Data: Polovina Čechů a Češek si myslí, že jim společnost vnucuje LGBTQ+ témata. Osobně zná queer lidi většina z nich

Sběr dat pro kvalitativní výzkum se podle Faicové odehrál v říjnu 2025 na vzorku 1500 respondentů a respondentek. „Jde o robustní vzorek reprezentativní české online populace. Dotazník jsem strukturovala tak, aby co nejvíce odpovídal realitě a tomu, jak lidé skutečně přemýšlejí,“ vysvětluje. „Ústředním tématem výzkumu bylo zmapovat nejrůznější postoje a narativy, které se ve vztahu k LGBTQ+ lidem v české společnosti objevují. Zajímalo mě také mediální chování lidí, kteří mají větší tendenci podléhat dezinformacím, mají v některých oblastech určité antiqueer postoje, nebo jsou v těchto otázkách nerozhodní.“

Výzkum pracuje s tzv. queer kapitálem: podle Faicové jde jednoduše o znalost LGBTQ+ lidí, ať už v osobním životě, nebo ve veřejném prostoru, tedy v politice, sportu, v kultuře nebo třeba přes sociální sítě. „Zaprvé jsme zkoumali to, jestli lidé mají queer osoby ve svém životě, tedy v rodině, v práci nebo ve škole. Konkrétně, zda mají ve svém životě gaye a lesby, trans osoby, bisexuály a nebinární osoby. Předpokládali jsme, že lidé, kteří mají větší osobní zkušenost, jsou queer tématům více otevření a mají menší tendenci podléhat antiqueer narativům, což se potvrdilo. Připadalo mi zajímavé, že gay osoby zná už opravdu skoro každý. U dalších queer identit zmiňovaný kapitál ještě není velký, takže je velký prostor pro to sdílet jejich příběhy a životní zkušenosti s veřejností. Zatímco gaye a lesby například v politice najdeme, u nebinárních nebo trans osob to ještě není takové téma.“

Jaké postoje vůči queer lidem tedy v české společnosti převládají? „Připadalo mi zajímavé se nezaměřit jen na jednotlivé postoje, ale na průřez skupinami lidí, kteří mají podobné názory. Myslím, že v minulosti jsme se ve výzkumu hodně zabývali reálnými právními problémy, jako je otázka manželství pro všechny nebo adopce stejnopohlavními páry, zatímco tento výzkum řeší spíše kulturní témata, jako jsou filmy a seriály. Vidíme, že česká společnost už patrně z většiny nemá problém s manželstvím pro všechny nebo s adopcemi, ale zastává postoj, že by se queer identita měla odehrávat za zavřenými dveřmi. Lidé už si nemyslí, že homosexualita je nemoc, ale nechtějí ji například vidět ve filmech a seriálech. 46 procent lidí má pocit, že jsou jim LGBTQ+ témata zbytečně vnucována. To je číslo, které mě překvapilo. Jde o obrovskou výzvu: objektivně nemá v Česku queer komunita tak velký prostor k vyjadřování. Z testování ale vidíme, že ho paradoxně mají lidé, kteří tvrdí, že jsou queer témata veřejnosti vnucována,“ říká Faicová. 

Data o tom, kolik místa ve skutečnosti v českém mediálním a kulturním prostoru životy a problémy queer lidí zabírají, podle Faicové chybí. „Je samozřejmě otázka, jestli jsou nám queer témata skutečně vnucována, nebo nám druhá strana názorového spektra jen dává najevo, že jsou podle ní společnosti vnucována. Na to ale v tuto chvíli data nemáme. Jde nicméně o velkou výzvu v tom, jak LGBTQ+ témata komunikovat dál a jak je komunikovat správně i směrem k lidem, kteří tento pocit mají.“

Výzkum kromě obecných postojů zkoumal také nejčastější dezinformace, kterým Češi a Češky v souvislosti s queer lidmi věří. „Máme v populaci zhruba čtvrtinu až třetinu lidí, kteří jsou náchylnější k přejímání těchto narativů. To není malé číslo. Jsem ale velmi ráda, že to není většina,“ zdůrazňuje Faicová. „Některé narativy jsou častější, to jsou například ty, které se týkají medializace queer lidí a témat: například, že média záměrně potlačují negativní dopady LGBTQ+ životního stylu, což je často omílaná věc, ale nemá tak závažné důsledky. Překvapilo mě, že podle výzkumu věří 27 procent dotazovaných tomu, že WHO je údajně nástrojem homosexuální lobby. Jde o narativ z Atlasu konspirací, který tyto dezinformace mapuje. Opravdu jsem nepředpokládala, že u něj bude procento lidí, kteří mu věří, tak vysoké. Považuju ale za důležité nenálepkovat ty, kteří ve výzkumu zaškrtli, že nějaké dezinformaci věří. Často to znamená spíš to, že se lidé s daným tématem nesetkávají tak často a že například nemají moc šancí se s LGBTQ+ osobami běžně potkat.“

Výzkum se zabývá také vnímáním osobností, které českou diskusi ohledně LGBTQ témat ovlivňují. Mezi ty, kteří v rámci tématu provozují osvětu, Behavio zařadilo například aktivistku Lenku Královou, europoslankyni Markétu Gregorovou (Piráti), nebo právníka a aktivistu Czeslawa Walka. Na straně osob, které naopak v minulosti šířily dezinformace o queer tématech, se objevil poslanec a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal Filip Turek, předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura nebo zesnulý kardinál Dominik Duka. „Aktéry jsme nezkoumali hloubkově. Šlo nám hlavně o pestrý výběr z obou názorových táborů,“ vysvětluje Faicová. „Otázka sloužila jako filtrační. Viděli jsme, že lidé, kteří mají větší tendenci přijímat dezinformace, mají k určitým osobnostem pozitivnější vztah. Je ale otázka, co je příčinou, a co následkem.“

Zajímavější je podle Faicové fakt, že osobnosti dopouštějící se zavádějících či lživých výroků o LGBTQ+ lidech jsou ve společnosti známější. „U Czeslawa Walka, Lenky Králové nebo třeba novináře Filipa Titlbacha je jejich znalost mezi lidmi relativně nízká. Zejména politici, kteří si opozici vůči LGBTQ+ lidem zvolili jako své téma, jsou mnohem více slyšet. Překvapivé výsledky se ukázaly u Jany Jochové, předsedkyně Aliance pro rodinu: znají ji totiž především lidé, kteří jsou pro práva LGBTQ+ lidí, například proto, že se vůči ní vymezil spolek Prague Pride. Nedaří se ji ale komunikovat směrem ke své cílové skupině.“

„Obecně jsem předpokládala, že percepce dezinformací bude ve společnosti nižší. Třetina mě překvapila,“ shrnuje na závěr Faicová. „Také jsem čekala, že mladší lidé budou dle výzkumu liberálnější, což se ale také nepotvrdilo. Velkým faktorem je naopak gender a socioekonomické postavení respondentů a respondentek. Ženy jsou vůči queer tématům obecně liberálnější, stejně jako vysokoškolsky vzdělaní lidé. Je také důležité si uvědomit, že asi pro třetinu dotazovaných queer lidé a jejich postavení v české společnosti není téma, nebo jen tak napůl. Neřekla bych tedy, že česká společnost je homofobní. Je tu ale velký prostor s těmi tématy dál pracovat, posouvat je a mluvit o nich. Racionální debatu bychom tedy rozhodně neměli vzdávat.“

Prezentaci Behavio, Prague Pride a Šárky Faicové k výzkumu najdete zde.