Kolik generací ještě obětujeme? Na manželství pro všechny čekáme už tři dekády

Cestu za rovnoprávností netvoří jen suchá data. Jsou to celé generace lidí vyrůstajících v nerovnosti, v tom, že jejich rodiny mají menší hodnotu než rodiny jiných. Každý den se u nás narodí malý gayové, bisexuálové a lesby. Neustále se u nás rodí děti, které mají dva táty nebo dvě mámy. Každý den, kdy u nás žijí lidé, kteří jsou z pohledu zákona občany druhé kategorie, je dalším dnem zbytečné nespravedlnosti, která dopadá negativně nejen na ty, kterých se přímo týká, ale i na celou společnost, její soudržnost a demokratické principy.

Proč požadovat manželství pro všechny? Zaprvé, dopřejeme stejnou důstojnost všem lidem, bez ohledu na to, jestli milují muže nebo ženu. Přestaneme lidi rozdělovat na dvě kategorie. Jakékoli pokusy o „vyrovnání práv, ale bez názvu manželství“ se v tomto bodě zcela míjejí účinkem. Zadruhé, děti vychovávané duhovými páry budou mít stejná práva a stabilitu, jako děti vychovávané mužem a ženou. Dokud nepovolíme stejnopohlavním párům společná rodičovská práva, jeden z nich nebude zákonem uznaný jako rodič. Pokračujeme tak v archaickém rozdělování dětí na děti narozené v tom správném manželství a děti nemanželské. A děti nemanželské nemají třeba nárok na alimenty, sirotčí důchod a dědictví po zákonem neuznaném rodiči. Ten se o ně nemůže ani plně postarat v době nemoci nebo ve škole. A třetí kategorie problémů souvisí s praktickými věcmi. Registrovaní partneři nemají nárok na společné jmění a nedědí po sobě automaticky.

Nejaktivnějšími odpůrci byli lidovci, dnes už mimoparlamentní Republikáni a také většina ODS. V ODS byly světlé výjimky, které zákon podporovaly, ale bohužel to byli jen jednotlivci. V projevech oponentů zaznívalo to, co slýcháme v Poslanecké sněmovně při projednávání zákona o manželství pro všechny i dnes. Kromě stereotypně zmiňovaného ohrožení tzv. tradiční rodiny je tu strašení polygamií, přílivem muslimů (ano, už v roce 2005 před tím varoval poslanec ODS Tomáš Dub) a především poškozením dětí, které ve stejnopohlavních svazcích vyrůstají.

Co naopak prošlo, byl extra klacek pod nohy duhovým rodinám v zákoně o mezinárodním právu soukromém. Pokud se dva muži nebo dvě ženy stanou společně rodiči jejich dítěte podle zahraničního práva, v České republice toto není možné uznat, dokud rodičovství stejnopohlavních párů nebude umožňovat i české právo. Představte si gay pár, který žije v USA a podle tamních zákonů společně adoptovali dvě děti. V USA jsou rodiče oba, jakmile přijedou do ČR, zákon je za rodiče neuznává a dítě tak ztrácí oba rodiče. Je naprosto běžné, že české soudy uznávají věci podle zahraničního práva, které české právo nezná nebo upravuje jinak. Jen a pouze u adopcí stejnopohlavními páry vláda pod vedením ODS zakopala tuto nášlapnou minu v podobně extra podmínky reciprocity. Ústavní soud ji vloni odmítl zrušit.

Pokroku odolává i úprava asistované reprodukce zavedená v roce 2011. Dnes ji může podstoupit jen pár muž-žena, kteří ale nemusí být manželé. De facto je tedy žena nucena mít souhlas muže s tím, pokud chce otěhotnět za pomoci asistované reprodukce. Tento požadavek byl již v mnoha zemích zrušen. Čímž se otevřel přístup k asistované reprodukci i párům dvou žen. V České republice zrušení podmínky souhlasu muže navrhoval poslanec ČSSD Adámek, ale Sněmovna návrh v roce 2017 zamítla. Ostře proti vystupovala například poslankyně za TOP09 Jitka Chalánková. Ta je nyní senátorkou v klubu ODS a TOP09.

Sedm let zametání pod koberec

Léta běží a duhové páry a rodiny se pořád potýkají se závažnými problémy, které lze jednoduše řešit, ale chybí politická vůle. Nemožnost užívat práv, na které má právo většina populace, s sebou nese reálné a bolestné potíže. Tak radostný a významný den, jako sňatek, tak pro mé kamarádky Aničku s Klárou vypadal tak, že musely v pátek dojít na úřad v úředních hodinách, vzít si lísteček a čekat, až jejich číslo zasvítí na obrazovce. Dítě jiných dvou kamarádek se ocitlo v ohrožení života, když muselo být náhle převezeno do nemocnice, ale byla s ním jen jedna, zákonem neuznaná matka, a museli drahocenné minuty čekat na příjezd druhé, zákonem uznané matky. I stejnopohlavní páry se rozcházejí, a pokud děti nemají právní oporu v zákoně, snadno ztratí kontakt s druhým rodičem, nemohou po něm chtít alimenty, a ze dne na den rodina ztratí jeden příjem.

Umožnit partnerovi adoptovat dítě druhého partnera (tzv. přiosvojení) měla poslanecká novela předložená Sněmovně v 2013. Novelu předložili poslanci a poslankyně z různých klubů, v jejich čele stála Radka Maxová (ANO). Za celé čtyři roky se ani přes četné pokusy nepodařilo dosáhnout toho, aby se o zákonu alespoň vedla obecná rozprava, zjednodušeně řečeno, aby se o něm poslanci a poslankyně vůbec začali bavit.

Po dalších volbách byla v červnu 2018 předložena novela umožňující manželství pro všechny. Souhlas s ní vyslovila vláda i premiér. Pak ale nastalo už známé zdržování ze strany oponentů. Sice se povedlo dosáhnout obecné rozpravy hned dvakrát, ale poslanci svými projevy schůzi tak protahovali, že se samotné hlasování nestihlo. Nejaktivnějšími protahovači jsou lidovci (24 vystoupení), z toho 15 náleží panu poslanci Výbornému. Dalšími aktivními oponenty jsou poslanci ANO, SPD a ODS, v tomto pořadí. Celkově na vystoupení oponentů padly téměř dvě třetiny času. Obstrukční taktika si znovu připsala body.

Proč ne u nás

Od přijetí registrovaného partnerství brzy uplyne už šestnáct let. V mnoha zemích se za srovnatelnou dobu (anebo rychleji) stihli posunout od registrovaného partnerství k manželství pro všechny. V Rakousku to bylo za 10 let (RP 2009, manželství 2019), v Německu za 16 let (2001 / 2017), ve Velké Británii dokonce za 9 let (2004 / 2013). Je nejvyšší čas je následovat. Jinak hrozí, že budeme ve společnosti stagnujících autoritářských režimům typu Rusko, Polsko, Maďarsko, kde se postavení LGBT+ lidí stalo poměrně přesným lakmusovým papírkem stavu demokracie. Velice snadno se na něm pozná, zda to společnost a politici myslí s demokracií a osobní svobodou vážně.

Těch více než třicet let od revoluce nás naučilo, že svou svobodu a rovnost nedostaneme jen proto, že je to tak spravedlivé. Je třeba si o ní říkat a neustále jí hlídat. Pro gaye a lesby, kteří v nerovnosti prožili celý život, už je pozdě. Pro mě a statisíce dalších LGBT+ lidí ještě ne. Máme jedinečnou šanci být poslední generací, která zažívá útisk duhových párů a rodin v rovině rodinného práva. Chopme se jí. Třeba ve volebních místnostech.

Článek vyšel poprvé na Heroine.cz 8.2.2021.