Chtěla být olympijskou vítězkou, pak přišla bulimie. Vždy jsem si říkala, že zvracím naposledy, říká cyklistka Srnská

„Na začátku jsem byla za bulimii hrozně vděčná. Měla jsem pocit, že mi neubližuje, naopak mi pomáhá docílit takového vzhledu, po kterém jsem toužila. Myslela jsem, že jakmile zhubnu, bulimii zahodím a bude to v pohodě. Jenže jsem nedokázala přestat. Pokaždé jsem si umiňovala, že tentokrát už je to naposledy a už zvracet nebudu, ale můj mozek si na to rychle zvykl. Zkrátka se ze zvracení stal návyk, bez kterého jsem nemohla být," říká cyklistka Patricie Srnská v rozhovoru pro Heroine.cz.

Bulimie se u ní rozjela během dospívání poté, co přešla do profesionálně vedeného cyklistického týmu a přestal ji trénovat její otec. V té době se potýkala se zdravotními problémy a cítila, že nepodává tak dobré výsledky, jaké může. Její tělo se navíc v té době měnilo, více se začala pozorovat ohledně váhy. „Byla jsem posedlá zdravým životním stylem, odpírala jsem si sladké a měla jsem přesně rozplánovaný čas, kdy můžu jíst a kdy ne. Ale během dvou týdnů se všechno obrátilo. Moje vůle i racionální uvažování byly pryč, začala jsem jednat pudově a šla jsem po všech těch jídlech, která jsem si do té doby odpírala. Snědla jsem všechno, na co jsem přišla, a pak jsem to kompletně vyzvracela," vzpomíná.

Dávala si pozor, aby si jejiích problémů s příjmem potravy nikdo nevšimnu, bála se svěřit i rodině. Dlouho si myslela, že vše zvládne vyřešit sama, což zpětně vidí jako svou největší chybu. Po více než dvou letech s bulimií její tělo přestalo nemoc a s ní spojené vyčerpání zvládat. Přestala mít výsledky, přicházely psychické problémy. Jak se jí podařilo ze začarovaného kruhu vymanit? Proč si myslí, že v cyklistice jde o poměrně častý problém? A jak se cítí ohledně své další cyklistické kariéry? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz.