Čekat s reformou školství na ideální podmínky? Bité jsou na tom naše děti. A pokrokové školy
Po letech poznamenaných pandemií a dalšími krizemi se zdálo, že české školství konečně dostane šanci na promyšlenou modernizaci. Místo toho ale sledujeme sérii odkladů a ústupků. Povinná angličtina od první třídy mizí, revize výuky i školního stravování se odsouvají a některé plánované změny končí ještě dřív, než se stihnou pořádně rozběhnout. Simona Horská se ve svém komentáři na webu Heroine.cz se ptá, zda se z opatrnosti nestává překážka sama o sobě.
Autorka připomíná, že argument o nepřipravenosti škol zaznívá v českém vzdělávání opakovaně. Chybějí učitelé a učitelky, školy nemají kapacity, systém není nachystaný. Jenže kdy přesně ten správný okamžik nastane? Podle Simony Horské možná nikdy. „Škola je ze své podstaty konzervativní instituce a většina vyučujících od ní očekává spíše stabilitu než revoluci. Právě proto by měl směr určovat stát a mít odvahu změny nejen navrhovat, ale také vysvětlovat,“ píše.
Na odkládání reforem tak doplácejí především děti. Ty, které se k cizím jazykům dostanou později než jejich vrstevníci. Ty, které by mohly těžit ze zdravějšího stravování nebo z cílenější podpory založené na datech.
A také na ně doplácí pokrokové a akčnější školy, které se na změny připravovaly s předstihem a snaží se držet krok s dobou, místo aby čekaly, až se situace sama vyřeší.
Co Horská navrhuje? Perfektní je nepřítelem dobrého, píše v komentáři na webu Heroine.cz a nastiňuje v něm možná, byť ne dokonalá řešení, jak s reformami začít i pokračovat.
