Přeplavaly Svět, spaly pod stanem. Oceněná škola ukazuje, že i děti s postižením a slabším zázemím toho hodně zvládnou

Pokud byste se někdy v okolí Třeboně vydali na procházku do lesů nebo podél řeky Lužnice, možná byste potkali menší skupinu dětí s batohy v čele s energickou učitelkou Lucií Šimánkovou. Nejspíš byste si pomysleli, že se jedná o jeden z běžných školních výletů do přírody, ale nejspíš by vás nenapadlo, že tyto děti právě prožívají jeden z nejdůležitějších momentů svého života. Expedice do přírody s přespáním venku třeboňské Základní školy praktické je totiž pro tyto děti něčím výjimečným, o čem si ještě nedávno myslely, že to nikdy nedokážou. A stejný názor měly i jejich rodiny.

Oproti běžným vrstevníkům jsou totiž žáci této školy znevýhodněni hned dvakrát. Většinou mají lehké mentální postižení, navíc ale pocházejí ze socioekonomicky slabších rodin. Proto takovou exkurzi podnikají často úplně poprvé, přestože jsou již náctiletí. Cestou do lesa překonávají strachy, obavy a úzkosti. Kráčí vpřed čelem své dosud největší výzvě. „ Sami si uvaří na plynu, postaví stan, naplánují trasu i nesou batohy na zádech. Musí přitom překonat různé strachy, třeba ze zvuků. Je to pro ně nový zážitek, ale především zažívají pocit úspěchu. Když vidím, jak dobře si na expedici vedou, je to něco nepopsatelného,” popisuje Šimánková.

Plnit výzvy, pracovat na sobě

Expedice do přírody je jen jednou z výzev, kterým se tyto děti rozhodly dobrovolně čelit. Škola se před třemi roky zapojila do vzdělávacího programu zvaného Mezinárodní cena vévody z Edinburghu Česká republika (DofE). Je určen mladým lidem ve věku 14-24 let a jsou do něj zapojeny školy z celého světa, jen v Česku se ho účastní přes tři sta institucí - kromě škol jsou to dětské domovy, nízkoprahové kluby nebo domy dětí a mládeže. V rámci programu účastníci plní výzvy, které jsou rozdělené do čtyř kategorií - pohyb, dobrovolnictví, dovednosti a expedice. Dále se úkoly dělí podle toho, jaké úrovně chtějí mladí lidé dosáhnout. Pro splnění nejnižší, bronzové, jež plní i třeboňské děti, je potřeba se daným aktivitám věnovat pravidelně minimálně po dobu tří měsíců a přespat jednu noc v přírodě.

„Výzvy si děti vybírají samy. Například kategorii dobrovolnictví plní tak, že mi chodí asistovat na kroužky, které vedu v domě dětí a mládeže. Nebo se zapojí v družině, hrají si s dětmi. Jedna dívka zase pomáhala v kuchyni s přípravou jídla nebo vodila děti do jídelny za ruku,” popisuje Šimánková.