Jedna má diagnózu, druhá ji cíleně slyšet nechce. Jak se žije ženám s ADHD a co je typický ADHD fuck-up

Jaký je váš typický ADHD zážitek z poslední doby?

Olga: Pořád myslím na to, co se mi stalo pár dní po našem prvním rozhovoru. Mám kamaráda, který žije v Berlíně. Potýká se s následky covidu, jeho přítelkyně je také nemocná. Potřebovali se dostat do nemocnice na vyšetření, ale nemají auto. Jela jsem za nimi, že je do nemocnice odvezu. Když jsem dorazila, byla jsem tak ve stresu, abych nezaparkovala někde na zákazu a nedostala mastnou pokutu, že jsem omylem nechala auto „na blikačky“. Celý den. Třikrát jsem volala asistenční službu, dvakrát ten večer, pak ještě druhý den ráno, ale ani jednou nepřijela. Když už jsem byla v totálním rozkladu a zoufalá, zjistila jsem, že v Berlíně je víc stejnojmenných ulic a asistence třikrát jela na opačný konec města. Kamarádi si nakonec do nemocnice museli vzít taxíka.

A jak to dopadlo s autem?

O: Když jsem konečně měla nastartováno, musela jsem si v autě nalepit papír s nápisem „nevypínat motor“. Ten stres, to vědomí, že jsem chtěla pomoct kamarádovi a jeho holce, a celé jsem to podělala! Když jsem je pak vezla z nemocnice, ještě se v autě rozbila klimatizace. Venku bylo 38 °C. Hodně jsem to obrečela, říkala si: tak já asi nemůžu nikomu pomáhat.

Martino, ty jsi mi minule vyprávěla o nápadu pěstovat krevety. Jak jsi na tom?

Martina: V teorii jsem hodně daleko, mám to načtené, mám akvárko a krásný kus dřeva, který jsem si přivezla od moře. Na krevety ale samozřejmě nedošlo. Klasický přechodný hyperfokus… Jinak se mi dějí pořád takové ty „běžné“ věci, jako že si vařím čaj, ale zapomenu ho zalít, nedávno jsem napouštěla vanu, ale nedala tam špunt. Ale nejčerstvější zážitek se týká nečekaného zdravotního záseku.