„Miláčku, starej se mi o děti.“ Jak důstojně zvládnout roli macechy

„V těch idylických začátcích člověk leccos nedomyslí. Třeba to, že míra pozornosti ze strany partnera je v nejvyšším bodě. Je asi normální, že to po čase slábne a už spolu nepotřebujete být každou minutu. I tak pro mě ale realita společného soužití byla dost velká facka. To, že když u nás bude partnerova čtyřletá dcera, bude se 24/7 řešit jen ona, jsem absolutně nečekala,“ říká po roce a půl vztahu osmadvacetiletá Valerie z Olomouce, která prý občas s hrůzou přemýšlí, do jaké míry je nepoměr v pozornosti produktem její vlastní mysli. „Přece nemůžu žárlit na dítě!“

Vztahy, v nichž člověk kromě nové lásky získá také nevlastní potomky, skýtají spoustu nástrah – a to i v případě, že nám partnerovo rodičovství od začátku imponuje. „I kvůli zkušenosti z vlastního dětství jsem toužila po úplné rodině. Hodně jsem se snažila, aby to fungovalo, upozaďovala jsem svoje pocity a partnera aktivně podporovala, aby s chlapci trávil co nejvíc času,“ říká pětatřicetiletá Tereza z Brna, jejíž muž má s bývalou dvě děti. Jenže popírání vlastních emocí a potřeb jako dlouhodobě udržitelná strategie nemůže fungovat nikdy. V internetových diskusích o nevlastním mateřství je toto jedním z nejfrekventovanějších ­témat a důvodů k nespokojenosti a frustraci: objeví se dítě, já se stávám neviditelnou.

Zatímco pozitivní mateřský archetyp je všudypřítomný, jak být dobrou nevlastní mámou, se navíc prakticky nikde nedozvíte. „Psychologové jsou již mnoho let přesvědčeni, že na stresu, který nevlastní matky zažívají, se do značné míry podílí také (…) absence společenských norem či vzorců, které by jim pomáhaly jejich roli v nevlastní rodině definovat,“ píše Lisa Doodson v knize Jak být šťastná nevlastní máma.

Rozhodně má smysl snažit se dětem ukazovat, že jsou v nové domácnosti vítané. Zároveň je ale potřeba nemít coby nevlastní matka nerealistická očekávání a všemu dát čas. S tím, jak děti rostou a získávají nový pohled na pendlování mezi domácnostmi, se totiž pozice nevlastního rodiče často velmi rychle mění, i když jste zrovna našla polohu, která vám vyhovuje.

„Je dobré si připomínat, že do vztahu jsme šly dobrovolně a stejně tak můžeme i dobrovolně odejít,“ zdůrazňuje ve svém článku o patchworkových rodinách Kateřina Paterová. Celý text si můžete přečíst na webu Heroine.cz.