Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Sdílené pracovní místo: Nová forma zaměstnání neřeší vše, ale i tak může matkám pomoct

Šárka Homfray | 2. 6. 2020 | 1 komentář | Žonglování s úvazky | 2 462

Shutterstock

Poslanecká sněmovna minulý týden schválila velkou novelu zákoníku práce, které přináší do našeho právního řádu jednu novinku – sdílené pracovní místo. Podle ministryně práce a sociálních věcí tato novinka usnadní zřizování pracovních míst s kratšími úvazky, na kterých se budou moci střídat například studenti, matky na rodičovské dovolené nebo senioři se zájmem o přivýdělek.

Principem nového nástroje je, že se na stejném pracovním místě budou střídat alespoň dva zaměstnanci s kratší pracovní dobou. Sami si dohodnou pokrytí místa tak, aby ve čtyřtýdenních cyklech naplnili svoje úvazky, a s rozvržením seznámí zaměstnavatele. Pokud jeden z nich nečekaně ze střídání vypadne, třeba z důvodu nemoci, ten druhý ho nebude muset nahradit, pokud nebude chtít. 

Je dobře, že se zpracovatelé poučili v zahraničí a nenavrhli úpravu v podobě, která by její výhody prakticky znemožnila – například povinnost jednoho sdílejícího pokrýt náhlý výpadek toho druhého.

Komu to pomůže?

Co bude nová úprava, kterou ještě musí schválit Senát a podepsat prezident, znamenat pro zaměstnance? Nejprve je dobré popsat současnou praxi. Typickým problémům čelí matky na rodičovské, které často nejdou do kratších úvazků v pracovním poměru, ale obvykle pracují na dohodu o provedení práce (DPP) nebo dohodu o pracovní činnosti (DPČ). Jenže jak se nedávno ukázalo v souvislosti s pandemií, u takových dohod jsou garance a jistoty v podstatě nulové. I v klidnějších časech se brigádník nebo brigádnice může ocitnout ze dne na den bez příjmu. A není tajemstvím, že pro velkou část dohodářů nejde o hezký přivýdělek, ale o příjem, na kterém jsou existenčně závislí.

Jestli to pomůže k vyšší nabídce kratších úvazků, je otázkou, na kterou odpoví až čas.

U pracovního poměru s kratší pracovní dobou, který předpokládá sdílené místo, by tohle bylo jiné, a zejména u seniorů a matek malých dětí by to mohlo pomoci k větší stabilitě jejich situace. Takže i kdyby se do sdílených míst v podstatě jen překlopili stávající dohodáři, byl by to krok kupředu.

Jestli to pomůže k vyšší nabídce kratších úvazků, je otázkou, na kterou odpoví až čas. Já osobně mám své pochyby. Někdy zaznívají i hlasy, že o kratší úvazky vlastně ani není proč stát, že je to past. Skutečně existují země, ve kterých se velká část zaměstnanců cítí podzaměstnaných – chtěli by pracovat více, ale plný úvazek jim nikdo nedá. Tyto obavy nesdílím, protože ani po koronavirové krizi nejspíš nebude náš pracovní trh v takové podobě, aby velký počet lidí držel v částečných úvazcích proti jejich vůli. To riziko tu ovšem je, není dobré ho úplně ignorovat, a bylo by dobré se bavit i o tzv. garanci plného návratu. To ale není předmětem úpravy sdíleného pracovního místa.

Jednodušší pro šéfa

Výhodou sdíleného pracovního místa má být právě to jednodušší a méně formální sdílení. Zaměstnavatel tak nebude mít starosti s několika menšími pracovními místy a řešit jejich obsazení vždy sám. I když návrh upravuje určité formality ohledně rozvrhu práce, nechává velký prostor pro individuální dohodu na konkrétním pracovišti, takže to sdilení by skutečně mohlo být velmi pružné.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

I když je to pro zaměstnavatele usnadnění situace, přece jen jde čekat nějaké náklady spojené se zaváděním těchto míst. Ministryně práce a sociálních věcí by ráda v novém programovém období tyto náklady kompenzovala dotacemi a tím dál motivovala zaměstnavatele k jejich vytváření.

Uvidíme, zda to zaměstnavatele k jejich většímu zřizování přiměje. Zvýšená administrativní náročnost a další náklady bývaly často uváděny jako důvod, proč se jim do zkrácených úvazků moc nechce. Jenže jako snad ještě podstatnější důvod býval uváděn nedostatek pracovních sil. Stručně řečeno, pokud mi ani celé současné osazenstvo nestačí k tomu, abych zvládl všechny zakázky, a nové lidi se nedaří sehnat, proč bych těm stávajícím ještě zkracoval úvazky? 

Jedno velké ale

Na žádnou formu kratšího úvazku spojeného s fyzickým pobytem na pracovišti nepůjdete, pokud nemáte kam dát dítě. Školek pro nejmenší děti je pořád málo, odmítány jsou leckde i tříleté, o mladších ani nemluvě. Dětskou skupinu nebo podobnou formu péče si ani s polovičním úvazkem nemůže každý dovolit. 

To je zkrátka fakt, nemá smysl před tím zavírat oči, stejně jako by bylo velmi laciné a hlavně nic neřešící omílat mantru, že dítě patří k matce a má s ní být doma i za cenu toho, že budou oba živořit, nebo že se matka vzdá práce, do které se jí už nepodaří zcela naskočit. Náklady mateřství jsou ve velké míře náklady ušlých příležitostí, některé věci vám zkrátka utečou. A nemusely by, kdybyste ty dvě dopoledne v týdnu mohla pracovat. 

Jenže na tohle je pochopitelně ministryně práce a sociálních věcí jako gestorka zákoníku práce krátká, dokonce ani novela zákona o dětských skupinách nevyřeší všechno. Podobně jako například u dostupného bydlení by musel napřít politické síly k dosažení řešení ještě někdo jiný, a to se bohužel neděje. 

Pan premiér asi stuhy u nových školek stříhat nebude, když jsou jejich zřizovateli obce. A o tom, jak vypadala debata ohledně garance míst pro dvouleté děti, se nám myslím ještě chvilku bude zdát. Sdílené pracovní místo je jako jeden prst tam, kde bychom potřebovali zabrat celou rukou. Nějakou práci udělá, ale ne tolik, co by udělal komplex souvisejících opatření. Zkusme ho ale otestovat a využít na maximum.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • FILOZOFKA ANNA HOGENOVÁ Hluboký rozhovor o signálech, které nechceme slyšet. O tom, že nejdůležitější životní momenty přicházejí nenápadně a potichu. O smrti nejbližších, ale i o kolektivní katastrofě, kterou teď jako lidstvo možná prožíváme. Kam nás mohou mezní situace zavést a co si díky nim můžeme uvědomit?
  • KULT MLÁDÍ KONEČNĚ STÁRNE Protože stárne i česká populace. Přesto stále není zvykem mít na obálce lifestylového časopisu ženu ve zralém věku nebo mluvit o problémech starších generací, o jejich životech, přáních nebo potřebách. Co seniorům opravdu chybí? A jak se jich dotýká současná pandemie? Reportáž Jany Patočkové doprovázejí výmluvné fotografie Jany Plavec.
  • POJĎME MLUVIT O KLITORISU O anatomii orgánu, který není žádným malým knoflíčkem nad poševním vchodem, ale ptákem rozpínajícím svá křídla po stranách vulvy. Lucie Jarkovská vysvětluje, na co všechno má vliv (znovu)objevení klitorisu a jak je důležité uvědomit si, že lidské tělo neznamená mužské tělo.
  • SUSTAINABLE MÓDNÍ PŘÍLOHA Jak vypadají textilní materiály budoucnosti? Technologie inspirované přírodou jsou na vzestupu. Představujeme módní značky, které chtějí to nejlepší pro své zákazníky i pro planetu. Udržitelnost je pro ně klíčová. A stejně tak je pro ně důležité, aby to na ně někdo neušil.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze
Naše tipy