Rodičovství je vysoká škola sebezapření

19 091 | Zuzana Fuksová | 30. 8. 2019 | 16 komentářů | Výchova

Požadavky na rodiče připomínají požadavky na romantickou lásku. Neodvozují se od skutečného světa, ale od toho, jaký by měl ideálně být.

Sotva praskne, že vám vyšel pozitivní těhotenský test, přijde záplava dobře míněných rad. Nestresovat se. Jíst bábovku s pěti vajíčky, říkal můj syrský gynekolog. Neprochladnout. Povídat bříšku pohádky, pouštět mu Mozarta. Nepít nápoje s aloe vera, nejíst hermelín, sushi, klíčky, nepít zelený čaj.

Doba poporodní je podobně zneklidňující, alespoň pro mě byla. Máma vám do porodnice donese smetanovou rýži, že nastartuje laktaci. Kamarádka vezme sušené švestky, protože vysoká škola života ji naučila, že vás odsud bez první stolice nebo aspoň přesvědčivého lhaní o první stolici nepustí. Doktorka vám vyčte, že nemáte podprsenku, protože je to nehygienické.

S matkami s poporodní depresí nebo s těmi, které nechtějí být s dětmi doma do tří nebo do čtyř let a pociťují na pískovištích sociální izolaci, se nepočítá.

S miminky stejně jako s vařením domácího svařáku má zkušenost tak trochu každý, a proto vám i rád nevyžádaně poradí. Radou to ale nekončí. Dítě je tak trochu majetek státu, jako v Gileádu, a o jeho blaho budou dbát i sousedé. Není neobvyklé, že v Kauflandu miminko chytne za nohu cizí chodec, jen aby se z té roztomilosti potěšil.

Mateřství se stalo (alespoň u lidí, co mají co jíst, a tedy čas) náboženstvím, a to velmi přísným. Je to nábožentsví, jehož individuální prožívání mají právo komentovat i jiní věřící – v parku, na poště, v mekáči. Požadavky na rodiče-matku se šroubují do absurdna, aniž by pro nedokonalé rodiče nebo ty, kteří se ve své roli necítí jako ryba ve vodě, existovala jakákoli systémová podpora.

Státem podporovaná samotka

Všeobecný étos praví, že mateřství je nejkrásnější část života. Práce počká, říkají. Je to to jediné, co má smysl, říkají. Doporučení v médiích se týkají až na výjimky těch, které v mateřství prožívají jen světlé okamžiky. S matkami s poporodní depresí nebo s těmi, které nechtějí být s dětmi doma do tří nebo do čtyř let a pociťují na pískovištích sociální izolaci, se moc nepočítá.

Matka v pasti

Rodič je osamělý lovec
V předporodním kurzu se dozvíte, co je děložní zátka a jak masírovat dítě s kolikou. Nikdo vás ale jako nastávajícího rodiče nepřipraví na to, jak silnou zažijete sociální izolaci.

Česko má nejdelší možnou délku rodičovské takzvané dovolené v rámci Evropské unie. Jsou to čtyři roky, během kterých vám nejen na kvalifikovaných pozicích nutně ujede vlak. U bezprostředních sousedů je to podobné, rodičovská je ale minimálně o rok kratší: v Polsku a na Slovensku je maximální délka sjíždění parků a ekonomické závislosti na manželovi a sociálních dávkách omezena na tři roky, v Rakousku na dva, v Německu na 12 měsíců. Srovnejme ale třeba se 158 pracovními dny ve Finsku nebo pouhými třemi měsíci v Nizozemí a Belgii. Mají tam proto matky děti míň rády, vyrůstá tam snad víc delikventů?

Délku rodičovské dovolené můžeme vnímat jako blahosklonnou sociální politiku, která má podpořit porodnost a umožnit ženám utéct ze stresujícího koloběhu „nine to five“. Na mě ale představa dlouhého pobytu na planetě Mimibazar působí navzdory vší mateřské lásce a sdílení fotek miminka na Instagramu opačným způsobem.

Ideál matek spokojeně pobývajících doma, matek, které dlouze kojí, spí s dětmi v posteli, samozřejmě s látkovkami, může odradit ženy, které s nějakou z těchto mateřských disciplín mají problém.

V raritní české délce mateřské dovolené vidím systémové znehybnění žen v pracovní oblasti, ke kterému přispívá i mizivá nabídka částečných úvazků. Díky iniciativě recidivisty v zakládání tradičních rodin Václava Klause juniora neprošla v minulém roce sněmovnou novela školského zákona otevírající přístup do státních školek kterémukoli dítěti už od dvou let. Tento vzkaz psaný klínovým písmem čtu jako symbolický befel matkám: mít děcko je oběť, peněz není třeba a vaše práce není podstatná.

Jak si vymazat kariéru

Mateřskou dovolenou mohou ženy v ČR čerpat od roku 1950. Tehdy dosahovala délky 18 týdnů; strach o nízkou porodnost přinesl její postupné prodlužování až k dnešnímu stavu (a rozdělení na dovolenou mateřskou a rodičovskou). Je úsměvné, jak by řekl VK senior, že v oblasti mateřské/rodičovské dovky dodržujeme status quo z osmdesátých let, kdy se prodloužila na tři roky, a navíc ho ještě radikalizujeme.

Ideál matek dlouho spokojeně pobývajících doma a v baby kavárnách, ideál matek, které dlouze kojí, spí s dětmi v posteli, samozřejmě s látkovkami, to všechno může zcela odradit ženy, které s nějakou z těchto mateřských pandisciplín mají problém. To, jak si definujeme svoji mateřskou roli, má nejen až osudový vliv na náš další pracovní život (ano, ambice), ale i na vnímání žen ve společnosti, jak ve svém eseji A Philosopher’s Case Against Modern Motherhood tvrdí filozofka Élisabeth Badinter.

O roli matky, na kterou je vyvíjen tlak perfekcionismu, pak říká. „Pakliže nebereme v potaz různorodost žen a nastolujeme jen jeden ideál dokonalé matky, která je zcela odpovědná za štěstí či neštěstí svých dětí, ocitáme se v pasti. Zanedbáváme ostatní problémy žen, které jsme ještě nevyřešili – takzvaný skleněný strop, nerovnosti v platech či nerovnoprávnost v rodině. Přehlížíme potřebu finanční nezávislosti žen v době, kdy jedno ze dvou manželství končí rozvodem. Rovněž nemyslíme na to, že výchova dětí netrvá věčně. A když děti vyrostou, zbývá ženě ještě třicet nebo čtyřicet let života.“

 

Zuzana Fuksová

Zuzana Fuksová

Vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko. V současné době žije v Praze. Další články.

Celkem 16 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Blanka K. | 30. 8. 2019 | 10:56

Jsem 3 roky na rodičovské, se dvěma dětmi.takze 3 roky mimo pracovní provoz.jsem ráda, že nemusím řešit, kam honem rychle dítě upichnu, abych mohla budovat kariéru.zatim si dodelavam magistra, abych zůstala v kontaktu s oborem a snad měla i snazší navrat na trh práce. Ano, cítím se často izolována, protože kamarádky ještě děti nemají, chodí do práce a moc mi nerozumí, navíc žijí ve městě a já na dedine. Prarodiče ještě chodí do práce a dlouho budou.ale jde o to, najít si v tom, co právě žiju, něco pozitivního. Takze muzeme jezdit na vylety, muzu se detem venovat a muzu je dal formovat a vychovavat, nez je pustim do systemu skolek a skol. Ted pujde starsi do skolky, takze pomalu premyslim o nejake praci z domu, ale nabidek prave moc neni. Nechala bych v tom matkám možnost volby. Chceš zůstat doma 4 roky? Ok, je to Tvoje volba, ale počítej s horším návratem na trh práce, nebo že Tě hold bude živit manžel.chces zůstat doma rok nebo dva? Ok, ale musí být zajištěny dostatečný systém jesli, mateřských skupin a případně možnost zkrácených úvazků nebo práce z domu, aby to matky motivovalo se vracet dřív. Nic není černobílé a dle mého názoru snad každá matka ví, jak jsou její děti připravené jít do světa a ona zpátky do práce.jen kdyby těch pracovních možností bylo víc.

+80
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

hejtr-o-matic | 1. 9. 2019 | 13:17

Plno dětí dneska je specifických, potřebují více péče takže pak ani 3-4 roky nemusí být dost. Čekal bych pochvalu státu za jeho levicovou politiku od levicových feministek. Nikoli hejt.

Prý kariéra? Kdo se o vás postará až budete geronti? Stát (daňový poplatník)? Posila z Afriky? Vaše úspory které se stejně do důchodu vypaří díky inflaci a cyklickým ekonomickým krizím?

Stát bojuje s bujícími sociálními výdaji, peníze daňovým poplatníkům jednou dojdou, komu se plánujete pověsit na krk než svejm kvalitně vychovanejm dětem?

A to s tou qualitou bude taky problemek. Mantra každé správné feministky je přece JÁ. Zájem dítěte tam nikde není.

-7
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Bankomat slaví narozeniny. První v Česku nevěděl, kolik máte

Až kolem některého půjdete, můžete mu popřát. První bankomat v Česku začal fungovat právě před třiceti lety.

Peníze

Výpovědní doba nemusí být vždycky dva měsíce. Kdy je kratší nebo delší?

Na jiné výpovědní době se musíte dohodnout. Jsou ovšem výjimky, kdy je kratší nebo delší přímo ze zákona.

Finmag

Listopad 89 na vlastní čočku

Pokud jste před třiceti lety nebyli na Národní třídě osobně, zásah proti demonstrantům jste pravděpodobně viděli očima dokumentaristů Vlastimila...

Finmag

Překvapivé stavby Adama Gebriana: Mánes, radikální a krásný

Mimořádná formou – a kdysi I obsahem, říká Adam Gebrian o budově Spolku výtarných umělců Mánes.