Testosteronové mýty. Proč na jeden hormon svádíme mužnost, agresivitu i charakter

7 154 | Kamil Fila | 15. 10. 2020 | Injekce a hormony

Testosteron je hormon, který si i laici běžně spojují s mužností. V obecném povědomí je zakotveno, že je žádoucí, aby měl muž testosteronu hodně, což následně spojujeme s rozhodností, fyzickou silou a sexuálním výkonem. Kde je tento mýtus vyloženě nebezpečný, je sklon omlouvat agresivitu tím, že daný muž si „nemohl pomoci“. Proč? Dohnal ho k tomu prý testosteron.

Zdroj: Shutterstock

Několik oblíbených klišé na úvod. Muži jsou testosteron z Marsu, ženy estrogen z Venuše. Dnešní muži mají málo testosteronu, a tak nám chybí ti praví muži, co se umějí rozhodovat a bouchnout do stolu. Jako byl Winston Churchill. Nebo jistý chlap s gulemi z Ostravy, jež jsme pak mohli vidět i na fotografiích z toskánské vily Silvia Berlusconiho. 

Lingvisté George Lakoff a Mark Johnson ukázali již v 80. letech, že existují „metafory, jimiž žijeme“. Zdánlivě jsou obrazné, ale přitom je myslíme vážně a mají v sobě tělesný rozměr. Patří sem i všechny testosteronové metafory svázané se silou, mužností, rozhodností, agresivitou, násilím, ale i plodností a sexem. Je na nich kus pravdy, bohužel velká část je chápána nepřesně, zkratkovitě nebo i opačně, než je tomu ve skutečnosti.

Místo „buď chlap, snad máš nějaké koule“, bychom měli používat jiné tělesné metafory – o rovné páteři či odvaze, která sídlí v srdci nebo vnitřnostech (jako má angličtina na kuráž přímo pojem „guts“). Tyto orgány jsou totiž společné všem a nemusíte rozhodnost a průbojnost přikládat pouze mužům. Ostatně, „koule“ jsou spíše křehké a zranitelné, nesnesou víc než jemné dotyky a jakmile se na ně trochu víc zatlačí, působí to pekelná muka. Tak, proč by zrovna ony by měly být etalonem tvrdosti a nezdolnosti?

Hlasuj pro Heroine!

Endokrinologické vyšetření zmíněného Winstona Churchilla, který po ukončení vojenské služby nezvedal žádné těžší předměty než psací pero, vidličku s nezdravými jídly, doutníky a sklenky alkoholu, by z hlediska úrovně testosteronu dopadlo jistě dost špatně. Bez pohybu, bez slunce, s alkoholem, tabákem a silným stresem, který způsobuje pobyt v politice, testosteron klesá velmi výrazně. Churchillova rozhodnost rozhodně nebyla dána testosteronem, ale celkovou náturou.  

Testosteron z vaječníků

Jako letitý čtenář stránky Testosterone Nation, která se zabývá silovým tréninkem, si troufám říct, že testosteronu relativně rozumím. Také dělám leccos proto, aby mi zbytečně nestoupal adrenalin a abych neměl moc zvýšenou hladinu kortizolu, protože tyto dva hormony jsou katabolické a v opozici k anabolickému testosteronu. Na rozdíl od spousty lidí v posilovnách si ale nemyslím, že mě testosteron definuje jako osobu. Testosteron není jen „mužský hormon“, mají ho i ženy, stejně jako muži mají i estrogen. Muži s vyšší hladinou estrogenu obvykle trpí obezitou, mají měkké naducané tváře a povislá prsa (opět si můžeme vybavit Winstona Churchilla a většinu politiků starších 50 let). To, že testosteron není jednoduše mužský, je dáno i tím, že se neprodukuje pouze ve varlatech, ale i v nadledvinách, a to asi z jedné třetiny. U žen pak zbytek ve vaječnících. Na produkci testosteronu opravdu nemusíte mít varlata.

Ještě si přečtěte

Častěji než kdy dřív si dnes klademe otázku, co vlastně definuje pravého muže. Už sama taková otázka, která klade mužství jako problém a předmět debaty, do které lze vstoupit různými – dokonce i protichůdnými – názory, vede mnohé k přesvědčení, že toto „mužství“ se ocitá v krizi. Zamyšlení o tom, co dnes dělá nebo naopak už nedělá "pravého muže", napsal Petr Bittner. 

Navzdory tomu, že testosteron je lidově považován za mužský hormon, dokonce ani věda neví, kolik testosteronu máte mít, abyste byli muž, nebo žena. Existují komplikované případy, kdy se na tom nedokážou shodnout ani experti, kteří vydávají velmi protichůdná stanoviska. Říká se, že zdravý dospělý muž produkuje asi sedmkrát až desetkrát více testosteronu než průměrná zdravá dospělá žena, ale toto jsou jen ideály a průměry, které vždy trochu zastírají pestrost reality.

Všechny sportovní tabulky pro účast v mužské nebo ženské kategorii jsou tak jen uměle stanoveny. Nezohledňují však úplné anomálie (jako je běžkyně Caster Semenya), ale ani neberou v potaz běžná porovnání, jako že dobře trénovaná atletka, která má chromozomy XX, vagínu a dělohu (a nedopuje), bude mít testosteron výše než subtilní intelektuál, který má chromozomy XY, penis, varlata, ale trpí Kallmanovým syndromem a prakticky mu nerostou svaly, vousy a ve spermatu nemá spermie. Fascinující také je, že ženám se při zamilovanosti testosteron zvýší, mužům naopak sníží, takže mluvit o nějakém „mužském hormonu“ nedává moc smysl.

Obecně sdílené přesvědčení, že absence testosteronu u mužů (nebo naopak jeho nadbytek) se nějak spolupodílí na jejich psychologickém charakteru, vyvrací výzkumy neurovědců či přístupy psychologů a terapeutů. Mnohem víc než pohlavní hormony určuje charakter lidí třeba geneticky daný poměr hormonů (či jinak neurotransmiterů) v mozku – dopaminu, serotoninu, norepiferinu, oxytocinu, endorfinů nebo třeba kyselina gama-aminomáselná. Takto je alespoň vystavěna teorie ohledně tzv. neurotypů, kterou si můžete vyzkoušet i sami na sobě pomocí různých rozsáhlých internetových testů. Ten hormon a neurotransmiter, jenž vám mozek vyrábí nejméně a máte tudíž jeho deficit, se snažíte (víceméně nevědomky) vyvážit svým jednáním, abyste byli v určité duševní rovnováze. Nicméně je to spíše neustálý boj v sebeutvrzování své identity než nějaká statická hodnota. To pak vede k tomu, jak moc jste závislí na nových podnětech nebo vám vyhovuje stereotyp, jestli jste individualisté, nebo potřebujete uznání v kolektivu od ostatních, a tak dále.

Všudypřítomné disruptory

Na tvrzení, že lidem obecně ubývá testosteronu, nicméně něco je. Naše životní prostředí, jež si silně devastujeme, obsahuje stále více tzv. hormonální disruptorů, tedy látek a jejich vlivů, které narušují přirozenou produkci a oběh hormonů v těle. Množství plastů s obsahem bisfenolů, ftalátů atp., v nichž jsou balené a z nichž a pomocí nichž jsou konzumované potraviny a tekutiny, jsou jedním ze strůjců problému probíhajícího poklesu testosteronu u současných mužů. Bisfenoly (označované anglickou zkratkou BPA) mají toxické účinky na naši schopnost pohlavní reprodukce. Není o tom již pochyb a celosvětový průmysl se nyní snaží přecházet na BPA-free materiály. Velkým zdrojem BPA bývá také termografický papír, na nějž se tisknou účtenky, které bychom ideálně ani neměli brát do ruky, ani je uchovávat v peněžence vedle peněz, jimiž ručně platíme. 

Jaká jste osobnost?

Takzvaný neurotyping samozřejmě není jedinou či nejpřesnější metodou, jak popsat něčí osobnost. Určitě jste se někdy setkali i se osobnostními dělením na 16 typů (Myers-Briggs Type Indicator), které rozlišují podle introverze-extroverze, smyslů-intuice, myšlení-cítění, usuzování-vnímání. Ostatně už od antiky tu máme typologii na melancholiky, choleriky, flegmatiky a sangviniky podle typů tělesných šťáv, a žádnou z nich nebyl tekutý testosteron ani sperma. Žádná z těchto typologií pochopitelně není dokonalá, ani všemi odborníky uznávaná. Teorií osobnosti je dlouhá řada a každá se zaměřuje na různé aspekty. Ale právě tato pluralita přístupů nám dává najevo, že naši identitu ani zdaleka neutvářejí primárně pohlavní hormony. A k úplnějšímu poznání bychom měli využívat více metod a brát si z každé to nejužitečnější. Tento pragmatický luxus je výhodnější než jednostranný dogmatismus.

Existují i další důvody, proč máme méně testosteronu než naši předkové. Méně chodíme pod svítícím sluncem, které tvoří vitamín D, jež je jedním ze spouštěčů produkce testosteronu. Asi už tušíte, proč se někdy anabolickým steroidům říká v hantýrce „vitamíny“. Vitamíny, zvláště A, D a některé vitamíny řady B totiž jsou přirozeně anabolické a zvyšují hladinu testosteronu zhruba o čtvrtinu oproti stavu, který mají lidé s nedostatkem vitamínů. Také dnes méně manuálně pracujeme, což vede k tomu, že méně používáme určité svaly, nejsme tolik zvyklí bojovat nebo si chránit páteř před úrazy. Přitom pocity ohrožení, potřeba nabudit se k boji a fyzická námaha jsou právě typickými spouštěči produkce testosteronu. Tím, jak je zemědělským průmyslem znehodnocována půda a plodiny nakonec obsahují méně vitamínů, minerálů i jiných živin (zvláště hořčíku a zinku), jsme v tomto ohledu hůře vyživovaní, než byli naši předkové. Máme více bílkovin, sacharidů i tuků, tedy makroživin, ale o hodně méně mikroživin, které je pomáhají správně metabolizovat – tedy rozkládat a využívat k tvorbě potřebných tkání.

Jídla s vysokým obsahem cukru (sacharózy a fruktózového sirupu), která oproti našim prapředkům konzumujeme ve velkém, zase způsobují snížení inzulínové citlivosti, což vede k ukládání tuku, a to má zase vliv na snížení testosteronové citlivosti ve svalových buňkách. Všechno je to propojené a platí to u obou pohlaví. To, co vede k nižšímu testosteronu, je obecně stres, málo spánku a tloušťka. Když nám tedy o chybějícím testosteronu ve společnosti a politice kážou starší obéznější muži, kteří si nemůžou pamatovat dobu, kdy tu hormonální disruptory nebyly, působí to paradoxně. Stav excesivního vytěžování půdy a nadprodukce plastů panuje nejpozději od 50. let minulého století a naplno je tu s námi od 70.-80. let, kdy tomu prakticky nelze uniknout. Není nikdo, kdo by tím nebyl zasažen. Všichni jsme v horší výchozí situaci než lidé narozeni před 100 a více lety. Pouhým vzpomínáním na jejich udatnost zvýšení hladiny testosteronu nedosáhneme.  

Testosteron v injekci

Kolem projevů nižšího testosteronu v mužské populaci nyní funguje obří byznys označovaný jako Hormonal Replacement Therapy – zcela typicky zaměřený pouze na muže. Očekává se, že v roce 2026 dosáhne jeho globální obrat skoro 21 miliard dolarů. HRT vám slibuje vyšší chuť na sex, návrat úbytku svalů, ztrátu tuku, méně lámavé kosti, potlačení depresí či chrápání. Není to klasický doping jako v atletice nebo kulturistice, neboť se léčebně aplikují mnohem menší dávky.

HRT by mělo doplňovat nebo nahrazovat přirozenou tělní produkci kolem 10 mg testosteronu denně, což vzhledem k horší využitelnosti umělých forem testosteronu představuje kolem 100-200 mg týdně, rozložených do jedné až dvou malých injekcí týdně, či do dennímu potírání malých dávek testosteronového gelu na kůži. Tomuto dávkování se říká „úzus“, zatímco sportovnímu dopování se říká abúzus-nadužívání, a začíná se obvykle na 250 mg týdně, přičemž u některých silových sportovců, a především kulturistů, bývají dávky i 1000 nebo 1500 mg týdně, což obnáší třeba 4 až 6 velkých injekcí.

Kulturisté a siloví sportovci navíc zneužívají i další preparáty, které již nejsou čistým, byť umělým testosteronem, ale jedná se o deriváty dihydrotestostosteronu. K tomu se dopuje běžně navíc ještě rekombinovaný růstový hormon, inzulín a thyroidní hormony, čili celý endokrinologický balíček, a podobné koktejly mohou vycházet v přepočtu na koruny na desetitisíce až statisíce měsíčně. Tady se HRT vůbec nepohybuje a je to úplně jiná úroveň i co do pozitivních účinků – například nárůstu svalové síly. Nicméně i tak se při této zdánlivě neškodné terapii mohou objevit vedlejší efekty – především zvýšená hladina cholesterolu a krevní tlak, nástup akné či zvýšené riziko rakoviny prostaty. HRT každopádně neovlivňuje pozitivně plodnost, spíš potenciálně může snížit množství spermií, protože přísunem externího umělého testosteronu v injekcích, náplastech nebo kožních gelech můžou varlata zlenivět s přirozenou testosteronovou produkcí.

Nejde o množství, ale výkyvy

A nakonec tu máme lidové představy o vztahu testosteronu, agresivitě a násilí. Domněnka, že testosteron způsobuje větší agresivitu a muži musí být přirozeně agresivnější než ženy, protože mají několikrát vyšší hladinu testosteronu, nebere v potaz několik faktorů. Jednak i mezi muži jsou značné rozdíly v produkci tohoto hormonu. Ti, co ho mají dlouhodobě výše a jsou na tuto úroveň zvyklí, nemají zásadní psychický problém ani s výkyvem hladiny nahoru – například při silovém tréninku nebo výhře peněz.

Lidově řečeno, nejebne jim, nemají žádné „blikance“, jak tento termín zpopularizoval fotbalista Tomáš Řepka proslulý svými záchvaty na hřišti. Je to dokonce tak, že tyto záchvaty vzteku a agrese mají muži (i ženy), kteří nejsou zvyklí či zvyklé na to mít testosteron vysoko. Obecně lidé, co hodně vytrvalostně běhají, mají testosteron níže, podobně jako lidé, co sedí hlavně s pivem před televizí – a tito lidé můžou zažívat „blikance“, protože náhlou testosteronovou vlnu neumějí unést. Agrese tedy není otázka toho, jestli máte hodně testosteronu, ale jestli máte velké výkyvy v hladině testosteronu, což opravdu není totéž. Někdo může mít maximální výkyv klidně jen na úrovni, která je pro někoho klidovou, spodní úrovní.

Stejně tak je mylná představa, že sexuální násilníci mají více testosteronu a prostě si „nemůžou pomoct“. Údajně nedovedou zastavit své vzrušení a musí čin dokonat. Omlouvají se takto jak sexuální delikventi trpící medicínsky prokázanými úchylkami, tak mnozí muži, kteří jsou psychosexuálně normální, ale myslí si, že žena v partnerském svazku nebo na rande, které skončí v soukromí, už nemá právo říct ne. Lidé rádi hledají polehčující okolnosti pro své jednání, nicméně žádné výzkumy dosud nenaznačily, že by sexuální násilníci měli zvýšenou hladinu testosteronu, která by způsobila, že „to musí udělat“.

Naopak, mnozí z nich jsou spíš z tohoto hlediska podprůměrní a musí se psychicky nabudit, aby byli schopni násilného sexuálního činu. (Děsivě působí výpovědi znásilněných žen u soudu s Harvey Weinsteinem, který si před činem musel aplikovat injekce přímo do penisu, aby dokázal dosáhnout erekce.) Jinými slovy, sexuální delikventi nejsou neseni nezvladatelným hormonálním náporem, ale jsou pouze jednoduše nevychovaní a nemají zábrany.

Umět si říct ne, je tedy otázka výchovy a sebereflexe. Nenechte se nikdy svést řečmi postavených na biologickém determinismu. Raději přemýšlejte, co všechno kolem nás jsou jen kulturní návyky a stereotypy – a jak je potlačit, překonat nebo vyvrátit.

Kamil Fila

Kamil Fila

Vystudoval obor teorie a dějiny filmu a nedostudoval filosofii. Psal pro časopisy Živel, Cinema a Cinepur, deníky Aktuálně.cz a Hospodářské noviny a týdeník Respekt.... Další články.

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Naše další projekty

Peníze

Očima expertů: Trump vs. Biden. Jak volby ovlivní ekonomiku a akciové trhy

Sestřelí výsledky prezidentských voleb v USA finanční trhy? Který z kandidátů je pro světovou ekonomiku přijatelnější? A kdo má větší šanci...

Peníze

Škube vás dodavatel energií? Nebuďte za kavku

Náklady na život rostou, inflace se pohybuje kolem tří procent. Výdaje se dají snížit třeba přechodem k levnějšímu dodavateli energií. Jak...

Finmag

Jestli na vás udělali švindl, suďte se i o prkotinu. Pro obecné dobro

Někdy spadnou Windows, někdy Boeing – a někdy selhává právní stát. S nedokonalostí práva se musíme smířit stejně jako s hrozbou infarktu,...

Finmag

Právo je sebenaplňující proroctví

Právo zjednodušit nejde, jeho složitost vyplývá ze složitosti společnosti. Potřebujeme je ale užívat statečněji, důsledněji a lidštěji,...