Vykázali ho z obchodu, protože měl na sobě sukni. „Myslím, že muži by měli mít možnost být sví,“ říká
Muže v sukni odmítli v pražském obchodě s oblečením obsloužit a s osobními poznámkami ho vykázali ven, napsal server iDNES.cz. Obchodu za to hrozí pokuta. Incident připomíná paradoxní skutečnost: navzdory současným kontroverzím byly sukně běžnou součástí pánského oděvu po stovky let naší historie. Jak se z oblečení římských legionářů, vikingských válečníků a středověkých rytířů stal symbol zženštilosti? To se dozvíte v článku na webu Heroine.cz.
„Pánský šatník, hlavně ten formální, mi přijde neskutečně fádní. Je to v podstatě uniforma. Myslím, že muži by měli mít možnost být sví a expresivně se vyjadřovat,“ říká pro Heroine politolog Andrej Ruščák. Právě jeho vykázala krejčová z obchodu v pražských Dejvicích. „Nesnáším horko. Mnohokrát jsem v práci řešil situaci, kdy venku bylo pětatřicet stupňů, a zatímco ženy mohly chodit nalehko, my muži jsme museli mít plný oblek s košilí, sakem a kravatou. To mi přijde úplně nesmyslné,“ pokračuje s důvody, proč si sukně z praktického i estetického hlediska oblíbil.
Sukně nebo šaty v moderní době oblékají zejména mužské celebrity, které tím čas od času vzbudí údiv. Vzpomeňme si například na zpěváka Harryho Stylese, herce Brada Pitta nebo zpěváka Davida Bowieho. Po většinu lidské historie šlo přitom o naprostou normu. „Sukně je jeden z nejstarších oděvních prvků,“ vysvětluje pro web Heroine.cz etnolog Daniel Dědovský. „Vzniká velmi jednoduše upnutím obdélného kusu látky okolo těla. V Evropě jsou doklady její geneze od dob starého Řecka.“ Sukně nebyly jen výsadou bohatých a mocných: jako pracovní uniformu je podle Dědovského kolem roku 1500 nosili například kutnohorští havíři. Tuniky rozšířené u kolen a přepásané v pase jsou neodmyslitelně spojeny s evropskou rytířskou kulturou.
„V Evropě se příslušnost jednotlivých oděvních součástí ke konkrétnímu pohlaví v průběhu dějin měnila. Ačkoliv kalhoty s nohavicemi známe od starověku, symbol mužnosti z nich udělala až armáda po třicetileté válce, zejména pak profesionalizace armády v 18. století,“ pokračuje Dědovský a dodává: „Po odchodu z vojenské služby si muži navyklí na vojenskou módu tento oděv ponechávali nebo upravovali pro civilní život. Tak vstoupily kalhoty do lidového prostředí jako typicky mužská oděvní součástka na rozdíl od ženských sukní, především v Rakousku-Uhersku, Německu a Francii. V jiných částech Evropy různé typy mužských suknic a sukní přetrvaly do moderní doby.“
Kde přesně zůstaly sukně či suknice mužskou tradicí nad rámec nejznámějšího Skotska? A jak se na pánské sukně pro moderní dobu dívá umělecký krejčí Ondřej Ludín? Přečtěte si celý text na webu Heroine.cz.
