Sekáčové košile vyprodané za pár minut. Proč nás uhranul upcycling a které české značky stojí za pozornost?

Když přišla nedávno česká značka Lacl influencerky Nikoly Čechové s kolekcí Zlaclováno, ve které upcyklovala starší pánské košile ze sekáče Saint Secondhand, do pár minut po zveřejnění byla kolekce vyprodaná a zájem byl tak veliký, že značce spadl web. Jeden příklad z mnoha, že upcycling teď frčí. Dávat život starým materiálům nebo věcem, které přešijeme, opravíme, upravíme a použijeme znovu (možná trochu jinak než původně), je udržitelné a ekologické, ale taky hravé a kreativní.

Myšlenka upcyclingu přitom není nijak nová, je zdokumentováno, že se dříve oděvy přešívaly a upravovaly pro další využití. Pořizovací hodnota oblečení byla v minulosti značná, nezdravá fast (a ultra fast) fashion neexistovala. Obrovský rozvoj pak zažil upcycling za druhé světové války, kdy se oblečení kvůli nedostatku látek vyrábělo ze závěsů, záclon nebo ubrusů.

Udělali jsme průzkum mezi českými značkami a designérkami, které upcyklují, a přinášíme výběr těch, které nás nejvíce zaujaly.

Zkomnaty

„Z jižní Moravy a finského Laponska až do vašich skříní“ je heslo, které Viviana Bordásová vyvěsila na svém webu, kde prodává (nejen) upcyklované šaty a oblečení z látek, které pořizuje také ve finských sekáčích. S upcyklací začínala v dnes již neexistujícím vintage obchodě, kde dávala starým kouskům nový život. Dnes šije ve svém druhém domově za polárním kruhem, kam jezdí za láskou každý měsíc na dva týdny. Protože s přítelem moc rádi navštěvují tamní secondhandy, Viviana velmi rychle zjistila, jak velkou nabídku záclon, povlečení a jiných kousků tam lze najít – jako by prosily, aby z nich něco ušila! A tak si ve Finsku pořídila stroje a pod rukama jí vznikají šaty, které tvoří s ohledem na to, aby měla co nejméně zbytků.

„U výběru látek se v sekáčích zaměřuji na kvalitu, přírodní materiály a zajímavé vzory, ke kterým bych se normálně u nových metráží ani nedostala. U upcyklace si často troufnu do výraznějších modelů a užívám si celý proces o to víc, jelikož z každé látky vzniknou jen jedny, maximálně dvoje šaty,“ objasňuje Viviana.

Upcyklaci vnímá jako krásnou možnost kreativně se vyřádit, zároveň jde samozřejmě o zodpovědný a ekologický přístup k šití oděvu. S touto myšlenkou proto používá vlastní střihy, které jsou velikostně variabilní a kousek tak lze vynosit v průběhu let, i když se tělo mění.

Petra Veselá

V malé letenské dílně vyrábí kabelky a doplňky z toskánského třísla a nejrůznějších materiálů – starých dek, jutových pytlů, opuštěných látek nebo zásob našich babiček. S každým uloveným materiálem si do dílny nese Petra Veselá i jeho příběh. „Když jsem se s tímto řemeslem víc seznámila, začala jsem při tvorbě přemýšlet nejen nad designem, ale i nad původem materiálu a udržitelným výrobním procesem. Najednou mi to všechno začalo dávat smysl. Dělá mi radost dávat věcem druhou šanci a tvořit zodpovědně – sama k sobě i ke světu kolem nás,“ říká.

Pracuje převážně ručně, vyloučila chemii, minimalizuje zbytečný odpad a snaží se omezit i množství komponentů, aby design zůstal čistý a jednoduchý a výroba dávala smysl. Našla si vlastní cestu, jak znovu využít kávové sáčky a papírové pytle (které si vyzvedává v pražských prodejnách Kofio a Naber si) – vyrábí z nich předávací tašky, které můžete používat dál. Zákazník si tak odnáší svůj poklad s vůní kávy.

„Upcyklace je dnes můj tvůrčí svět. A já konečně vím, kde jsem doma. Nedávno jsem třeba v antiku objevila dva vojenské vaky. Kompletně jsem je rozpárala, vyčistila a znovu zpracovala. Vznikla z nich velká kabela s bavlněným popruhem s linorytovým tiskem a podšívkou z květované látky po mé babičce. A v poslední době jsem se pustila do něčeho, co mě úplně pohltilo — nakupuju oblečení z druhé ruky a propojuji ho s dnešním světem, aby dostalo další šanci. Jen ho trochu opečuju a posílám dál,“ vypráví Petra s nadšením o svých projektech. A prosí, abychom nezapomínali na malé tvůrce.

Švambi

Pod značkou Švambi tvoří Irena Švamberová v malé vesničce na jihu Čech. Přestože, jak sama říká, žádné vzdělání v textilním oboru nemá, šije na plný úvazek. Její tvorba odráží vlastní aktuální potřeby, proto se často točí kolem dětí a domácnosti. Na jejím webu často narazíte na zástěry, síťovky, tašky, utěrky, chňapky, pytlíky i různé dekorace. Tvoří pro děti i dospělé, šije z nových látek i upcykluje.

„Sekáče patří do mého života už hodně let. Mám ráda originální věci, nikdy jsem nechtěla a nechci být součást davu. Čím jsem starší, tím víc mě děsí velká nadprodukce všeho, nechci koupit a hned vyhodit. Když si představím, kdo všechno oděvy šije a mnohdy za děsivých podmínek, je mi smutno. Z úcty k jejich práci dávám oblečení druhou šanci. Často to jsou velmi kvalitní materiály a precizní práce. Tiskem, výšivkou, přešitím se snažím jim vdechnout nový život, baví mě to. A dává mi to smysl,“ říká Irena.

Mezi jejími aktuálními upcyklovanými kousky můžeme najít například vyšívaná saka ze sekáčů, nově potisknuté košile s barevnými puntíky, recyšaty a sukně ze záclon nebo džínové RECYlacláče s mnoha kapsami! Ty sešila z různých kusů a pospojovala metodou patchwork. Máte doma hromadu starých džínů, které jsou vám malé, nebo jsou různě prošoupané a nenositelné? Budiž vám Ireniny recylacly inspirací, že je nemusíte všechny vyhodit. Vyrobte z nich znovu něco krásného.

Upcyklovat oblečení nebo kabelky je jedna věc, ale co šperky? Možná máte doma poklady po babičce, jejíž odkaz chcete zachovat, ale šperk nenosíte, protože nesouzní s vaším vkusem. V takovém případě máte několik možností. Tou nejsložitější je nechat materiál roztavit, vyrobit nový šperk a opuncovat. Je to komplikované, technicky náročné a právně omezené. Cesta výkupu původního materiálu zlatníkem a nákup úplně nového šperku se slevou je oproti tomu mnohem jednodušší. Ale co když opravdu trváte na použití původního materiálu?

Do renovace šperků se v Česku pouští třeba šperkařka Adéla Pečlová. Ta nás provedla cestou obnovy rodinného prstenu. „Moje klientka si přála zachovat prsten, který je pro ni velmi důležitý a chtěla jej nosit. Proto mě oslovila, abych mu vdechla nový život a dala současný design. Byl to náročný proces. Do prstenu bylo vložené velké sklíčko, které bylo poškozené. Kamarádka umělecká sklářka ho opravila, sklo se ale zmenšilo, musela jsem proto vymyslet novou úpravu pro osazení kamenu. Nevěděla jsem, jaká je kde tloušťka materiálu, jestli se někam neprobrousím a jestli prsten snese další a další vkládání do ohně. Ale povedlo se a klientka byla velmi spokojená,“ vypráví Adéla.

Podobný postup jí dává smysl v případech, kdy má šperk pro člověka vysokou citovou hodnotu. I přes velkou opatrnost ale nedokáže stoprocentně zaručit, že šperk zásah zvládne. Někdy lze provést jen částečný redesign šperku, kdy je z větší části šperk zachován, šperkařka jej upraví nebo na něj něco vyryje.

„Propojování starého s novým mě baví v tom ohledu, že mi zákazníci důvěřují a dávají mi volnou ruku. Já pak můžu ztvárnit jejich představy do reality. Mám i možnost uplatňovat své vzdělání z architektury. Je to jen projekt v jiném měřítku,“ dodává Adéla Pečlová, která je původním vzděláním architektka.