„Superdítě“ Miško: Vychovávali ho podle Zachovy kamevédy, i on dnes tíhne k hokeji. Nenutíme ho, říká otec

Ještě nechodil ani do školy, a už dával góly na ledě, skákal na kole do vzduchu, mluvil plynně německy a hrál na piano. Když měl volnou chvilku, šel si s tátou zaběhat nebo měl soukromý trénink tenisu. Obraz života rodiny Hanuliakových, jak ho zachytily kamery dokumentaristů, vzbuzoval v divácích silné emoce. Někdo měl pocit, že rodiče chlapce v podstatě týrají, další jim fandili.

Dnes již desetiletý Miško má mnohem méně času – a tedy i aktivit – než měl jako předškolák. Chodí do školy, pak má hokej. „Abychom stíhali školu a hokejové tréninky, odpadl nám tenis, gymnastika, basketbal a klavír. Zúžilo se to. Ale stále má navíc individuální tréninky a speciální pohybovou přípravu pro hokejisty mimo led a ve volném čase s ním chodím hrát basketbal,“ říká otec rodiny Michal Hanuliak. Hokej si vybral sám Miško, rodiče ho prý do ničeho netlačili. „Do šesti let jsme se mu snažili ukázat spoustu věcí, vyzkoušel si je všechny a už si umí sám vybrat. A on si vybral hokej.“

I trenéři tvrdí, že na desetiletého kluka je na sebe Miško dost přísný. „Říkají, že je vnitřně nastavený jít na maximum. Je to výchovou? Do jisté míry určitě,“ tvrdí Michal Hanuliak. „Pořád mu připomínám, že to nedělá pro nás, pro mámu a pro tátu, ale pro sebe. Aby byl v životě šťastný.“ A šťastný Miško opravdu je, aspoň podle mínění rodičů. „Museli byste se zeptat okolí, ale myslím, že šťastný je. Jeho učitelka o něm třeba říká, že je velmi hodný a empatický, dokonce ho zvolili předsedou třídy.“

V čem podle Michala Hanuliaka lidé často nechápou učení kamevédy? Jak Miško zvládá, když se mu něco nedaří, a jaké má plány do budoucna? Jak se od natáčení dokumentu změnil život jeho rodičů? Přečtěte si na webu Heroine.cz rozhovor, který vznikl v našem partnerském Denníku N.