Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Jako mluvčí vlády vyhořela, teď si plní sen. „I po čtyřicítce jde změnit profesi,“ říká fotografka

Fotografie
Fotografka
J3T
Kariérní příběh
Napsáno pro...PráceSpolupráceUmění
Spolupráce
| 8. 1. 2023 | 6 komentářů | 826
Jako mluvčí vlády vyhořela, teď si plní sen. „I po čtyřicítce jde změnit profesi,“ říká fotografka
Fotografka Jana Jabůrková tvoří polovinu dua J3T. Zdroj: J3T

Úspěšnou fotografkou toužila být už od mládí: je to pseudo povolání, říkali jí ale před 25 lety. Jana Jabůrková proto zakotvila v mediální sféře, ve 40 letech se ale po totálním vyčerpání vrátila zase na začátek – k focení. „Uvědomila jsem si, že se člověk musí věnovat také sobě. Práce není všechno a nikdo není nenahraditelný. A také, že zkusit si splnit své přání je k nezaplacení,“ říká pro web Heroine.cz.

Vyrůstala v rodině dvou nadšených fotografů. Byli to právě její otec s dědečkem, kdo ji naučili fotit na film a ukázali jí krásu tohoto řemesla. Okolí jí však sen stát se fotografkou nakonec rozmluvilo. „Fotila jsem už jako dítě, pak na gymnáziu v Bučovicích na různých školních akcích. Všichni mě ale odrazovali, že to je úplně blbá práce, jen koníček, ať dělám něco jiného,“ vzpomíná Jana. „Vždy jsem se znala s fotografy a ti mě do jednoho přesvědčovali ať nefotím, že je to strašná práce a ať zůstanu u toho, co dělám a jsem v tom dobrá.“ 

Kariérně se proto přeorientovala na oblast komunikace a médií. Živila se jako PR specialistka a tisková mluvčí. Patnáct let ve stresujícím odvětví ji dovedlo k naprostému vyčerpání. „Pracovala jsem jako ředitelka komunikace a mluvčí ministerstva pro místní rozvoj a dále jako mluvčí úřednické vlády Jiřího Rusnoka. Na konci jsem zažila totální vyhoření,“ popisuje Jana.

Staré zaměstnání opustila a tuto kapitolu zcela uzavřela. „Nevěřím tomu, že se mohou lidi, co vyhoří, vrátit do stejného oboru,“ říká. Že se vzdala svého dlouholetého know-how, nelituje, a to ani přesto, že začátky rozhodně nebyly jednoduché. „Jistoty jsem neměla samozřejmě žádné. Pouze jsem věděla, že rozhodně nechci pokračovat v tom, co dělám. Na své rozhodnutí ale vzpomíná s radostí a pocitem svobody: „Ano, i ve 40 letech jde změnit profesi.“ 

Nová etapa přivedla Janu zpět k focení a také k fotografovi Jiřímu Turkovi. „S Jiřím jsme se náhodou setkali v Lednici. On tam měl workshop, já jela navštívit přátele. Začal mě učit pracovat s digitálními technologiemi, protože jsem do té doby fotila pouze na film,“ přibližuje.   

V zákulisí 

Spolupráce se jim osvědčila a fungovala natolik dobře, že spolu založili ateliér J3T. „Ke každé práci přistupujeme s respektem. Za každou fotkou totiž stojí nějaký příběh.“ Během tvůrčího procesu vždy kladou důraz na kvalitní preprodukci. „Dokonalá příprava je pro nás hodně důležitá. U portrétních fotografií se snažíme nastudovat si focenou osobnost, zjistit si co nejvíce informací, background a podobně,“ vysvětluje Jana. 

Podívejte se na fotografie Jany Jabůrkové a jejího kolegy Jiřího Turka:

Zdroj: J3T
Další fotky v galerii (7)

Ke konkrétní produkci pak duo J3T přistupuje neotřele – na place fotí oba na střídačku. „Vždy přesně víme, co chceme. Focená osobnost si nesmí všimnout, že jde o práci,“ přibližuje. Výběr techniky mají dopředu dobře promyšlený, čímž se jim daří dosáhnout uměleckého záměru. V poslední fázi všechny fotografie „sesypou“ dohromady bez ohledu na to, kdo fotil, a společně vyberou ty nejlepší. Kdo z nich je autorem konkrétního snímku, ovšem nikdy neprozrazují.  

Ve svém volnu se pak nekomerčně věnují projektu cityLOVE. „Fotíme města z celého světa. Snažíme se zastavit čas a ukázat místa, která ještě mají unikátní genius loci. Žijeme v době, kdy se všechno unifikuje. Někdy ani nejde poznat, v jaké části světa jste,“ objasňuje charakter projektu Jana.  

„Focení je pro mě radost ze života. Je krásné moci zachytit různé tváře a okamžiky. Jediné, co neumím, jsou východy slunce. Ale to jen proto, že nejsem schopna vstát,“ uzavírá se smíchem. 

Článek vznikl ve spolupráci s naším partnerem - J3T.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Až zítra | 8. 1. 2023 18:09

Nemám ráda, když si fotograf dělá jméno na tom, že vyfotí hezký objekt, a pak to prodává jako hezkou fotku. To by dovedl každý.

+1
Reagovat