V NHL ještě nikdo nepřipustil, že je gay. Hokejisté nechtějí riskovat své psychické zdraví, myslí si expertka

„Olympijské hry v Tokiu jsou považovány za vůbec první ‚duhovou olympiádu‘, protože na nich poprvé startovala řada sportovních osobností, které už prošly coming outem. Některé z nich byly trans*, například kanadská fotbalová hvězda Quinn. Společnost tyto sportovce a sportovkyně oslavovala, ale s varovně vztyčeným prstem, protože ‚přece nechceme, aby takových lidí bylo ve sportu moc‘,“ vysvětluje Němcová Tejkalová, která se sportem a sportovní žurnalistikou v současnosti zabývá na Univerzitě Karlově, jak jsou v současnosti queer sportovci a sportovkyně vnímáni.

Kanadský na motivy stejnojmenné knihy, který sleduje příběh mladých hokejistů Shanea a Iljy a jejich opatrnou cestu za vzájemnou lásku, se nicméně v posledních týdnech těší extrémní popularitě po celém světě. Baví přitom nejen queer muže, ale především heterosexuální ženy. „Heated Rivalry je v něčem sice bezesporu nekomformní, na druhou stranu ale používá stereotypy: je tam drsňák, který je ale ve skutečnosti křehký, má pro vás pochopení. Toužení po mytickém rytíři tady vidím úplně stejně, jako v jiných knihách na podobné téma. To, že jde tentokrát o příběh dvou mužů, vnímám spíš jako důkaz otevřenosti současné mladé generace, která lásku dvou gayů nevnímá problematicky, ale zkrátka jako další možnou love story,“ objasňuje úspěch seriálu Němcová Tejkalová.

Seriál mimo jiné staví na kontrastu romantické lásky dvou gayů s macho ideály hokejového prostředí. Hokej, podobně jako rugby nebo MMA, je totiž mnohdy vnímán jako jeden z nejmužnějších sportů. Proč tomu tak je, vysvětluje Němcová Tejkalová srovnáním s rytířskými zápasy. „Hokej, podobně jako třeba americký fotbal, je sport, který se hraje v podstatě v brnění. Můžete si do něj promítnout plejádu mytických situací, které nás jako společnost provázejí odjakživa. Hokej je o hrdinech, kteří v opevnění hrají velmi nebezpečnou hru. Musíte vyvinout velkou fyzickou sílu, abyste v něm uspěli. Všechno tohle je esencí stereotypů o maskulinitě. Hokej nám může implicitně připomínat staré rytířské bitvy.“

Proč je ženský tenis společensky přijatelný jen do doby, než přestane být elegantní? Jak to, že je nesmysl porovnávat basketbalovou NBA s jejím vysmívaným ženským protipólem? A proč vůbec po sportovcích a sportovkyních chceme, aby byli morálními vzory pro mládež? Přečtěte si celý rozhovor Gabriely Knížkové na webu Heroine.cz.