„Vždyť se zas tolik neděje...“ Zlehčování Trumpa je forma gaslightingu, dopouští se ho i čeští politici

Někteří představitelé tradiční pravice, kteří v polistopadové éře soustavně prohlašovali, jak moc jim leží na srdci dělba moci, právní stát a nedělitelnost lidských práv, se nyní přiklání k politice současné americké vlády. Snad aby překonali rozpory, do kterých se tím dostávají, snaží se soustavně otupovat hrany Trumpovy politiky. Vyzdvihují a zveličují údajný radikalismus „progresivních“ Demokratů, a naopak uhlazují nenávistnou rétoriku a brutální kroky držitelů moci v USA.

Politici jako Alexandr Vondra, Tomáš Jirsa nebo Radek Vondráček sahají k něčemu, co bychom mohli pracovně nazvat politickým gaslightingem. Jde o vytváření iluze, že se až tak moc neděje, že sledujeme pouze návrat k normalitě, obranu proti genderismu a donekonečna omílanému „woke šílenství“. Jakmile je tématem Trump, i za „havloida“ se označující Vondra nejenže nemá problém s porušováním zákonů a lidských práv, ale snaží se nás přesvědčit, že se jen vrací „normální svět“. Podobně se v nedávném vysílám České televize vyjádřil místopředseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Tomáš Jirsa.

Deportace do zahraničních věznic, obcházení soudů, masové zatýkání a rušení studijních víz na základě vágních obvinění, napadání soudů, prosazování vůdcovského principu, usilování o politickou kontrolu nad univerzitami. To je jen několik příkladů, které by za hrozbu pro liberální demokracii byly označovány i před patnácti nebo dvaceti lety, a které nijak nesouvisí s genderismem nebo woke kulturou.

Boj bez pravidel

Jednou z hlavních funkcí politiky je prosazování zájmů. Je tak ze své podstaty konfliktní, proto je vždy chyba stavět ji na vidině věčného konsenzu, technokratických „rozumných“ řešení, která nakonec přijme každý, kdo má všech pět pohromadě, nebo na vágní slušnosti. V pluralitní společnosti se však politické konflikty odehrávají podle jasně stanovených pravidel. Pokud se ďábel obvykle skrývá v detailu, zde se skrývá v institucích a procedurách.

Na samotných politických sporech není nic špatného. Prosazujeme, aby se nějakým způsobem řešila klimatická změna, zahraniční politika, migrace, sociální problémy, zdanění. A nikdy se na tom zcela neshodneme. Lidé přesvědčují relevantní aktéry, lobbují, chodí na demonstrace a protidemonstrace, případně sami usilují o politickou moc.

Politika MAGA nicméně usiluje o demontáž právě oněch institucí a procedur, které udržují pluralitní charakter společnosti – a hrdě se k tomu hlásí. Systematicky napadá celé společenské skupiny – v oficiální komunikaci Bílého domu se již „zločinci“ stali plošně všichni přistěhovalci, kteří nemají ukončený proces naturalizace. Mnoho lidí může přijít o volební právo, hrozí, že budou ostrakizovaní lidé s autismem nebo psychickými nemocemi. Legitimní zájmy přistěhovalců – mimo jiné lidí, kteří v USA dlouhodobě pracují, komunikují s úřady a nebyla proti nim vznesena žádná obvinění – se zruší zkrátka tak, že tito lidé budou deportováni buďto „jen“ mimo USA, nebo dokonce do věznice ve spřátelené diktatuře. A pokud se ozvou soudy, jedna z podstatných brzd politiky, exekutiva hlásí, že s nimi zatočí.

Pokud levicová cancel culture byla rušením ve smyslu překřičení někoho, koho nechceme poslouchat, MAGA nabízí zrušení samotného stěžovatele v duchu hesla „Není člověk, není problém“. A pokud stojí v cestě nějaká instituce nebo pravidlo, exekutiva je zkrátka ignoruje. Neochota rozpoznat tyto rozdíly je přinejmenším intelektuální selhání.

Ale to se vám jen zdá…

Zatímco Trump a jeho příznivci otevřeně budují nový krajně nacionalistický režim, který má popřít liberální pojetí lidských práv, poválečných institucí, a dokonce konzervativci tak vyzdvihované brzdy a protiváhy, Vondra a další nás bohorovně ujišťují, že se zas tak moc neděje. Trumpovy návrhy označují za protiústavní už i nepopiratelně extrémní veřejné osoby jako Nick Fuentes a Alex Jones, ale někteří naši konzervativci se nadále snaží Trumpa líčit jako rozvážného novodobého Churchilla, který jen občas malinko „ujede“.

Nejde přitom o postup vlastní jen pravici. Usilovná relativizace Trumpových autoritářských tendencí připomíná způsob, jakým značná část levice a Babišova ANO mluví o současném Slovensku nebo Maďarsku. Slýcháme, že kritické novinářky a novináři přehání, vždyť Fico přece nezrušil demokracii, ještě ani nenechal pozatýkat představitele opozice (i když například napadá jejich blízké), nezakázal soukromým firmám dodávat na Ukrajinu, tak co? V Maďarsku sice Orbán vytvořil v zásadě neodvolatelnou mocenskou strukturu postavenou na nacionalismu a útlaku menšin, ale copak tam LGBT+ lidi zavírají, nebo popravují jako na Kubě? Ne? No vidíte! Tak jen klid a běžte domů.

Ne do středu, ale za elementární shodou

Navzdory kritickému ladění tohoto komentáře se na závěr pokusím formulovat výzvu. Kritizovaní pravicoví politici naštěstí rozpoznávají stále ještě bezprostřednější a brutálnější ohrožení ze strany dobyvačného Ruska. Také proto vidím zbytky naděje v hledání jisté společné řeči. S organizacemi jako Stačilo! nebo Motoristé sobě, které tuto hrozbu popírají a autoritářské režimy vyzdvihují jako vzor, ji hledat nelze.

Nemám na mysli úprk do politického středu. Daleko spíš by mělo jít o vytyčení určitých vnitřních hranic. Ohrazení se vůči hrozícímu autoritářství může spojit skupiny, které se neshodnou na většině politických témat. Neznamená to, že se rozdíly mezi levicovými a pravicovými, liberálními a konzervativními proudy nivelizují. Nicméně rozklad pluralitní společnosti by nakonec uškodil politice všech, kromě těch, kteří o žádná pravidla nestojí. Pokud kromě současného Ruska nerozpoznáme jako autoritářskou hrozbu také MAGA, těžko dokážeme těmto hrozbám čelit. A současně se hádat o daních, důchodech, životním prostředí…

Není nutné desetkrát denně se pohoršit nad tím, co Trump zase řekl nebo udělal, a plácat se po ramenou, že stojíme na správné straně. Ale nesmíme si nalhávat, že MAGA je „návrat normality“. Je to téměř stejně nebezpečné jako asociovat si současné Rusko s „přirozeným řádem“ nebo třeba „bojem proti fašismu“.

Jestliže si současné liberální strany a hnutí, rozumnější části ODS, ANO a levicových subjektů chtějí zachovat tolik vzývanou názorovou a hodnotovou konzistenci, měly by se na této skutečnosti shodnout. A pokud ne, ať z nás (nejen) pánové (nejen) z ODS alespoň laskavě přestanou dělat blbce.