E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Uzel zahradníkem 3. „Sáhl jí před třiceti lety na koleno“

08. prosinec 2020
21 929

Zkuste si nejprve sami nanečisto říct, co se vám vybaví, když se řekne MeToo. Příběhy, jména, nějaká data – kdy se co stalo, kolik těch případů bylo? Asi toho nebude v paměti už mnoho. Při psaní této kapitoly mi došlo, o čem všem se u nás nepsalo, co už jsme zapomněli a co se nám často nespojilo dohromady. Zkuste si teď představit, jako byste o MeToo nevěděli vůbec nic a jediným průvodcem vám byl třeba takový Radim Uzel.

Foto: Autorkou ilustrace exkluzivně pro Heroine je ToyBox

Radimu Uzlovi stačí jenom střílet od boku náhodné cifry a blahosklonně se u toho usmívat. Ve svých článcích a zaznamenaných veřejných vystoupeních za poslední dvě dekády neuvedl jakýkoli relevantní údaj nebo dokonce zdroj o sexuálním násilí a obtěžování. O tom, jak zmateně o těchto tématech píše v jediné knize z desíti za poslední dekádu, byl konec předchozí kapitoly seriálu.

Foto: Ilustrace Toybox

Seriál Uzel zahradníkem

Je to příručka, jak rozetnout uzel dezinformací jednoho člověka, který za několik dekád svým působením ve veřejném prostoru napáchal mnoho škod.“ Přečtěte si všechny díly seriálu o „populárním sexuologovi“, který ve svých vystoupeních, článcích i knihách pomáhá betonovat ty nejnepěknější předsudky.

1. Když sexuolog škodí

2. Polovina ohlášených případů obtěžování je vymyšlená“

3. Sáhl jí před třiceti lety na koleno

4. Svatba jako řemen a soud jako fraška

5. Feministky ošizené o otcovskou lásku

6. Lovci z Marsu a sběračky z Venuše

7. Ženy v politice, u soudu, v reklamě a pornu

8. Já bych ty intersexy zakázal, každého jenom otravují

9. Uklidit, uvařit a nezatěžovat starostmi

10. Kudy vane duch českého šovinismu

Namísto seriózního přístupu se 10. října 2018 v rozhovoru s Pavlem Štruncem pro Reflex pustil do rozšafného mudrování o vzniku hnutí MeToo. „Lidé se chtějí zviditelňovat. Co je příčinou toho, nevím, některá žena se chtěla stát slavnou herečkou a režisér jí sáhl na stehno. V té době jí to absolutně nevadilo. Naprosto ne. Naopak byla ráda, že pan režisér jí tuto pozornost [poskytl]… a taky se, dejme tomu, tou slavnou herečkou posléze stala. A uplynulo třicet let. A ona už není tak slavná. A už je trochu po sezóně. A už je tak trochu, jak se říká, pozdní sběr. No tak, marná sláva, ta pozornost musí býti neustále zachovávána. Aha, a vzpomene si, copak se to stalo před třiceti lety? A spojí se s jinými takovými. A už chodí na demonstrace, mává transparentama, že jsou tímto způsobem znásilňovány.“

Na úvod stačí říct, že hnutí MeToo nevzniklo v Hollywoodu v roce 2017, ale už o jedenáct let předtím v chudé afroamerické komunitě, a že jeho hlavním projevem v druhé vlně nebyly demonstrace v ulicích, ale hashtagy a sdílení na sociálních sítích, což vytvořilo mnohamilionovou vlnu solidarity mezi ženami všech tříd, národností a etnik. Radim Uzel nicméně použil obraz „stárnoucích sufražetek s transparenty“ jako z 19. a raného 20. století. Ty se totiž snáze zesměšňují, a to, že ze sahání na koleno absurdně dělají znásilnění, má být důkazem jejich nesoudnosti. Co na tom, že MeToo stálo na dlouhých detailních statusech o tom, co se komu konkrétně stalo, a nikdo nevydával pouhý dotyk za znásilnění? Naopak se zdůrazňovalo, když to bylo na místě, že „u mě o tolik nešlo, ale znám horší případy“. 

Postoj Radima Uzla do značné míry ilustruje, jak se o MeToo u nás mluví. V lepším případě je chápáno jako exces bláznivých Američanek, v horším pak jako ilustrace neblahého honu na muže, kteří se ničím závažným neprovinili a jimž se ženy rozhodly likvidačním způsobem pomstít. Případ Harveyho Weinsteina byl medializován několikrát; už na sklonku roku 2017 bylo zcela zjevné, že obvinění jsou skutečná a závažná. I přesto se veřejné mínění nijak zásadně neposouvá, sousloví „MeToo“ je mnohem častěji spíš zdrojem úsměšků a bagatelizace než budíčkem pro ty, kdo si rozsah problému předtím nepřipouštěli.

Odkvetlé třicátnice a čtyřicátnice, kterým „haraší“

Uzel mluví o desítky let promlčených případech. Herečky, které hnutí MeToo globálně zviditelnily a označily Harveyho Weinsteina jako sexuálního predátora, ale nemluvily o incidentech starých třicet let. Jednoduše třeba proto, že jim samotným je kolem třiceti a čtyřiceti. Dalším aktérkám MeToo jako třeba Jennifer Lawrence, Emmě Stone nebo Taylor Swift v roce 2017 nebylo ani třicet a jedinými známými padesátnicemi jsou Uma Thurman a Salma Hayek, u nichž těžko můžeme říct, že byly v roce 2017 „po sezóně“. Jejich příběhy byly staré většinou tak deset patnáct let, ale mnohdy třeba i pouhé dva tři roky, a nešlo o žádné banální sahání na koleno.

Z čeho ženy Weinsteina obvinily? Šlo o znásilnění, donucení ho sexuálně uspokojovat, sledovat jej při masturbaci, zažít desítky nevyžádaných hrubých doteků po celém těle. Následovalo vyhrožování, aby nikdy nic neprozradily, mnohaleté vydírání, umlčování, sledování, různé druhy šikany na place, pomluvy, ničení kariéry – a ano, stále mluvíme o tom, co dělal dotyčný muž ženám, nikoli naopak. A zdaleka není řeč jen o Harveym Weinsteinovi, ale desítkách dalších mužů. Stačí si nečíst bulvární titulky, ale celé články a příběhy. (Jeden z podrobných přehledových článků uvádí i některé původní statusy na sociálních sítích.)

Harrasment je totiž právě toto – trápení a sužování. Nejen nějaké jednorázové obtěžování, nevhodné slovo, gesto, pohled, dotyk, které dotyčný, poté co si uvědomí svůj přešlap, vezme zpět, omluví se, projeví lítost a nikdy ho neopakuje. Harrasment je soustavný, patologický nátlak, kdy jedna epizoda rozjíždí celou sérii dalších činů, které zanechávají u oběti stopu právě svou nevypočitatelnou nekonečností, nutností dotyčného potkávat a obávat se, co zase bude dělat, říkat a chtít.

Radim Uzel však běžně v mluveném projevu používá výraz „harašení“. Harašení je slovo, které v případě diskuse o sexuálním zneužívání nemáme vůbec používat, protože přenáší vinu z toho, kdo obtěžuje, na obtěžovaného, z něhož dělá blázna. Jim haraší, a přitom se jim nic neděje. Jazyk je prostředkem zakrývání si očí před utrpením a ponížením druhých. „Tomu, kdo vážně (a v odborné literatuře) mluví sexuálním harašení, nejspíš haraší v hlavě. Jinak se to kvalifikovat nedá,“ napsaly dvě lingvistky, Ivana Bozděchová a Ivana Mazálková, ve výše odkazovaném textu v časopise Naše řeč již v roce 1994. Radim Uzel nicméně ještě v roce 2020 v knize Zvíře nadržené píše: „A pokud ‚harašení‘ nezanechává žádné viditelné tělesné stopy, není zcela vyloučen případ, kdy udání může být ryze účelové a slouží pouze k vydírání neoblíbeného šéfa.“ (s. 32)

Neexistující prototyp „hysterické ženy po sezóně“

V knize Sexuální mýty a pověry z roku 2018 (s. 114) píše Radim Uzel s pohrdavou ironií: „Přibyla v druhém desetiletí 21. století kromě sexuálního násilí neobyčejně aktuální kategorie sexuálního obtěžování. Za tento hanebný čin může být považováno nejen poplácání po zadku, ale třeba i obejmutí kolem ramen nebo sáhnutí na koleno. Také chlípné pohledy a nemravné řeči do této kategorie nesporně patří. Celosvětová akce nazývaná me too tak hýbe veřejnou diskusí a hromadnými sdělovacími prostředky včetně sociálních sítí. V největším nebezpečí jsou pak slavní lidé, kteří v době spáchání přestupku ještě tak slavnými nebyli, tak jim to tenkrát prošlo. (…) Doufejme, že za pár let zase ten humbuk trochu pomine. Snad je také výhodou, že pokročilá skleróza a zapomnětlivost obětí dá těm skandálům utichnout.“

I tady Uzel uvádí pouze slabší příklady obtěžování a sugeruje, že se hysterické ženy hodlají hojit na nyní bohatých a slavných mužích, kteří dřív tak slavní nebyli. Ony samy pak podle něj slávu a mládí ztrácejí, takže zveličené obvinění jim slouží jako prostředek k oživení kariéry. Jak to je doopravdy? Herečky, které v kauze MeToo promluvily, jsou například Madonna, Daryl Hannah, Viola Davis, Cate Blanchett, Laura Dern, Kate Beckinsale nebo Uma Thurman a mnoho dalších (viz box).

Tváře MeToo

Daryl Hannah Daryl Hannah reveals how she turned down Harvey Weinstein's sexual advances | Metro News 
Connie Nielsen Connie Nielsen Shares Harvey Weinstein Story in Guest Column | Variety 
Viola Davis Viola Davis Shares Personal Stories of Sexual Assault During Powerful Speech at Rape Foundation Event | Essence 
Salma Hayek Salma Hayek: Weinstein Threatened to Kill Me, Forced Me to Shoot a Full-Frontal Scene | Vanity Fair 
Laura Dern Laura Dern and Her Mother Diane Ladd Say They’ve Both Been Sexually Assaulted | W Magazine | Women's Fashion & Celebrity News 
Ashley Judd Ashley Judd Can Sue Harvey Weinstein for Sexual Harassment, Court Rules | The New York Times 
Cate Blanchett Cate Blanchett on Cannes, Weinstein, #MeToo, Diversity, and More | Variety 
Uma Thurman Uma Thurman details sexual misconduct by Harvey Weinstein | The Verge 
Gwyneth Paltrow Gwyneth Paltrow 'a crucial source' in Harvey Weinstein revelations | Harvey Weinstein | The Guardian 
Thandie Newton Thandie Newton says she was sexually abused by a director | Thandie Newton | The Guardian 
Alyssa Milano Alyssa Milano Explains Why She Didn’t Name the “Very Visible” Actor Who Allegedly Sexually Assaulted Her | Decider 
Kate Beckinsale Kate Beckinsale: Harvey Weinstein encounter 'left in tears' | BBC News 
Lena Headey Lena Headey shares her Harvey Weinstein experience | mashable.com 
Natasha Henstridge Natasha Henstridge Details Sexual Assault Allegation Against Ratner | Deadline 
Angelina Jolie 'Bad experience' Angelina Jolie speaks out on HER Weinstein sexual assault | Her.ie 
Charlize Theron Charlize Theron Has Named the Director Who Harassed Her, But It's Never Been Reported | HelloGiggles,
Reese Witherspoon Reese Witherspoon alleges sexual assault by director when she was 16 | Reese Witherspoon | The Guardian
Rachel McAdams Rachel McAdams claims she was sexually harassed by James Toback - National | Globalnews.ca
Rosario Dawson Rosario Dawson Opens Up About Being Raped And Molested As A Child | HuffPost 
Olivia Munn Olivia Munn pens essay on sexual harassment in Hollywood | EW.com 
Eva Green Eva Green Had to 'Push Off' Harvey Weinstein's Sexual Advances | PEOPLE.com
Jessica Alba Jessica Alba on sexual harassment, and female equality | CNN 
Lady Gaga Lady Gaga Talks PTSD and Surviving Sexual Assault at 19 Years Old | harpersbazaar.com 
Evan Rachel Wood Evan Rachel Wood Details Rape and Torture to Congress | Time 
Jennifer Lawrence Jennifer Lawrence’s Harrowing Story Proves Hollywood Sexual Harassment Goes Beyond Harvey Weinstein | Vanity Fair

Tyto herečky získaly 5 Oscarů a 19 nominací na Oscara, 8 Zlatých glóbů a 19 nominací na Glóby a 5 nominací na televizní cenu Emmy. Některé z nich hrály v nejúspěšnějších filmech a seriálech posledních dvou dekád, většina na vrchol vystoupala krátce předtím, než si dovolily jít ven se svými obviněními. Je urážející a vrcholně neinformované mluvit o těchto ženách na absolutním kariérním vrcholu, že byly za zenitem. Některé z těchto hereček zažily znásilnění zcela mimo filmovou branži nebo měly patologické soukromé vztahy s násilníky a nešlo o režiséry, s nimiž spolupracovaly. Říkat o nich, že si tím jen chtěly přihřát slávu, je nesoudné a nechutné. 

(Řekněme, že dvě výrazné tváře MeToo, Rose McGowan a Asia Argento, jsou trochu komplikovanější případy, ale také se na nich podepsaly psychické a další problémy ze zneužívání, McGowan v posledních letech navíc prodělala rakovinu. Říct jim: „Vy už tolik nehrajete a chcete se zviditelnit,“ je hulvátské i proto, že se tím opomíjejí důsledky, jaké může sexuální násilí mít.)

Uzlovo tvrzení o „ústupu ze slávy“ je nesmyslné i proto, že část výpovědí a trestních oznámení byla anonymní a dotyčné ženy si žádnou slávu nepřiživily, jen projevily odvahu promluvit. Nešlo jim přímo o sebe, ale o to, aby bylo zjevné, že někteří muži dělali stejné věci i mnoha dalším ženám. To je ostatně nejčastější zjištění – málokdy je nějaký muž obviněný jen jednou ženou. Jednorázové obvinění je diskutabilní, násobné věrohodnější.

Konečně třetí skupinu zneužívaných či znásilněných pak tvoří ty, které se slavnými nikdy nestaly. A to právě kvůli tomu, že se herectví po podobné zkušenosti vzdaly, a nyní vypovídaly jen sebezapřením, případně jejich zpovědi byly nalezeny ve starších záznamech – článcích, knihách či denících. Nevzpomenuly si tedy „najednou“, ale sepsaly to už dávno; jen média je objevila později.

Miliony vymyšlených případů?

Žen, které ve filmovém byznysu vystoupily s obviněním, byly stovky, ale po celém světě – mimo oblast zábavního průmyslu – to byly miliony. Jen za první den(!) použilo hashtag „MeToo“ na sociálních sítích celosvětově přes 4,7 milionu žen ve zhruba 12 milionech příspěvků, a byly to jak náctileté dívky, tak sedmdesátileté paní. Byla to skutečná kulturní revoluce, jejíž význam nelze přehlížet a zpochybňovat. Osobně jsem těchto příspěvků ve svém okruhu přátel na Facebooku zaznamenal několik desítek, dost pravděpodobně více než sto. Chápu, že Radima Uzla, který se na Facebooku či Twitteru nepohybuje, mohla taková vlna minout. Kdyby neminula, byla by tu naděje, že by se v rozhovorech a článcích nevyjadřoval tak neinformovaně.

Prasáci režiséři

Přestože je MeToo často spojováno právě se sexuálním obtěžováním mezi herečkami a režiséry, objevila se prokazatelně jen tři jména. Prvním je nyní 51letý Brett Ratner, jenž má na krku sedm obvinění. V žádném nefiguruje sahání na koleno, ale závažnější věci, od nevyžádané masturbace, pronásledování do sprch, asistování u vynuceného orálního sexu jinému muži až po znásilnění.
Druhým je 55letý Bryan Singer, jenž se léta zaměřoval pouze na mladé chlapce, jimž za sex sliboval role ve svých filmech. První obvinění a soud proběhly už v roce 1997, další v roce 2014 a 2017. Obvinění se týkala zdrogování a znásilňování nezletilých chlapců a nikdy nebyla plně dokázána. Singer byl nicméně předmětem více investigativních článků (např. v magazínu Gawker nebo Hollywood Reporter.
Všechno pak vyvažuje podivínský 76letý James Toback, jehož z různých činů obvinilo téměř čtyři sta žen. Předpokládat, že se na málo známém autorovi nezávislých snímků potřebuje zviditelnit jakousi konspirací stovky osob, nedává žádný smysl, kromě toho, že skutečně dělal věci, z nichž je obviněn. Žádná z nich nebyla vyloženě fyzicky násilná, ale minimálně požadavky na to, aby se před ním herečky v soukromí svlékaly, masturbovaly a předváděly erotické scény, rozhodně nepatří do běžného repertoáru castingů, kde navíc bývají přítomné i jiné osoby, což v tomto případě nebyly. Jedna z poškozených hereček, Selma Blair, prohlásila, že Toback si za své systematické pronásledování žen a vyhrožování zaslouží být ve vězení.

Co se showbusinessu týče, ani tam se oznámení zdaleka netýkala filmových režisérů, ti tvoří naprostou menšinu. Laškující režiséři jsou pouhou Uzlovou fantazií, jak podle jeho laického pohledu funguje filmový a mediální průmysl. Většinou to byli producenti, šéfové filmových studií, šéfové televizních společností, šéfové zpravodajství, zábavních pořadů a rubrik, šéfové velkých firem. Žádní režiséři, s nimiž chodíte na skleničku a kafíčko, flirtujete a „máte jim být vděčné“. Seznamy obviněných (a některých odvolaných z funkcí a některých odsouzených) zveřejnily magazíny Glamour, VoxNew York Times.

Kdyby to byla norma, systém by se zhroutil

Z výše uvedených statistik plyne naprosto jasně, že MeToo – ani v Hollywoodu, natožpak kdekoli jinde – není záležitostí vztahu režisérů a hereček a že oněch několik málo obviněných režisérů opravdu jen tak neflirtovalo a herečky jim opravdu nebyly vděčné za příležitosti. Stejně tak není možné mluvit o snadnosti pomsty, protože kdyby to dělali všichni nebo většina hereček a režisérů a producentů, těžko by Hollywood mohl po MeToo fungovat dále. Ať už skutečná nebo falešná obvinění by herečkám logicky zhoršila kariéru, pokud by si proti sobě poštvaly většinu mužů ve vysokých funkcích. Nefungují tedy žádná laciná obvinění a dehonestace obětí.

Obvinil někdy někdo ty opravdu slavné režiséry, jako jsou Steven Spielberg, Michael Bay, Christopher Nolan, Ridley Scott, Robert Zemeckis či Clint Eastwood? Z této patnáctky nejúspěšnějších režisérů všech dob nikdo nikoho nikdy. Dokonce ani režiséry, jako jsou Woody Allen nebo Roman Polanski, kteří si prožili před desítkami let své sexuální skandály, nikdy neobvinila žádná herečka z toho, že by po ní chtěl něco nevhodného. Polanski v 60. letech ve zdrogovaném stavu zneužil 13letou dívku a Allen měl v 90. letech poměr s náctiletou adoptivní dcerou své bývalé partnerky Mii Farrow. Jako režiséři přitom oba za více než padesátileté kariéry obsadili desítky hereček, slavných i začínajících, a neprovedli nic, co by dotyčné považovaly za nepřiměřené a neozvaly se ani v době rozpuku MeToo, což by přitom bylo velmi snadné a většina lidí by jim uvěřila.

Zároveň si spousta pozorovatelů všimla, že zatímco ve filmovém průmyslu MeToo proběhlo bouřlivě a mělo lavinový efekt pro byznysové a mediální prostředí, kdy se mnoho manažerů velkých firem a šéfů zpravodajství muselo odporoučet, téměř vůbec se netknulo hudebního průmyslu, kde zjevně panují mnohem mafiánštější vazby a zákony mlčení. Přitom 60–70 % lidí z této oblasti a v různých zemích při anonymních průzkumech uvádí zkušenost se sexuálním obtěžováním.

Jedním z oblíbených klišé k hnutí MeToo, které sugeruje i Radim Uzel, je tvrzení, že „odteď se budou všichni muži bát na ženu jen podívat“. Hysterické ale nejsou primárně ženy, co nahlašují obtěžování. Hysteričtí jsou lidé, kteří je z hysterie obviňují a sami, zcela v rozporu s fakty, přehánějí. Buď proto, že fakta neznají a odmítají je znát, nebo proto, že chtějí ulevit vlastnímu špatnému svědomí. Kdyby Radim Uzel řekl, že se v médiích nadhodnocují zprávy o showbyznysu a že bulvární média milují zprávy o banálnějších případech a tím umenšují prostor pro závažnější případy, byl by to korektní postřeh. On sám ale podléhá bulváru a sám je jeho produktem i tvůrcem – ostatně, jeho mediální personu stvořily především deníky NEI Report a Blesk. Poznámkami o šoubyznysu zlehčil legitimitu případů dalších žen. 

Vzestup a pád Harveyho Weinsteina

Bývalý producent a spolumajitel studia Miramax, nyní 68letý Harvey Weinstein, byl z hlediska tržeb spíše středně velká ryba. Na vrcholu kariéry jeho jmění činilo kolem 300 milionů dolarů, což v porovnání s takovými 3,7 miliardami Stevena Spielberga není mnoho. V oblasti profitabilního uměleckého filmu byl ale téměř monopolní mogul – za svou kariéru produkoval přes 300 snímků, které vyhrály dohromady 81 Oscarů. Nyní si odpykává 23letý trest za prokázané jedno znásilnění a jeden sexuální útok nekoitální povahy, za svůj život ale spáchal mnohem více věcí, které se u soudu nepodařilo prokázat důkazy, nicméně jsou dobře popsány a časově zmapovány. Dosvědčují to nejenom jednotlivé ženy, ale i ostatní lidé z filmového průmyslu, neboť Weinstein měl špatnou pověst několik dekád – na festivalu v Cannes, kde po hotelích znásilňoval herečky, získal zažité kódové označení „cochon“ (prase, prasák, sviňák).

Nejedná se pouze o herečky. Naopak, později mu nejvíce zatopily jeho dvě bývalé osobní asistentky, Zelda PerkinsRowena Chiu, které obtěžoval také a které byly dokonce zavázané právně k mlčenlivosti, nicméně našly odvahu mlčení prolomit i pod hrozbou právních následků. (Pro upřesnění, Weinstein měl za svou kariéru mnoho osobních asistentek v několika kancelářích na několika kontinentech, Perkins ani Chiu nebyly zdaleka výhradními svědkyněmi a oběťmi, jen měly širší přehled než ostatní.) Režisér Quentin Tarantino, jemuž Weinstein pomohl rozjet kariéru, s omluvným studem potvrdil, že o jeho chování věděl už v 90. letech, ale nic s tím neudělal, i když obtěžoval a hrozivě pronásledoval jeho bývalou přítelkyni, Miru Sorvino. Brad Pitt byl tak rozčilený, že v roce 1998 hodil Weinsteinem o zeď a řekl mu, že ho zabije, jestli ještě jednou bude ubližovat jeho tehdejší přítelkyni Gwyneth Paltrow.

O Weinsteinových činech věděla i média, ale bála se otisknout již připravené články, protože jim vyhrožoval mnohamilionovými likvidačními žalobami. O tom, že se Weinstein chová jako monstrum ke svým podřízeným, však vyšel minimálně jeden článek už v roce 2004 ve Vanity Fair. Finální odhalení v New York TimesNew Yorkeru v říjnu 2017 tak nebylo ani tak šokem, jako spíš úlevou, podobně jako když praskne totalitní režim, o jehož prohnilosti nikdo nepochybuje.

Koho měl znásilnit

Dejme si tedy základní přehled, co na Weinsteina za zhruba čtyřicet let postupně vyplavalo. Vycházím ze seznamu v deníku USA Today, kde jsou stručně popsány případy 87 obětí, z toho sedm jich je beze jména. Existují, samozřejmě i jiné seznamy, různě rozsáhlé a podrobné. Přehledný výčet, ovšem bez detailů, najdete i na Wikipedii, kde je popsáno 106 případů, které se nabalily od roku 2017 do roku 2020. Weinsteina totiž po soudním procesu v New Yorku totiž čeká ještě jeden v Los Angeles. Po přečtení seznamů vás ani moc nepřekvapí, že tam není jediná herečka, které před 30 lety sáhl na koleno.

První případ znásilnění se datuje do konce 70. let, kdy se mladičká hudební promotérka Hope Exiner D’Amore nedostala ke kariéře v showbyznysu a zůstaly jí jen hnusné vzpomínky na hotelový pokoj, z nějž nemohla utéct. V pozdních 80. letech měl Weinstein znásilnit britskou herečku Lysette Anthony u ní doma. V raných 90. letech měl znásilnit a následně několik let hrubě obtěžovat italskou herečku Annabellu Sciorru. V roce 1992 znásilnil jednu ze zaměstnankyň své vlastní společnosti Miramax ve sklepním archivu. Dotyčná žena vystupuje pouze pod pseudonymem, ale její popis zní velmi živě a věrohodně. Mluvila hned tehdy o incidentu s kolegy, kteří ho potvrzují i s odstupem a popisují tuto situaci jako zlomovou – někteří ze společnosti na protest odešli. 

Herečku Rose McGowan Weinstein vcelku prokazatelně znásilnil v roce 2007 na festivalu Sundance a ona o tom již tehdy napsala příspěvek na Twitter. Jemu se ale nic nestalo, protože ho v příspěvku přímo nejmenovala a jemu se podařilo ji zastrašit. Již v tu dobu ale řadě lidí bylo jasné, co se stalo a o koho jde. Rose McGowan každopádně nemůže vinit, že si „vzpomněla pozdě“, jak rád tvrdí Radim Uzel.

Norskou herečku Natasssiu Malte měl znásilnit v roce 2008 a následně nad jejím bezvládným tělem ještě masturbovat. Jedním z nejhorších případů je herečka Paz de la Huerta, již znásilnil dvakrát na sklonku roku 2010. Její případ překonává snad jen Jessica Mann, již Weinstein znásilnil různými způsoby celkem třikrát, přičemž při posledním činu v roce 2013, kdy za ním přišla, že má přítele a chce ukončit tento patologický vztah-nevztah, na ní roztrhal kalhoty a křičel „dlužíš mi to ještě jednou“. Právě znásilnění Jessicy Man nakonec bylo dokázáno i u soudu.

Značně úděsný případ se odehrál kolem Melissy Thompson, která coby čerstvá absolventka ekonomie prezentovala Weinsteinovi v roce 2011 svůj technologický start-up. Už během prezentace ji osahával pod sukní a následně ji dotáhnul k sobě na hotelový pokoj, kde ji znásilnil. Melissa Thompson Weinsteina udala, ale následně byla podvedena advokátem Benjaminem Brafmanem, jemuž svěřila usvědčující důkazy. Zmanipuloval ji totiž s tím, že zastupuje Weinsteinovy oběti, a přitom pracoval pro něj. Brafman patří mimochodem mezi nejodpudivější figury americké právnického scény – zastupoval i jiného prominentního sexuálního násilníka Dominika Strausse-Kahna, a několikrát obhajoval různé mafiánské bossy či nejhorší představitele farmaceutického průmyslu, jakým je Martin Skhreli.

Další činy a obranné reakce obětí

(Následující pasáž zachycuje detailní popis sexuálního násilí – pozn. red.) Statistika dále zachycuje, že Weinstein si minimálně třikrát na různých ženách násilně vynutil, aby mu provedly orální sex – případy se datují od 70. let do roku 2004. Šestkrát měl zase on násilně provést orální sex různým ženám (což je stále druh znásilnění), a to v letech 1984, 1996, 1997, 2000, 2006 a 2015. Jednou z obětí byla švédská producentka Mimi Haley, jíž vytáhnul z pochvy zakrvácený tampon a přes její odpor jí prováděl orální sex. Zaznamenány jsou také čtyři blíže nespecifikované, ale vážné sexuální útoky od 90. let do roku 2011, jejichž oběti několikrát Weinsteina nahlásily na policii a kontaktovaly své právníky, opět marně.

Tanečnici Ashley Matthau v roce 2004 obtěžoval už na place, a když ji dovlekl na pokoj, kleknul si nad ní a ejakuloval na její prsa. Najala si hned právníka, nicméně Weinstein a jeho právník ji vyhrožovali, že „ji protáhnou veřejně bahnem“, a ona přistoupila na dohodu o mlčenlivosti. Italská modelka Ambra Battilana Gutierez dokonce v roce 2015 pořídila audionahrávku, na níž Weinstein přiznává, že ji osahával. Nicméně i s ní zvládl nátlakem uzavřít dohodu o mlčenlivosti. Výše zmíněná asistentka Zelda Perkins, byla v roce 2018 na festivalu v Benátkách svědkyní toho, že znásilnil její kolegyni. I ji dotlačil k dohodě, že se o tom nemá nikde zmiňovat.

Celkem lze za znásilnění označit dvacet případů, poslední se měla odehrát v letech 2016 a 2017, předchozí dvě v roce 2013, čili šlo o čerstvé, nepromlčené zločiny. Další případy obnášejí vynucenou masturbaci jeho penisu (1999), sedmkrát nucené sledování jeho masturbace (od roku 2000 do roku 2015), strkání prstů do pochvy, mnohočetné dotýkání se prsou, hýždí a rozkroku, nucení ke společné sprše a nespočet nucených masáží různých částí těla. Několik žen muselo přihlížet i tomu, jak si do penisu aplikuje injekce, aby měl erekci. Je zjevné, že vůbec netrpěl nadměrnou sexuální žádostivostí a výkonností a jeho chování absolutně nijak nesouvisí s vysokou hladinou testosteronu, ale jen s mocí, protože reálně byl Weinstein spíš impotent.

Mnohé hrůzné příběhy líčí, že Weinstein zjevně trpěl obrovskými návaly vzteku. V jeho hotelových pokojích byly rozbité věci a na podlaze, zrcadle a záchodovém prkýnku zůstávala po incidentech krev, některé ženy si odnesly hluboké rány od jeho nehtů. Bývalá modelka Juliana De Paula popsala, jak se na ni Weinstein vrhnul a násilně ji líbal a poté ji honil nahý po pokoji, zatímco ona se po něm oháněla skleněným střepem. Herečka Lauren Holly ho podle svých slov odstrčila a utekla, když se na ni sápal poté, co vyšel nahý ze sprchy. Herečka Katherine Kendall před ním rovněž prchala, když byl nahý a odmítal ji pustit z pokoje. Herečka Claire Forlaini mu při různých příležitostech během několika let unikla dokonce pětkrát, tak vytrvalý byl ve svém pronásledování a snaze políčit si na ni, když byla sama.

Některé herečky jako Ashley Judd, Rossane Arquete, Heather Graham či Tara Subkoff ho rázně odmítly a nestaly se slavnými, respektive jim byla zabrzděna slibně rozjetá kariéra. Přitom minimálně Arquette a Graham jsou velmi nadané a v průběhu let vycházely tázavé články, proč už tolik nehrají. Inu, postaral se o to právě Harvey Weinstein. Ashley Judd připravil o roli v Pánovi prstenů (2000) a ona se s ním potom kvůli tomu soudila. Režisér Pána prstenů Peter Jackson přitom potvrdil, že měl od Weinsteina na černé listině napsaná jména Ashley Judd a Miry Sorvino, jež ho obě rázně odmítly. Herečka Anne Heche, která měla zkušenost se zneužíváním v dětství a netají se svou lesbickou orientací, poté, co na ni Weinstein vytáhnul penis, utekla z pokoje a přišla o nabízenou roli. Salma Hayek si prožila peklo šikany na place při natáčení snímku Frida (2002), kdy ji veřejně ponižoval nebo nutil nekonečně natáčet lesbickou scénu, při níž musela být nahá. Tuto scénu si přitom vynutil jako pomstu za to, že s ním nechtěla mít sex.

Pokud rozložíme nahlášené činy Harveyho Weinsteina na časovou osu, je zřejmé, že některé z nich se odehrály už před více než třiceti lety, ale byly velmi vážné, vlastně ty nejvážnější. Několik jich bylo tedy v 70. letech, asi sedm případů v průběhu 80. let, asi dvacet pět případů během 90. let, asi přes třicet případů během první dekády tohoto století a skoro šedesát případů za posledních deset let, reálně ale vlastně jenom sedm let, protože k plnému odhalení došlo mezi léty 2017 a 2018. Naprostá většina případů je tedy mnohem mladších než třicet let a více než polovina jich byla mladších než deset let a spíše méně než pět let. „Sahání před 30 lety na koleno“ tedy opravdu není typický příklad.

Je snadné stát se obětí

Ani takovýto výčet přečinů a zločinů zřejmě někoho nedokáže přesvědčit, takže bude Weinsteina hájit s tím, že tu i přesto musela existovat jakási „spolupráce“ žen, které si až později začaly říkat „poškozené“, „oběti“ či „přeživší“. Objevují se nevyžádané rady, že měly mít dost obezřetnosti a rozumu určitým věcem předejít nebo se jich neúčastnit. Zapomíná se přitom na to, že některým bylo třeba pouhých 16, 17, 18 nebo 19 let a většině raných 20. Byly nezkušené, bezbranné, často šlo o jejich první pracovní příležitost, neměly s čím porovnávat. Proti nim stál multimilionář s obrovskými konexemi, který podle svých slov dokáže lusknutím prstu zastavit policii a soudy. Člověk, který je při prvním setkání navíc velmi přátelský, otcovský a sebejistý.

Jak je možné, že to Weinsteinovi tak dlouho procházelo?

Jednak měl charisma a talent, takže dokázal ledaskoho obalamutit. Jednak s ním opravdu některé herečky a modelky chtěly spát kvůli kariéře, což ho ale nijak neopravňovalo hrubě nutit jiné (nebo i tytéž) ženy k různým sexuálním praktikám, pokud nechtěly. Weinstein také uplácel své oběti k mlčenlivosti, přičemž jim sice zaplatil, ale zároveň předtím velmi hrubě vyhrožoval, aby se nepokoušely o rozpoutání soudního procesu. Často se jednalo o desítky až stovky telefonátů a zpráv a letité pronásledování. V době, kdy už bylo jasné, že se schyluje k velkému odhalení, si najal za statisíce dolarů několik bývalých agentů Mosadu na sledování svých obětí, aby na ně hledali jakoukoli špínu a pouštěli ji do médií. Zároveň si platil PR pracovníky, kteří nacházeli a nechávali zveřejňovat spousty fotografií, na nichž se s herečkami, jimž posléze nebo i předtím ubližoval, objímají a smějí. Schválně se také účastnil charitativních akcí na podporu žen a nechal se fotit s vlivnými manažerkami a političkami, aby vypadal jako jejich spojenec. Jeho činy mu pomáhala krýt síť podřízených, spolupracovníků a firemních společníků. Nechtěli zničit dynamickou prosperující firmu. Většina lidí se v Miramaxu cítila svou prací naplněna a mnohdy i nalhávali sami sobě, že se toho moc neděje, a podvědomě si přikázali, že to budou přehlížet. Mnozí dnes trpí velkými výčitkami svědomí, když jim dochází, že jejich kariéra a vzniklé filmy nevyváží utrpení, které Harvey Weinstein a jeho bratr způsobovali lidem okolo.

I Weinsteinova řeč u soudu těsně před rozsudkem stála na tom, že přece udělal tolik pro kinematografii, s čímž nelze než souhlasit. Ve své finální obhajobě nepřiznal konkrétní vinu a říkal jen obecné prázdné fráze, že lituje, pokud někomu nechtěně ublížil. Následovala sebelítost, že bude zapomenuto jeho umělecké dílo a charitativní činnost. Přitom prý „vyrobil více filmů o ženách a vytvořených ženami než jakýkoliv jiný filmař“, navíc v době, kdy to nebylo tak trendy jako dnes. „Byl jsem první, byl jsem pionýr!“ zněla poslední veřejná zpověď tohoto nechutného monstra.

Klapky na očích

Otázka, kterou si lze u Radima Uzla klást stále dokola, je ta, zda je skutečně tak neinformovaný, nebo si cíleně udržuje klapky na očích. Co mohlo způsobit, že opakovaně říká úplné nesmysly, které nijak nesouvisejí s realitou? Jak si může ze stovek variant, které sexuální obtěžování a nátlak přináší, vybrat zrovna tu nejméně škodlivou, a ještě ke všemu v podstatě vymyšlenou, a na tom stavět celý obraz?

Ze všech článků, knih, keré napsal, a rozhovorů, které poskytnul za poslední více než tři roky, kdy se MeToo stalo známým pojmem, nikdy nevzpomenul nic z výše uvedených informací. Nikdy ani opisem, ani krátkým projevením soucitu nedal najevo, že se dějí hrozné věci a že sexuální obtěžování a násilí jsou hodně běžné. Není ani jasné, zda kategorii „sexuálního obtěžování“ vůbec uznává a zda pro něj existuje i něco mezi „flirtem“ a „znásilněním“. Vždy jen zdůrazňoval, „jak se to přehání“ a že „snad to šílenství bude brzy na námi a k nám se to nedostane“.

Při vystoupení na konferenci o MeToo na půdě Karlovy univerzity se nechal slyšet, že „za dlouholetou praxi poplácaných zadků sestřiček by musel dostat doživotí“. Zatímco Weinstein dostal za jedno znásilnění a jeden sexuální útok 23 let vězení, Radim Uzel dostává za své přitroublé vtipy pouze tuto sérii článků.

Chápu, že tento článek může působit vyčerpávajícím způsobem, a přitom je jasné, že řada věcí ještě nezazněla. Ve čtvrtém díle této série rozeberu vznik dezinformačního procesu okolo MeToo a podíváme se na to, jakým způsobem se Radimu Uzlovi daří ignorovat fakta a jakou dohru a ohlasy mělo MeToo v Česku. Zároveň tu bude dovětek ke kontroverzím ohledně některých zahraničních aktérek a aktérů, aby líčení události nebylo jednostranné. Cílem tohoto seriálu není označit všechny muže předem za viníky, což by bylo absurdní, ale poskytnout co nejkomplexnější obraz lidského sexuálního chování. Radimu Uzlovi se tento úkol bohužel po celou jeho kariéru zoufale nedaří naplňovat.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s