Třída plná stejných dětí je nuda. Pestrost připraví na život lépe než bublina výběrové školy, říká ředitel

Jak vás napadlo stát se ředitelem školy, která dlouho neměla v Brně nejlepší pověst?

Jsem vystudovaný speciální pedagog se zaměřením na různé druhy znevýhodnění a mám zhruba dvacetiletou pedagogickou praxi. Během studia jsem nastoupil na speciální školu logopedickou, kde jsem strávil asi třináct let. Tehdy mi došlo, že by školství mohlo vypadat i jinak, a to uvědomění mě přivedlo k touze po změně. A tak jsem se ocitl v soukromé škole Labyrinth, kde mě nezaujala jen snaha učit jinak, ale i zaměření na samotné děti. Byla to pro mě velká inspirace, jak svou práci dělat smysluplně. A napadlo mě, jestli by to takhle nemohlo vypadat i v běžné základní škole. Jestli zkostnatělé principy českého vzdělávání nejsou často vinou ředitelů. Dávalo mi proto smysl se kariérně posunout dál. 

Škola Jana Amose Komenského, které se jinak říká také Náměstí Republiky, pro mě byla školou, kam chodil můj otec a mluvil o ní jako o kvalitní škole zaměřené na jazyky. Byl jsem si vědom, že dnes má určitou nálepku, o realitě jsem se ale dozvídal až postupně. Nakonec ve mně převážilo, že když chci dělat něco jinak a moderně, měl bych si vybrat školu, která má cestu ke změně nejdelší. 

Dnes samozřejmě vnímám, že některé výzvy jsou větší, než jsem doufal. Člověk zde pracuje se širokou komunitou. Je potřeba změny dobře vykomunikovat na všechny strany – děti, žáci, rodiče romští, ukrajinští, majoritní, učitelé starších i mladších ročníků. Komunikace s dětmi ohledně změny je vlastně nejjednodušší. Samy po ní totiž volají, a to je pro mě největší impuls.

Proč je vaše škola považována za segregovanou?

Z elitní školy se postupně stala škola s nálepkou segregované vlivem sociokulturní proměny území, kde se nachází. Je to oblast, v níž jsou zastoupeni lidé se sociálním znevýhodněním. Je to také městská část, kde se se startem války seskupovali Ukrajinci. Když budu mluvit o Romech, tak jejich komunita se zde postupně utvářela, oblast se pro ně přístavem a dnes jich v Brně-severu žije velké množství. Máme tedy část dětí romských – v některých třídách skoro třetinu; máme poměrně silné zastoupení dětí ukrajinských.

Největší zlom nastal v době, kdy na druhé budově školy na počátku války vznikly čtyři segregované ukrajinské třídy. Chápu, že si situace žádala rychlé řešení, jen pak v rámci integrace ukrajinské děti nepřešly do spádových škol po celém Brně, ale většina jich byla připojena k naší škole. Já jsem ředitelem od minulého roku. Nastoupil jsem v situaci, kde jsme měli třídy se třiceti žáky, z nichž třeba sedmnáct byly děti ukrajinské, třetina zbylých pak romské. Obecně jsme škola, kde je velké zastoupení dětí s podpůrnými opatřeními a sociálním znevýhodněním.

Co byly první věci, které jste po nástupu do funkce udělal?

Hned zpočátku jsem se pustil do řešení situace, která nebyla dlouhodobě udržitelná ani pro žáky, ani pro vyučující. Už letos se nám podařil velký pokrok. Některé děti jsme umístili na jejich spádové školy a nyní jsme na počtu pětadvaceti dětí na třídu. Ukrajinští žáci stále v některých třídách tvoří polovinu, zapracovali jsme však na podpoře výuky českého jazyka. Už po roce žáci v češtině dělají velké pokroky, což přispělo k jejich lepší integraci. Romští žáci, které u nás máme, jsou zároveň z většiny z rodin, pro které je vzdělání prioritou. Kolektivy našich tříd jsou velmi pestré, jsou v nich zastoupeny děti z různých sociálních skupin, a proto mi dává smysl je podpořit i personálně.

Můžete vysvětlit, co to přesně znamená?

Každý sice pochází z jiného prostředí, emoce však máme všichni. Dětem pomáháme se zorientovat v tom, co cítí ony samy, ale také podporujeme empatii – zájem o to, co prožívají ostatní. Toto se podařilo zařadit do běžného vyučování zejména na prvním stupni. Na druhém stupni pak navazujeme v rámci společných hodnot a pravidel. Další inovací je, že se snažíme zapojit samotné děti do procesu rozhodování o dění ve škole. Ve školním parlamentu proto působí děti od první do deváté třídy. Zapojili jsme se do projektů jako je Aktivní škola nebo Cena Vévody z Edinburghu - DofE, takže děti podporujeme jak v pohybu, tak v osobnostním rozvoji.

Není výuka na vaší škole díky složení žáků a jejich specifickým potřebám pomalejší?

Je otázkou, co je vlastně přiměřené tempo. To, jestli jde kvalita výuky dolů, je velmi diskutabilní, a hodně záleží, co si pod tím představíme. Největším problémem, na který narážíme, je nedostatek motivace žáků ke vzdělávání a postupu někam dál. Je však potřeba si uvědomit, že je to často způsobeno jejich zázemím. Nemůžeme motivaci automaticky očekávat. Podpora školního poradenského pracoviště – tedy někoho, kdo o tom s dětmi hovoří a témata otevírá – může navenek působit tak, že se vzdělávací proces zpomaluje, z mého pohledu se však ošetřuje to nejdůležitější. Když jako vyučující narazím na nestandardní situaci, která si zaslouží pojmenovat a ošetřit, přijde mi v pořádku se tomu pověnovat spíš, než abych hlavně odučil zadanou látku. Upřímně si ale myslím, že v deficitu nejsme. Komunikace s dětmi je něco, co děláme pro sebe jako společnost i do budoucna. Často otevíráme sociální témata, emoce, nálady i spory, na něž děti během dne narazí. Ošetřit to je důležité právě pro budoucnost samotných dětí.

Spousta rodičů si může říct, že to jsou jen vzletné řeči. Je něco hmatatelného, co může vaše škola majoritnímu žákovi přinést, než jen rozmanitý kolektiv?

Já si ale nemyslím, že to jsou prázdné řeči. Další rozměr, v němž jsme jedineční, je zaměření na děti. Když k nám rodiče nasměrují to nejcennější, co mají, mohou mít jistotu, že vše děláme v zájmu jejich dětí. Jsme totiž zvyklí pracovat s širokým spektrem potřeb. Rodiče by si měli zvolit naši školu, protože se snažíme zajistit bezpečné a laskavé prostředí, kde aktivně podporujeme pozitivní klima a nasloucháme dětem i rodičům. Výuku ve většině tříd a hodin vedou dva pedagogové v tandemu, aby mohli lépe reagovat na potřeby každého dítěte. Zaměřujeme se na rozvoj socio-emočního učení, učíme děti pracovat s emocemi a nebát se je vyjadřovat. Podporujeme hudební talent dětí prostřednictvím projektů a dalších aktivit. Děti se podílejí na chodu školy, tvoří pravidla, zapojují se do školního parlamentu a přímo ovlivňují prostředí, ve kterém žijí. Angličtinu vyučujeme už od první třídy a děti rozdělujeme podle pokročilosti, aby se mohly rozvíjet svým vlastním tempem. Nabízíme zároveň širokou škálu kroužků a volnočasových aktivit včetně doučování zdarma. Obecně se snažíme minimalizovat finanční zátěž rodičů. Pravidelně pořádáme rodičovské kavárny a budujeme školní zahradu, která dětem poskytuje přirozený prostor pro učení, hru i komunitní setkávání.