ADHD neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Asi každý už o ní někdy slyšel, někteří možná mají dítě s ADHD v okruhu přátel nebo rodiny. Jako každá porucha i ADHD vzbuzuje nejrůznější otázky. Jak se k takovým dětem chovat? Co dělat, a co naopak ne? Britská televize BBC natočila o ADHD sérii čtyř reportáží, které pak spojila do krátkého filmu.
„Náš Dylan je jako takový ten králíček z reklamy na baterky. Všichni odpadávají, ale on jede, od rána do večera,“ vypráví hnědovlasá žena a další, sedící v kruhu kolem ní, se zasmějí. „Jenže i členové rodiny, kteří ho znají, mi občas říkají – prostě jen zlobí, měla bys mu dát pár facek.“ Dylan má ADHD a jeho matka se pravidelně účastní skupinové terapie rodičů ve městě Medway. A právě tuto skupinku si vybrala britská televize BBC, aby zformulovala ty nejpalčivější otázky o ADHD. A televize pak oslovila odborníky, aby získala odpovědi.
Je na ADHD i něco dobrého?
Co chtěly matky vědět jako první? Jestli je na ADHD také něco dobrého. A na to odpovídá jedenáctiletý Marcus: „Pro mě je ADHD něco jako moje superschopnost. Pomáhá mi přemýšlet o věcech netradičním způsobem. Takže určitě to má i výhody.“ A jaké to vůbec je, mít ADHD? Marcus svůj mozek popisuje takto: „Je to, jako kdybych byl v pokoji a kolem mě lítaly myšlenky jako rakety. Rozpráví tam najednou spousta lidí a psi se honí za hračkami. A někdo má ovladač od televize, ale nedokáže se rozhodnout, na co se chce dívat, a tak jen přepíná kanály. No a v tom všem pak na mě někdo promluví, a zlobí se, když se na něj hned nedokážu soustředit.“
I členové rodiny mi občas říkají: prostě jen zlobí, měla bys mu dát pár facek.
Marcusovi s jeho poruchou pomáhají kamarádi a učitelé ve škole a také jeho asistenční pes Cocoa. „Přál bych si, aby lidé chápali, že děti s ADHD nejsou prostě zlobivé,“ říká Marcus, a pětačtyřicetiletá Jannine, jíž byla porucha diagnostikována až před pár lety, dodává: „Jsem dospělá, mám práci, mám vlastní bydlení a spokojené manželství. To všechno je možné, i když máte ADHD. Nemá smysl tu poruchu popírat nebo nenávidět, stačí s ní pracovat. Jsem ohromně kreativní, mám spoustu skvělých nápadů. Taky dost hloupých, ale pořád to stojí za to!“
Je nutné hned sahat pro léky? A proč diagnostika poruchy trvá tak dlouho?
Psychiatrička Ann Conway Morris se na ADHD specializuje a říká: „ADHD je porucha, jejíž symptomy se musejí vyskytovat alespoň po dobu 6 měsíců a ve více prostředích. Chápu, že rodičům to připadá dlouhé, navíc musejí vyplňovat spoustu dotazníků, ale je to nutné, abychom dokázali odlišit například dítě úzkostné od dítěte s poruchou pozornosti.“ Matky z Medway tvrdí, že u jejich dětí se jednalo i o několikaletý proces, lemovaný například doporučeními školních psychologů, aby se rodiče účastnili rodičovských workshopů.
Rodiče dětí s ADHD mívají pocit, že je neustále někdo kritizuje. Přitom to bývají velmi dobří rodiče, jenže zvládat projevy těchto dětí je prostě náročné.
„Rodiče dětí s ADHD mívají pocit, že je neustále někdo kritizuje. Přitom to bývají velmi dobří rodiče, jenže zvládat projevy těchto dětí je prostě náročné. Každý rodič dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami by měl mít možnost využít rodičovské skupiny a poradenství,“ zdůrazňuje Ann Conway Morris.
Jak s ADHD přežít střední školu?
„Mám pocit, že všechna podpora a asistence se soustředí na základní školy. Dylan už je ale na střední a jeho kázeňské potíže trvají. Proč středoškolákům s ADHD nikdo nepomůže?“ zlobí se matka čtrnáctiletého chlapce s poruchou pozornosti.
Štáb BBC se tedy zajel podívat na střední školu Rainford High, která se pyšní inkluzivním přístupem ke studentům. „Snažíme se, aby se tady prostě mohl cítit dobře každý, i studenti s ADHD. Jsme velká, rušná škola, což pro tyto mladé lidi může být celkem náročné, a to si uvědomujeme,“ říká ředitel školy Ian Young. „Aby nám usnadnili přechod z malé základní školy na tuto velkou střední, mohl náš syn posledního půl roku základní školy jednou týdně navštěvovat Rainford High. Seznamoval se s učiteli, všechno si fotil, udělal si z těch fotek takovou knížečku a o prázdninách si ji prohlížel. Myslím, že se tam brzy začal opravdu těšit,“ vzpomíná otec jménem Saleh na středoškolské začátky svého syna s ADHD.
Posledního půl roku základní školy navštěvoval náš syn jednou týdně vybranou střední. Seznamoval se s učiteli, všechno si fotil, udělal si z těch fotek takovou knížečku a o prázdninách si ji prohlížel. Myslím, že se tam brzy začal opravdu těšit.
Kate Thomas, speciální pedagožka ze školy Rainford High, má s dětmi s ADHD léta zkušeností. Jak to udělat, aby přechod na střední školu bolel co nejméně? „Je třeba, aby se dítě seznámilo s budoucím třídním učitelem co nejdřív. Učitelé z nové školy by měli o dítěti dostat maximum informací už předem. A hlavně, pokud má student na základní škole nastavené nějaké mechanismy a opatření, které mu život ve škole usnadňují, pak by si je rozhodně měl přenést i do nového prostředí.“
Celá dvacetiminutovka o ADHD je ke zhlédnutí (pouze v angličtině s anglickými titulky) na webu BBC, případně na YouTube kanálu BBC Stories.
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.