Abstinenti mezi pijáky. Jak se žije lidem, kteří se rozhodli pro život bez alkoholu
Alkohol jim nechutná, nevidí v jeho konzumaci smysl, nechtějí se vystavovat riziku závislosti. Jejich důvody, proč se rozhodli nepít, jsou různé. Všichni ale vnímají tlak společnosti, která za normální považuje pití alkohol. Pavel Houdek, Toy_box a Georgia Hejduková pro Heroine popsali, jaké to je. Začíná „suchý únor“, měsíc, kdy si můžeme otestovat, jak na tom s pitím alkoholu vlastně jsme.
Pavel Houdek: Úplný abstinent jsem od osmnácti let
Nepiju od doby, kdy bych teprve legálně mohl začít pít. Ale jsme v Čechách… Začátky byly těžké. V Česku se v podstatě veškerý společenský život točí okolo alkoholu. Kde se scházejí mladí lidé? V hospodě. Můžete si tam samozřejmě dát tři limonády (a zaplatit o dost více než za tři piva), ale budete za toho divného. Na druhou stranu odjakživa říkám, že já na alkohol prostě nemám čas. Na světě je tolik věcí, co člověk může dělat, zažít, zkusit – tak proč zabíjet čas a mozkové buňky alkoholem?
Dnes už se na nic nevymlouvám; nemám potřebu zapadnout za cenu, že budu lhát nebo něco předstírat.
Pravda je, že postupem času jsem si na události, které jsou s alkoholem spojené a kterým jsem se nemohl nebo nechtěl vyhnout (jako je maturitní ples nebo podnikový večírek), vybudoval katalog výmluv. Třeba: Řídím. To ne vždy funguje, obzvláště v menších vesnicích a na Moravě: „Auto přeci nejezdí na papíry, hehehe.“ Beru léky a nemůžu. I na to existuje odpověď: „Na něco přeci umřít musíš, ne?“ Jsem nemocný se srdcem/játry. „Jedno pivo/panák tě nezabije, ne?“
Jediný větší problém jsem měl na cestách. Okolo třicítky jsem odjel s batohem do světa – a zjistil jsem, že existují země, kde je alkohol ještě více v centru dění než u nás. Vzpomínám na jeden večer na ruské Sibiři, kde mi místní pořízek nabídl panáka vodky – poté, co si jich sám dal na můj vkus o něco víc. Odmítnutí ho rozlítilo a vypadalo to, že mi vodku narve doslova do chřtánu – i s tím panákem. Zachránila mě ultimátní výmluva: „Jsem věřící a moje víra alkohol zakazuje.“ Funguje i na Sibiři; dvoumetrový horal se hned uklidnil, zamumlal omluvu a nechal mě být. Náboženství jako výmluvu/omluvu respektují všude na světě – snad kromě Čech…
Akce: Měsíc bez alkoholu
Rizikově u nás pije více než 1 000 000 lidí. Kampaň Suchej únor umožňuje lidem dát si na jeden měsíc – na ten nejkratší měsíc v roce – od alkoholu odstup, a díky tomu poznat, jak moc své pití ovládají, anebo jak alkohol ovládá je. Pravidla jsou jednoduchá. Celý únor ani kapku alkoholu. Loni se podle údajů organizátorů kampaně zúčastnilo přes 10 % dospělé populace. Pokud se chcete také zúčastnit a zjistit, jestli se vám bez alkoholu bude lépe spát a spokojeněji žít, můžete se registrovat k výzvě na stránkách www.suchejunor.cz.
Dnes už se na nic nevymlouvám; nemám potřebu zapadnout za tu cenu, že budu lhát nebo něco předstírat. Po pravdě a vlastně i trochu hrdě říkám, že jsem abstinent. Rád tím lidem ukazuji, že život bez alkoholu je nejen možný, ale že má mnoho výhod. V hodně případech to působí jako zajímavý ice-breaker, který nabízí první téma k diskuzi. A pokud to někomu vadí, je to jeho problém – a je fajn se to dozvědět hned, protože takové lidi okolo sebe nepotřebuji.
Postupem času jsem si okolo sebe vytvořil komunitu přátel, pro které stejně jako pro mě znamená trávit spolu čas jít společně na výlet do přírody, navštívit galerii nebo si jít zasportovat – a ne se posadit na pár hodin do hospody. Nejsou to ani zdaleka všichni abstinenti, ale respektují, že když jsou se mnou, tráví se čas jinak než postupným opíjením se.
Nad abstinencí mě už ani nenapadne přemýšlet. Je to naprosto pevná součást mého života. Například když jsme se ženou (která je také abstinentka) měli svatbu, naprosto samozřejmě jsme ji udělali na místě, kde nebyl k dostání tvrdý alkohol ani čepované pivo – a alkohol, který tam měli, si museli hosté platit sami, nešel na společný účet. Teprve pasivně agresivní dotazy několika málo osob ze širokého příbuzenstva na to, „co to bude za svatbu bez chlastu“, nám připomněly, že jsme udělali něco, co se v Čechách nenosí… A bylo nám to srdečně jedno.
Toy_Box: Alkohol mi nikdy moc nechutnal
Nikdy jsem se nezbavila takového toho původního pocitu, jímž vám tělo oznamuje, že se do něj snažíte vpravit něco jedovatého. Ten jsem měla pokaždé, zejména když jsem si dávala panáka. Nikdy jsem moc nepila, a to ani když jsme pořádali technoparty. Mnohem víc mě vždycky bavila ta tvořivá část – promítat na na parties jako VJka, malovat nebo dělat sítotisk.
Přestože jsem k alkoholu neměla nijak zvlášť vřelý vztah, občas jsem si nějaký dala a občas jsem se i opila. Víceméně jsem ale vždycky nesnášela, jak jsou lidi po chlastu debilní, a přitom si myslí, že jsou chytří – včetně mě. K úplné abstinenci jsem se odhodlala před několika lety a inspiroval mě k ní fighter a sportovec Pavel Salčák, moje kamarádka Bára a Amálka a další lidi, kteří jsou sportovci, vegani a zároveň nepijí alkohol. Označují se za straight edge, příslušníky skupiny, pro niž je střízlivost důležitá jako životní postoj.
Změna přišla, když jsem si uvědomila, že si vlastně už dlouho dávám alkohol nikoli proto, že chci, ale ze zdvořilosti.
Neopila jsem se od té doby, co se mi narodily děti, protože pro mě bylo naprosto nepřijatelné, že by mě třeba potřebovaly, a já tu pro ně nebyla z tak hloupého důvodu, jako je alkohol. Takže v posledních letech jsem stejně vždycky končila u jedné, dvou skleniček. Změna přišla, když jsem si uvědomila, že si vlastně už dlouho dávám alkohol nikoli proto, že chci, ale ze zdvořilosti, aby někdo neměl pocit, že se nad něj nějak povyšuju nebo kazím zábavu.
Mohlo by vás zajímat: Mikrodávkují matky i manažeři
Je mikrodávkování psychedelik způsob, jak konečně všechno zvládnout, nebo nebezpečná iluze? Britské mámy sahají po překvapivém prostředku, jak si ulevit.
S alkoholem mi to přišlo vlastně hodně podobné jako s veganstvím. Dát si nealko nebo nejíst maso by měla být vaše osobní volba, v reálu ale existují lidé, kteří mají pocit, že vám musejí vysvětlit, proč oni si alkohol nebo maso dají. Případně vám vysvětlí, z jakých důvodů si ho nedokážou odepřít a musejí si to jedno pivo nebo řízek nebo rybu jednou za čas dát. A navzdory rozšířeným představám se tak děje, přestože pro vás to už dávno žádné téma není. Občas na to prostě nemáte náladu.
Takže když mi došlo, že vlastně poslední léta piju z čiré konformity, rozhodla jsem se abstinovat úplně a prohlásit svou přirozenou náklonnost ke střízlivosti za životní postoj. Příliš těžké to nebylo, protože jsem nikdy nepila „pořádně“. Musím se ale přiznat, že dodnes, když lidi v mojí přítomnosti pijí, myslím na to, zda nemají pocit, že jim dávám nějak najevo, že moje volba je lepší. Naštěstí doba se mění a úplná abstinence mi přijde čím dál běžnější i v rámci české většinové společnosti.
Georgia Hejduková: V pití alkoholu nevidím žádný přínos
Pití alkoholu je v ČR normální. Vlastně by se dalo říct, že od dospělé, zdravé ženy, která není těhotná, se pití alkoholu očekává. Já jsem alkoholu nikdy příliš neholdovala a pila jsem pouze příležitostně, nicméně jsem si řekla, že budu pít alkohol jen na silvestra. A po silvestru před dvěma lety jsem si řekla, že nebudu pít vůbec.
Důvodů, proč jsem se rozhodla nepít alkohol, je více. Hlavní je moje historická zkušenost se závislostí. Od narození mám ADHD, což kromě toho, že jsem hyperaktivní, znamená i větší náklonnost k závislostem. Od přibližně dvanácti do sedmnácti let jsem byla závislá na počítačových hrách a bojím se, že by moje tělo mohlo jednu závislost snadno vyměnit za jinou. Proto se snažím držet se dál od všeho, co by mohlo vést zpět k závislosti, včetně alkoholu.
Druhým důvodem je jedna špatná zkušenost s pitím. Dala jsem si skleničku vína a ráno jsem se probudila s pocity nevolnosti. Následně jsem musela jít do nemocnice a skončila na kapačkách. Dodnes nevím, co to způsobilo, nejspíše se jednalo o nešťastnou náhodu, nicméně to negativně ovlivnilo můj vztah k alkoholu.
Další důvod je čistě vědecký. Na internetu najedete desítky článků o přínosech nepití alkoholu. Samozřejmě že většina se týká dlouhodobého a pravidelného pití, a nikoliv jedné skleničky ročně. Ale nepít v jakémkoliv množství zlepšuje spánek, kvalitu kůže, ale hlavně je to zdravé pro játra, což je pro mě jako pro člověka, který musí brát hormony kvůli tranzici, velký přínos.
Mimo kamarádské a rodinné okruhy jsem doslova bombardována otázkami, proč sakra odmítám pít.
Poslední důvod, který zmíním, je důvod filozofický. Alkohol je návyková látka, podle statistik je to navíc jedna z nejnebezpečnějších návykových látek vůbec. Přesto je v ČR nejen masově užívána, ale dokonce je v ČR za nenormální považováno nepít. Dochází tak paradoxu, že jsem mimo kamarádské a rodinné okruhy doslova bombardována otázkami, proč sakra odmítám pít. Opakovaně jsem byla k pití vyzývána či nucena. Přitom já si večírek třeba do tří ráno dokážu užít i bez alkoholu. Stačí mi k tomu – vzhledem k mojí hyperaktivitě – obyčejná cola. Chci změnit tento přístup, kdy se v ČR zavírají lidé za držení marihuany, zatímco o pár domů dál někoho přesvědčují, aby se napil alkoholu, který je nebezpečnější. Nedává to smysl.
Takže abychom si to nějak shrnuli. Nepiji, protože nechci spadnout do závislosti, skončit znovu na kapačkách. Chci plně čerpat z přínosů života bez alkoholu. Dává mi to smysl, co vám?
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
