Pánské trenýrky, hlína ve výstřihu a vesta, která může ohrozit zdraví. Jak česká armáda stále nepočítá se ženami
České ženy chtějí do armády, celkem tvoří téměř 15 procent jejího profesionálního personálu. Navzdory tomu ale vojákyně stále bojují s tím, že jde o mužský svět - každé ráno se například oblékají do uniforem s prostorem pro mužské orgány, kolegové je často stále vnímají spíše jako odchylku od normálu. Jak vypadá každodenní realita žen v české armádě a proč je se zde muž stále považuje za univerzální standard?
Zájem žen o službu v armádě v posledních letech neklesá, zůstává konstantní. Přesto se z celkového počtu přes 28 tisíc vojáků jedná jen o 4 192 vojákyň. Ženy končí primárně v „pečujících“ nebo podpůrných profesích. Naopak u bojových je jich pouze 147, ve speciálních silách 41 a u dělostřelců 30. Ženské zastoupení chybí také na vedoucích pozicích AČR.
Jedním z důvodů je, že armáda jako standard stále vnímá muže. Viditelné je to například už jen v oblečení a ve výstroji. Podle ministerstva jsou uniformy a vybavení vhodné pro obě pohlaví, už jen díky velkému rozsahu velikostí. Ženám se prý snaží vycházet vstříc, vojákyně ale popisují často zásadní problémy se střihem i velikostmi.
„Nejhorší byl celkový boj s komfortem vybavení, který mi bral více energie než běh, přesuny nebo plazení. Nohavice se mi neustále vytahovaly, protože jsem musela zvolit menší velikost, aby mi kalhoty aspoň nepadaly v pase. Blůzu jsem měla tak širokou, že jsem při plazení sbírala do výstřihu hlínu. Nosný systém mi zase seděl přímo na pánevních kostech a zanechával mi modřiny. A helma mi padala až k nosu, takže jsem často ani neviděla, kam se plazím,“ vzpomíná na své začátky desátnice v aktivní záloze Kateřina Nováková.
Proč během výcviku s ostatními ženami raději méně pily? Proč vesty ženám nezakrývají orgány a jaká část vybavení jim může vyrazit zuby? A jak často ženy v armádě slýchají nevhodné narážky jako „vojenská matrace“? Více osobních zkušeností žen z každodenního života v armádě v textu na webu Heroine.cz.
