v praxi podobu sdílení příběhů a zkušeností. Nemusíme pak opakovat chyby svých předchůdkyň a snažit se objevit již dříve objevené, naopak se můžeme inspirovat jejich úspěchy a vydat se cestami, které prošlapaly.
Ženy rozhodnuté vystupovat ve veřejném prostoru se musí připravit na zvláštní typ pozornosti. Bude jiná než ta, která se upírá na muže. Naše společnost bude ženy stále ještě hodnotit i podle toho, jak vypadají, jak jim to dnes sluší, co mají na sobě nebo jakou mají rtěnku. Političtí matadoři je budou faulovat, snažit se ze své soupeřky udělat špatnou matku… Automatickou podporu nemohou ženy čekat ani od svých kolegyň, závist a nepřejícnost totiž nemá gender.
Síla sdílení a příběhů
Na podzim roku 2020 vznikl projekt Žena v zenu, který si klade za cíl podporovat ženy, aby se nebály vystoupit z davu. Zveřejňuje příběhy těch, které veřejně působí jako političky, umělkyně, marketérky, novinářky, advokátky, mediátorky… Ve videích, která stále přibývají na webu zenavzenu.cz, popisují ženy své zkušenosti a snaží se formulovat užitečné rady.
Cíle projektu
- Ukázat, že nástrahy, které ženám klade dnešní svět, se dají překonat
- Motivovat a inspirovat ženy, aby odložily strach a využily naplno svůj potenciál
- Navzájem sdílet rady a zkušenosti, jak se s negací vyrovnávat
Co jim pomohlo, aby se nebály mluvit? Jak se vypořádávají s trolly a hejty na sociálních sítích? Někdy pomůže i to, že se nestydí popsat pocity, které v nich reakce veřejnosti vyvolávají. Sdílení pocitů totiž může být velmi léčivé pro každého, kdo se zrovna nachází ve stejné situaci.
„Na příbězích a zkušenostech úspěšných žen z různých oborů chceme ukázat, jak vypadala jejich cesta za sny a jak se dokázaly vyrovnat s nástrahami v podobě genderových stereotypů, mansplainingu nebo i záštiplných pomluv kolegyň,“ vysvětlují Lilia Khousnoutdinova a Petra Schwarz Koutská, autorky projektu.
Jak přežít hejty?
Máte-li co sdělit světu, nenechte se odradit nepříjemnými reakcemi (nejen) na sítích. Videorozhovory, texty a další obsah najdete na zenavzenu.cz nebo na instagramu @zenavzenu.
Adéla Šípová, senátorka, advokátka: „Chtěla bych podpořit všechny ženy, které chtějí něco změnit a těžce se rozhodují o tom, zda ten krok udělat. Udělejte to! Pokud si myslíte, že víte, jak se dají věci změnit, obklopte se dobrými přáteli, kteří vám pomohou a podpoří vás. Byla by velká škoda, kdybyste to vzdaly!“
Petra Kubálková, zakladatelka hnutí Cats2cats: „Odolnost člověk musí hledat sám v sobě a umět se nad nenávist povznést. Já sama jsem moc sebevědomí dlouho neměla.“
Lenka Formánková, socioložka: „My jako ženy bychom mohly přinést do diskuse to, co je na lidech skutečně důležité. Ne peníze a tituly. Na neplacenou péči se bohužel dosud nevážou žádná společenská ocenění ani základní uznání, nebere se na vědomí.“
Lidija Zavoralová, odbornice na tematiku dětí a rizik internetu: „Vždy si uvědomit, že to nejhorší, co se může stát, je chvilková trapnost. I taková prohra může být ve výsledku výhrou, život pak není jen rutina.“
Spoluautorka projektu Petra Schwarz Koutská
Komunikační manažerka a koordinátorka projektu Žena v zenu. Vystudovala bezpečnostní studia a žurnalistiku, pracovala jako bezpečnostní analytička a momentálně působí jako komunikační manažerka ve veřejném sektoru. Projela světadíl v obytném voze spolu s mužem a dvěma dcerami. Věnuje se publicistice.
Petra Schwarz Koutská, spoluzakladatelka projektu: „Jakmile se setkáme s nerovností, je důležité se slušně, ale jasně ozvat, i když je to vystoupení z komfortní zóny. Je to služba i pro ostatní ženy a vzájemná podpora je v tomhle zásadní.“
Alena Orten, feministka a členka genderové expertní komory: „Věci je třeba měnit, je třeba, aby ženy vstupovaly do veřejného prostoru. Zdaleka ještě nejsou vyrovnané šance žen a mužů. Stačí drobné krůčky.“
Nina Špitálníková, koreanistka, autorka knihy Svědectví o životě v KLDR: „Když nějakou práci budeš dělat dobře a vytrváš, lidi tě budou brát vážně. Důležité je se nebát. Když se mi něco sesype, říkám si, že je to strašně krátkodobé. Občas jsou to úplné mediální smršti, kdy mi přijdou stovky soukromých zpráv a hejtů a je to šílené. Ale trvá to jen chvíli, takže se vypnu a počkám, až to přejde.“
Ridina Ahmedová, hudebnice a autorka: „Pro mě bylo zásadní neleknout se vlastní síly a zároveň si uchovat pokoru a vědět, že to není jen moje zásluha. Hejty jsou voláním o pomoc těch, kteří si neumí poradit s vlastní nejistotou.“
Lydie Franka Bartošová, politička: Projevy nenávisti směrem k veřejně viditelným ženám jsou bagatelizovány jako nutné zlo. Takto ale změna nepřijde. Je dobré mít ambici proměnit společenské nastavení a způsoby, jak se k sobě chováme. Je v pořádku se bránit i vyhledat pomoc, když je třeba.“
Úplně největší výhoda je schopnost být sám sebou, vědět, kdo jsem a proč tam jsem. To je nejúčinnější brnění a opora.
Magdalena Davis, spolupředsedkyně Strany zelených, bioložka: „Úplně největší výhoda je schopnost být sám sebou, vědět, kdo jsem a proč tam jsem. To je nejúčinnější brnění a opora. Funguje i proti různým komentářům, které umí zabolet, to moc dobře znám.“
Spoluautorka projektu Lilia Khousnoutdinova
Zakladatelka a spolumoderátorka projektu Žena v zenu. Vystudovala historii a politologii na Oxfordu a následně k tomu přidala Gender & Development na London School of Economics. Je publicistka a podnikatelka, navrhuje kolekce vlastních šatů i šperků. Lilia je také sponzorkou mnoha projektů v oblasti osvěty a podporuje ženy napříč společností celou řadou aktivit.
Vlastina Svátková, herečka a spisovatelka: „Dnes už dokážu rozeznat, jakou kritiku si brát k srdci a jakou ne. Nemusíme se zavděčit všem.“
Barbara Nesvadbová, spisovatelka: „Cítím na sobě v současnosti určité smíření s tím, co se děje kolem. Věk v tomhle myslím funguje. A taky věřím na sílu ženského přátelství. Mám kolem sebe tolik dobrých žen a jsem za to vděčná.“
Nora Fridrichová, novinářka: „Můj věk je po čtyřicítce často předmětem hejtů. My ženy schytáváme specifické dávky nenávisti, není to nic vábného, ale za sebe musím říct, že je mi to jedno, rozhodně mě to v ničem nezastaví.“
Jarmila Johnová, disidentka a zakladatelka organizace Pražské matky: „Každá překážka se dá překonat, každá kritika a neúspěch ustát, pokud skutečně věřím svému poslání a vím, že dělám správnou věc.“
Klára Kolouchová, horolezkyně: „Je důležité mít v životě parťáka, který vás podporuje, ale je nutná i zdravá dávka vnitřního sobectví a odvahy k tomu, jít si vlastní cestou.“
Lilia Khousnoutdinova, historička a zakladatelka projektu: „Nikdy neberte kritiku od někoho, ke komu byste nešly pro radu, když potřebujete pomoct, mějte kolem kruh blízkých přátel, tam si jděte pro radu a konstruktivní kritiku. V nejhorším vždy pomáhá jít offline nebo odjet. Když se vám něco nelíbí, ozvěte se a sdílejte, podpoříte tím ostatní ženy.“
Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerským projektem Žena v zenu. Více na zenavzenu.cz
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
