Blíží se chvíle, kdy mnozí z nás navštíví základní školu, a na chvíli tak oživí svá dětská traumata. V zatuchlých učebnách projevíme solidaritu s nebohým dobrovolnictvem, které na oslavu demokracie stráví celý den a dlouhý večer odškrtáváním kolonek a počítáním šedivých lístků z recyklovaného papíru. A tak jako každý rok budeme přemýšlet, koho volit. Co na chvíli vystrčit hlavu ze záplavy volebních kalkulaček a místo toho si přečíst, jak se kandidující subjekty staví k tématům, která jsou blízká srdcím čtenářstva časopisu Heroine?
Analytička Kateřina Kňapová se pro Heroine.cz ponořila do nejotravnějších materiálů hned po instrukcích k vyplnění daňového přiznání: předvolebních programů.
O zahraniční politice se dočtete a doslechnete snadno. Většinou se o to postarají samotní politici a političky, ať už jde o jejich názor na vedení Evropské unie, na kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo ruské drony nad Polskem.
Jak se nicméně ukázalo při nedávných německých volbách, mladší generace a rodiny s dětmi mnohdy zajímá spíše to, zda budou mít kde bydlet, jakého vzdělávání se jejich dětem dostane, a budou-li moci žít v bezpečném světě, kde je nikdo nešikanuje za odlišnost, ani nebudou muset prchat do krytů před písečnými bouřemi. A právě proto jsme se v předvolebním seriálu na Heroine.cz zaměřili na to, jak se jednotlivé strany staví k těmto tématlm.
Celý seriál Volby 2025 s detailním rozborem programů stran, které mají podle průzkumu šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, najdete zde.
Věnuje se například tématům bydlení, slaďování práce a rodinného života, klimatu, vzdělávání, právům LGBT.
V prvním dílu seriálu se Kateřina Kňapová věnovala otázce bydlení a obecněji sociální politiky. Možná překvapí, že některé programy jsou poměrně podrobné a vedle obecných frází nabízí také konkrétní opatření, například vyšší zdanění investičních bytů nebo podporu družstevního bydlení. Návrhy stran a hnutí doplňuje například kritikou některých kroků končící vlády ze strany výzkumnictva z PAQ Research.
Na sklonku předvolební kampaně se většinou paradoxně dovídáme nejméně o tom, jaké politiky chtějí strany a hnutí prosazovat, a čím dál více nabývá na síle marketing. Budeme tak převážně číst o tom, kdo chce Česko „nakopnout“ nebo kdo tentokrát slibuje největší „změnu“. Na nádražích nás již vítají vítězoslavné výkřiky o zkroceném rozpočtu, přísliby levnějšího jízdného nebo závazek, že dlouholetí (mnohdy již předlistopadoví) politici a političky konečně dají hlas „umlčované většině“. Tato hesla málokdy překvapí, proto je důležité zaměřit se na konkrétní možné plány.
Co takhle slaďování práce a péče o rodinu (work-life balance)? Vládní nebo exvládní strany vcelku pochopitelně navrhují různé věci, jelikož jim snad konečně došlo, jak trapné je opakovat, že je potřeba „rozrodit Česko“. V programech se to podle Kňapové hemží flexibilizací pracovního trhu, motivací párů do sdílené péče nebo zajištění míst ve školkách. Naopak opozice – zejména ta, která by ráda vrátila Česko do světa, který byl podle ní „ještě v pořádku", tedy kde ženy stály u plotny a žádnou work-life balance nepotřebovaly – si s hesly o rozrození žen vystačí, případně sahají k boji proti indoktrinaci feminismem.
Samozřejmě můžete sledovat všelijaké předvolební duely, kde si především pánové opět jinými slovy vyříkají, kdo je hloupější. Nebo v lepším případě debaty veřejnoprávních médií, kde se již několikrát sešla silná sestava osmi postarších mužů, ale do některých pronikly také nějaké ženy a muži před padesátkou. Pokud byste to chtěli vzít za opačný konec, můžete se inspirovat například analýzou volebního chování v minulých parlamentních volbách.
Beznaděj, případně škodolibou zábavu skýtají témata, kterým jsme si z nějakého důvodu zvykli říkat kulturní, protože prostředí umožňující přežití, kvalitní vzdělávání nebo právo svobodně žít jsou podle všeho příklady luxusní „nadstavby“ k takzvaně normálnímu životu. Ostatně v těchto souvislostech se objevují například neziskové organizace a s klimatem související Green Deal, čímž je pro mnohé vymalováno: stačilo by obojí zakázat a bylo by podle nich hej.
Vzdělávání se v Heroine věnuje především kolegyně Lucie Kocurová a rozhodně doporučujeme její články pro širší kontext. V textu Kateřiny Kňapové nicméně najdete návrhy politických stran a hnutí na to, jak naložit se současným stavem vzdělávání – protože na tom, že je co napravovat, se samozřejmě shodnou všichni. Kdo prosazuje digitalizaci a komunitní propojení škol, kdo volá po zrušení inkluze a komu nejvíc vadí neplnění vládních slibů o platech učitelů?
Tématem, kde se politické strany a hnutí hodně liší, jaké také přístup k právům LGBT lidí. Zatímco někteří politici by rádi dorovnali práva stejnopohlavních párů a partnerství oficiálně nazvali manželstvím, jiní mluví o genderové a ideologické indoktrinaci. Co strany navrhují v této oblasti?