Ve školce se jí smáli, že je „černá jako kakao“. Teď si Romka Anna plní sen stát se učitelkou češtiny

Dnes pětadvacetiletá Anna Dunová vyrůstala v Plzni v poměrně tradiční romské rodině. „Rodiče Annu a její dva mladší sourozence ke vzdělání vedli odmalička. Její matka je vyučená čalounice pracující v oboru, otec působí jako technik u plzeňského dopravního podniku. „Naši na mě nikdy netlačili, abych měla samé jedničky. To jsem chtěla já sama,” říká Anna Dunová. „Chtěli ale, abych měla minimálně výuční list. Tak to v naší i širší rodině je. Už má babička vyučená byla.“

Inspirací Anně byla její matka, která nějaký čas v jejím dětství pracovala jako asistentka pedagoga. Annin start ve vzdělávacím systému ale příliš snadný nebyl. Ve školce poslouchala, že je „černá jako kakao“, a nikdo si s ní nechtěl hrát. V první a druhé třídě seděla v lavici sama. Ve třetí se situace zlepšila. „Ostatní děti asi dostaly rozum, došlo jim, že nejsem úplně hloupá a mám i lepší známky než většina z nich. A tak se se mnou začaly postupně kamarádit.” Našla si nejlepší kamarádku z majority, s níž po základní škole pokračovala i na střední. Tam bojovala s motivací a sebekázní, ale podpořila ji učitelka: „Pomohla mi. Věřila, že na vysokou mám. A tak mě k maturitě skoro za vlasy dotáhla,” směje se Anna.

Bakalářský stupeň učitelství češtiny pro druhý stupeň a střední školu zvládla Anna Dunová prezenčně, navazující magisterský studuje dálkově. Stala se totiž před třemi lety matkou, musela si najít práci vychovatelky v družině, a nedávno navíc její dceři diagnostikovali poruchu autistického spektra. „Péče o ní je těžká, zároveň je pro mě tím největším naplněním, jaké můžu mít,” říká Anna Dunová.

Co Anně pomáhá, aby zvládla roli mámy, studentky i pracující ženy? Je to mimo jiné i stipendium od neziskovky ROMEA, která z peněz od dárců podporuje romské studentstvo středních, vyšších odborných a vysokých škol. Na jaké podmínky jsou stipendia vázána a co říká na Annino studium její partner? Dočtete se v článku od Lukáše Houdka na webu Heroine.cz.