Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Vydržet musí všechno. O obtěžování a vydírání modelek se v branži nemluví, potvrzuje Češka

#MeToo
Kariéra v modelingu
Modeling
Modeling nebo modelling
Modelky
Modelky XXL
Plus size
Práce v modelingu
Sexuální obtěžování
Zneužívání dětí
Gabriela Knížková
| 14. 11. 2022 | 29 komentářů | 21 301
Vydržet musí všechno. O obtěžování a vydírání modelek se v branži nemluví, potvrzuje Češka
Povolání modelky je snem mnoha dívek, realita je ale drsnější. Foto: Shutterstock

Plus size modelky nebo ženy po padesátce, které se hrdě procházejí po prestižních molech v Paříži a v Miláně. Modeling v posledních letech prochází velkou proměnou. Ovšem jen zdánlivě. Ve skutečnosti jde stále o byznys, kde je duševní, tělesná i finanční spokojenost jeho hlavních tváří až na posledním místě. Stát New York proto navrhuje zákon, který má modely a modelky chránit před finančním vydíráním a nátlakem.

Čtyřiadvacetiletá Martina, jejíž pravé jméno redakce zná, se modelingu věnuje už více než osm let. Za tu dobu nafotila nespočet kampaní v Miláně, Paříži, Barceloně a dalších destinacích. „Je to skvělá práce a úžasná příležitost,“ říká. Připouští ale, že povolání modelky není jednoznačným splněním dětského snu tak, jak si ho řada lidí představuje. „Jakmile si člověk postěžuje, společnost ho okamžitě utne,“ zdůrazňuje. „Žiješ si přece v luxusu, létáš po světě.“

Stinných stránek branže, která slibuje okouzlující svět vysoké módy, večírků a exotických cest, je přitom hodně. Jednou z těch nejzávažnějších je sexuální obtěžování a vydírání. „Stalo se, že se mnou někdo flirtoval a sliboval mi kampaně, přehlídky a tak dále. Jakmile jsem se zmínila, že mám přítele, všechny sliby skončily,“ vzpomíná Martina pro web Heroine.cz. Měla prý obrovské štěstí na agenturu – svoje svěřenkyně se podle ní snaží v zaměstnání chránit a naslouchat jim.

JaCobra, zakladatel modelingové agentury s názvem New Aliens Agency, která byla založená v Česku, soudí, že dlouhé ověřování toho, jak se fotograf k modelkám či modelům chová, není v branži vždy realistické. Sám se přitom setkal s tím, že se zakázka jeho svěřenkyně vyvinula na místě úplně jinak, než jaká byla původní domluva. Fotograf nám napsal e-mail, že na place bude i stylistka. Nakonec se ukázalo, že modelka jela s fotografem sama za Prahu. Měl na ni různé sexistické poznámky, byl to pro ni traumatický zážitek,“ popisuje pro web Heroine.cz. „Modelce se naštěstí nic nestalo, bylo to ale velice nepříjemné. Od té doby si dáváme větší pozor a nepouštíme modelky na focení do portfolia s fotografy, které neznáme.“

V módním průmyslu je ale podobný přístup spíše výjimkou. „V branži se o tom nemluví ani mezi holkami samotnými. Je spousta agentur, které si nechtějí rozházet vztahy ať už s fotografem, nebo s klientem. Kolikrát si myslí, že to jenom přeháníme. Hodně agentur si zkušenosti dívek možná vyslechlo, ale nic s nimi nedělalo. Vím o různých případech: s jedním fotografem jsem sama několikrát fotila těsně předtím, než se provalilo, že několik holek údajně zdrogoval a znásilnil. Ke mně se choval přátelsky, ale já jsem víc od rány. Predátoři podle mě přesně vědí, na koho tohle můžou zkoušet,“ domnívá se modelka.

Modelingové agentury jako novodobí otrokáři?

Stát New York proto chystá zavedení nové směrnice, která by měla poskytovat větší ochranu nejen modelkám a modelům, ale také dalším pracovníkům v oboru, jako jsou vizážisté nebo stylisté. Poprvé ji tamní zákonodárci začali projednávat na jaře letošního roku, ke schválení ale nedošlo: další čtení je plánováno na leden 2023. V roce 2013 už se podařilo prosadit podobnou normu pro dětské modely tak, aby měli nárok na stejnou právní ochranu jako třeba nezletilí herci a zpěváci. 

Za zákonnou úpravou nazvanou Fashion Workers Act stojí vedle amerických politiků také osobnosti, které si zneužíváním v modelingu samy prošly. Patří mezi ně i šestatřicetiletá Kaja Sokola. V současnosti se živí jako psychoterapeutka: v pouhých čtrnácti letech jí ale coby stydlivé puberťačce v rodném Polsku vyšel casting na módní přehlídku ve Varšavě. Podmínkou bylo, že se po mole projde pouze ve spodním prádle.

„Čtrnáctiletá holka jde v push-up podprsence a miniaturních kalhotkách davem více než 40 mužů a žen, co se na ní dívají a tleskají, jako by to bylo běžné. Zní to jako z nějakého hororu, ale tehdy to tak bylo. A bohužel je to do značné míry normální i dnes,“ uvedla Sokola pro britský deník The Guardian. O dva roky později ji v hotelovém pokoji zneužil filmový magnát Harvey Weinstein, jehož kauza odstartovala hnutí MeToo. „Módní průmysl modelkám ubližuje na mnoha úrovních od té fyzické po finanční,“ myslí si Sokola.

Podle navrhovatelů Fashion Workers Act jsou kvůli současným pracovním podmínkám modelky a modelové mnohem zranitelnější vůči násilí ze strany vlivných byznysmenů. Zejména ti začínající se totiž velmi rychle stávají závislými na podpoře agentur, které jim kontakty zprostředkovávají. „Jde skutečně o významný krok podpory pro oběti sexuálního násilí,“ řekl deníku The Guardian newyorský senátor Brad Hoylman, který dekret zaštiťuje. Dostatek peněz na zajištění vyhovujícího bydlení nebo letenek domů totiž může být rozhodujícím faktorem, který pracovníky dostane z potenciálně nebezpečné situace.

Hlavním záměrem newyorských zákonodárců je donutit agentury k tomu, aby za zakázky platily včas a nestrhávaly si nesmyslně vysoké poplatky za služby a nájmy v cizích zemích. Plat by měly modelky a modelové nově obdržet nejpozději 45 dnů po přehlídce či focení, nově by měli povinně obdržet kopie všech pracovních smluv. A manažeři by přitom směli inkasovat maximálně 20 % z jejich výdělku. Pokud modelka či model spolupráci s agenturou ukončí, firma je musí informovat, pokud jejich portréty vzniklé během doby trvání smlouvy hodlá použít v další kampani. 

Kolik si vydělají modelky, když přiberou?

O tom, jak velkou moc mají v módním průmyslu agentury, mluví i Martina. „První zahraniční cesty většinou (modelky a modelové, pozn. red.) podnikají v hodně mladém věku. Nemají zkušenosti ani peníze na to, aby se o sebe samy postarali, a agentury toho dost využívají. V apartmánech je pohromadě deset modelek: každá platí klidně 80 euro na měsíc. Byty přitom vypadají hrozně,“ popisuje. 

„Jasně, agentury do nás investují. Platí letenky a podobně. Samozřejmě jim to ale vracíme i s provizí, která je klidně 50 % z výdělku. Holky pak často odjíždějí úplně bez peněz nebo ještě v minusu. Agentury si účtují třeba i za to, že umístí portfolio na web.“ Od agentů podle Martiny často modelky dostávají jen kapesné. „V Asii ho přidělují na týdenní bázi podle toho, jaké nám zrovna naměří míry. Když někdo přibere, kapesné mu strhnou.“

V Evropě legislativa zatím ošetřuje právě postupy, které by mohly podněcovat k rozvoji poruch příjmu potravy. Jako první extrémně hubené modelky zakázalo Španělsko v roce 2006. Francie s podobným krokem přišla až o jedenáct let později: dívky a chlapci musejí mít potvrzení od lékaře, že jsou zdravotně v pořádku a mají vyhovující BMI (body mass index, index měření tělesné hmotnosti, pozn. red.). Martina ale dodává, že společnosti vědí, jak zákony účinně obejít. „Řada agentur má svoje doktory, kteří rozdávají razítka, aniž by modelku vůbec viděli. Na změnu si spíš hrajeme, ale ve většině případů je to pořád stejné.“

To, že agentury nacházejí způsoby, jak se zákonným povinnostem vyhnout, potvrzuje i JaCobra. Jeho agentura si zakládá na etickém zacházení s modelkami a modely, kteří mohou například odmítnout zakázku bez udání důvodu. „Iniciativa musí vycházet z agentury a lidí, co ji vedou: státní nařízení mohou agentury obejít, pokud jim nezáleží na tom, aby byla modelka zdravá a šťastná,“ myslí si.

Začínající modelky podle něj často neznají svoji sebehodnotu a na neférové jednání samy přistupují. „Mladí lidé chodí na castingy a chtějí se do byznysu dostat. Jsou pro to schopní udělat cokoliv. Tuhle větu jsem za pět let, co agenturu řídím, slyšel nespočetněkrát. Vždycky mě to zarazí a ptám se jich, jestli si uvědomují, co tím říkají. Snažím se naše modelky a modely učit, že modeling není všechno. Je to ale složité vysvětlit šestnáctiletým, sedmnáctiletým teenagerům,“ dodává.

Temná tajemství modelingu

Z hlediska sexuálního obtěžování se podle Martiny situace vlivem MeToo v posledních letech zlepšila jen velmi mírně. „Určitý vývoj pozoruju, ale je upřímně minimální. Někteří fotografové mají velký respekt a raději hned volají stylistu, než aby se nás dotýkali, to je pravda. Stalo se mi ale, že když jsem nechtěla, aby mi někde byla vidět prsa, tak se všichni na place mohli zbláznit: jsem modelka, tak prý musím poslouchat a dělat, co se mi řekne. Lidé z branže dokážou být hodně neempatičtí.“ Jedním z mála míst, kde se modelky a modelové mohou anonymně svěřit, je instagramový profil Shit Model Management, který na problémy upozorňuje.

Představa, že modelka je pouhou rekvizitou, která musí vydržet všechno, je podle ní stále hluboce zakořeněná. „Jako modelky jsme často brány jako objekt. Máme být se vším v pohodě, na všechno kývnout. Nic nemůže být problém. Lidé, kteří se v modelingu nepohybují, o tomhle vůbec nemají představu. Neřeší se to,“ podotýká.  

Na návrh normy podobné Fashion Workers Act evropské země stále čekají. Do chvíle, kdy se o módní sektor začnou zajímat politikové i v rámci Evropské unie, tak modeling zůstává pozlátkem, pod jehož povrchem se skrývají praktiky o poznání méně krásné než nablýskané kampaně, které vídáme v médiích. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 29 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

antifeminista | 15. 11. 2022 6:28

Zametač (ale i zametačka, ať z toho neděláme zbytečně záležitost genderu) neprodává své tělo, ale svou práci. Jeho/její úspěch - i když jde jen o pomíjivé zametání - není dán tím, jestli se na něj dobře kouká ani jestli má výstavní křivky. Na rozdíl od modelek.

Samozřejmě, že modelka není sexuální pracovnice. Ale obě mají zaměstnání založená na prodeji svého těla. A natřásání se někde na mole před naprosto cizími lidmi, v plavkách nebo v šatech, které mnohdy nezakrývají ani to, co by ve slušné společnosti měly, je zcela regulérně forma prostituce, a sexualita (i když ne koitus) je tam integrální součástí.

Já to nedoprovázím žádnými hodnotovými soudy. Ať si klidně ženy dělají modelky. Ale pokud chtějí, aby je někdo bral vážně a všímal si na nich i jiných kvalit, tak zrovna modeling není vůbec dobrá volba.

+5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Lukáš T. | 16. 11. 2022 9:48

"Já nikoho neponižuji na objekt, ale modelka JE vlastně rekvizita." LOL

Ponižujete a ještě to napíšete znova. :-D

Modelka je modelka. Je to jasné? Žádná věc.

-2
Reagovat