Kdy přijde revoluce v rodinné politice? Předškolní péče by měla být v jejím centru

Neviditelná práce
Rozhovor
Sociologie
VýchovaVýzkum
Šárka Homfray
| 10. 11. 2021 | 3 komentáře | 2 519
Kdy přijde revoluce v rodinné politice? Předškolní péče by měla být v jejím centru
Zdroj: archiv Filipa Pertolda

Lidský kapitál, tedy to, co umíme a jak to v životě aplikujeme, se na rozdíl od běžné představy netvoří v dospělosti v lavicích univerzit, ale naopak v nejranějších stádiích života. S ekonomem a odborníkem na školství a trh práce Filipem Pertoldem si Šárka Homfray povídá o tom, jak velký vliv má předškolní vzdělávání na děti i na jejich rodiče, jak ekonomické faktory ovlivňují střídání rodičů v péči, a proč se toto všechno u nás zkoumá méně, než by mělo.

Skočíme do toho rovnýma nohama. Proč by měly školky a předškolní vzdělávání vlastně zajímat ekonomy trhu práce?

V ekonomii se pro to uvádějí v zásadě dva důvody: jeden z nich je považovaný za důležitější a ten druhý je zas asi známější. Ten první vychází z toho, že aby byli lidé úspěšní na trhu práce a jejich práce se prodávala dráž, potřebují to, čemu ekonomové říkají lidský kapitál. Lidský kapitál spolu s technologiemi, finančním trhem a veřejným sektorem ovlivňuje, jak jsme úspěšní jako země i jako lidé. Jde o to, jak umíme komunikovat, jak se umíme učit nové věci nebo jim přicházet na kloub. Lidský kapitál se tvoří postupně, během celého života, a základy získáváme už v tom nejútlejším věku.

Má na to tedy vliv i školka?

Ukazuje se, a přišel s tím i nositel Nobelovy ceny James Heckman, že nejdůležitější části lidského kapitálu se tvoří právě v nejranějších stádiích života. To není příliš intuitivní, protože lidé si představují lidský kapitál spíše jako odbornost, tedy jako něco, co získají až v poslední fázi vzdělávání. Fakticky se ale ta odbornost, kterou pak vidí i zaměstnavatel, musí nalepit právě na ty složky lidského kapitálu, které nabíráme už jako předškoláci. Vlastnosti velmi ceněné trhem práce – třeba schopnost fungovat s lidmi a v kolektivu a komunikovat – se tvoří ještě před nástupem do školy.

U nás panuje silně zakořeněný pocit, že děti musejí školku přetrpět, ale ve skutečnosti by jim bylo lépe doma. Trošku za to může komunistická minulost a specifický odpor k institucionální péči jako takové.

My vidíme jen konečný výsledek a máme pak pocit, že předškolní vzdělávání se dá snadno nahradit péčí rodičů. Částečně to platí, ale problém je, že každá rodina má k tomu jiné dispozice. Důsledky toho, že některé rodiny toho schopny nejsou, pak nesou děti, kterým se nedostane potřebného vzdělání, a nakonec i celá společnost. Školka toto vzdělávání poskytuje velmi úspěšně, na to existují data. Trénuje se tam například i schopnost se soustředit nebo nevzdávat se, když se mi něco hned nepovede.

Kdo je Filip Pertold

Po absolvování VŠE působil rok jako novinář v týdeníku Ekonom. V roce 2010 získal v oboru ekonomie doktorát na CERGE‑EI . Tři roky působil jako postdoktorandský výzkumný pracovník na Aarhuské univerzitě v Dánsku. Nyní je zástupce výkonného ředitele IDEA při CERGE-EI, výzkumný pracovník a koordinátor programu. V roce 2013 získal ocenění Neuron Impulse Prize. Působil též jako výzkumník ve Světové bance , University of Illinois a University of California, Berkeley. Jeho výzkumné oblasti jsou empirická mikroekonomie, veřejná ekonomika, trh práce, školství a zdraví.

Taková výchova v rodině je i časově náročná, že?

Ano, a v moderní společnosti je výhodnější, když rodiče ten čas věnují produktivní činnosti na trhu práce. Zde vypichuji druhý faktor, proč je předškolní vzdělávání pro ekonomy trhu práce důležité – umožňuje rodičům plné uplatnění na trhu práce, protože se nemusejí část dne věnovat výchově a vzdělávání dítěte.

V naší veřejné debatě se akcentuje právě ten druhý faktor, to jest kariéra matky, ale o přínosu pro děti se už tolik nemluví. Navíc se to často rámuje dost negativně, tedy ne na podporu budování školek, ale spíše jako tlak na matky, aby se namísto práce věnovaly předškolní výchově, protože „kvůli čemu jinému by ty děti měly“. Proč si myslíš, že se v  diskusi soustředíme spíše na matky než na děti?

Podle mě je to hodně dáno špatným společenskovědním vzděláním napříč společností, hlavně na vrcholových politických pozicích. Panuje taky silně zakořeněný pocit, že děti musejí školku přetrpět, ale ve skutečnosti by jim bylo lépe doma. Trošku za to může komunistická minulost a specifický odpor k institucionální péči jako takové. Samotné fungování školek pak není politické téma, což je podle mě škoda. Na rozdíl třeba od maturit se o tom velmi málo diskutuje. Školku stále nepovažujeme za zásadní vzdělávací instituci, máme pocit, že si tam děti jen hrají.

V politickém diskurzu pak rodinná i vzdělávací politika nikdy nikoho moc nezajímala, příslušná ministerstva stojí na pokraji zájmu a témat se často chápou politici se silným ideologickým pohledem. Oni třeba mají i nějakou vizi, ale ta spíš vychází z jejich osobního ideologického nastavení, než že by byla podložená nějakou vědou, daty či společenskou shodou.

Data přece známe – jaký vliv by podle tebe mohla mít? Můžeme zmínit nedávnou studii tvých kolegyň ohledně čtvrtého roku rodičovské dovolené, který dětem moc neprospěl. Tak proč nechtít pro děti to nejlepší?

Když vezmu data o úspěšnosti dětí v určitém věku a s určitými socioekonomickými charakteristikami a předložím je politikům nebo policy makerům, každý přijde s úplně jinou interpretací. Data nám nestačí, my potřebujeme vědu. Potřebujeme odlišit náhodnou korelaci od toho, co má skutečný reálný dopad. K tomu slouží společenskovědní postupy. Studie, kterou jsi zmínila, tu korelaci od kauzality odlišuje díky metodologii. Nesrovnává jenom všechny děti, které byly čtyři, respektive tři roky doma, ale porovnává co nejpodobnější děti a rodiny, které ta reforma zasáhla či nezasáhla. Snaží se ten efekt izolovat a ptát se, co by se stalo v opačném případě. Na to se musíme soustředit, ne jen na povrchní statistiky. Tak můžeme třeba pochopit, jakou roli hraje například v problémech Romů předškolní vzdělávání; podle mě úplně zásadní, ale potřebujeme na to výzkum. A abychom ho pochopili, potřebujeme, aby se ty výzkumné metody učily na vysokých školách. Tam se obávám, že je k tomu hodně dlouhá cesta.

Tajný život batolat

Má být dítě do tří let jen s matkou? Potřeby dětí jsou různé a totéž platí i o rodičích, přesto se při slově „jesle“ mnozí z nás otřesou. Ale proč vlastně? Tématu předškolní péče se věnujeme i v posledním čísle časopisu Heroine, v článku Lucie Jarkovské Tajný život batolat. Jak se dětem doopravdy žije v jeslích? Čím se tam baví a co jim to přináší? A proč jsou pro mnohé dospělé jesle stále synonymem hororu?

Čtěte v novém čísle magazínu Heroine.

IDEA a CERGE jsou jedny z mála institucí, které se u nás věnují nejen prvním rokům věku dítěte,  ale obecně ekonomickým aspektům trhu práce a rodičovství. Proč si myslíš, že to není předmětem širšího výzkumu?

Ekonomie se tomuto výseku věnuje třeba posledních dvacet let. A když jsem já studoval na VŠE, nestudoval se nejaktuálnější vývoj světové ekonomie, ale spíše starší adaptované zahraniční učebnice, takže něco, co se dělo ještě o dalších dvacet let dříve. Hodně jsme se soustředili na historii ekonomického myšlení, na makroekonomii, na finance, národní hospodářství, ale empirického výzkumu na lidech a firmách se dělalo strašně málo. Tohle zpoždění se přenáší přes generace akademiků a obměna postupuje pomalu a obtížně.

Před volbami jste se věnovali analýze předvolebních programů nejen co se týče školek, ale obecně prorodinných opatření. Můžeš zrekapitulovat, co tam bylo a jestli se to od minulých voleb nějak změnilo?

Navázali jsme na práci Kláry Kalíškové, která před minulými volbami shrnula stav rodinné politiky u nás a v mezinárodním srovnání a následně zanalyzovala volební programy. S kolegou Michalem Ostrým jsme zpracovali krátkou navazující studii. Výdaje na rodinnou politiku se podle OECD a mezinárodního srovnání dělí na daňové úlevy, dávky a služby, a tak jsme to brali i my. Pozitivní bylo, že expanze předškolní péče se už projevila prakticky v každém stranickém programu. I shoda na dětských skupinách je asi všeobecná, i když těžko říct, jak to bude fiskálně průchozí.

V otázce daní se programy vyjadřují mnohem vágněji. Česká republika klade velký důraz na slevy na dani, což přináší řadu negativních konsekvencí – zejména to podporuje primárně vysokopříjmové rodiny, které na ty slevy dosáhnou. Navíc když žena zůstane doma na rodičovské, všechny slevy přebírá otec, včetně slevy na partnerku s nízkými příjmy, a když se žena vrací na trh práce, rodina o tuto slevu přichází a příjem rodiny z matčiny práce podlehne nepříjemně velkému zdanění. Strany to reflektují buď velmi vágně, nebo vůbec.  

Nedávno se výrazně valorizoval rodičovský příspěvek. Další navýšení asi neprojde, i když by stálo za to podívat se na valorizaci dávek pro nejchudší rodiny. Všeobecně bych situaci zhodnotil jako progres a akcentaci problémů, ale zda reálně dojde k řešení, to se neodvažuju odhadnout.

Co myslíš, že se s ohledem na výsledky voleb a stav veřejných financí dá očekávat?

Dětské skupiny by se neměly cítit existenčně ohroženy, ani financováním, ani nesmyslnou regulací, to se vyřešilo už před volbami. Finančně to bude hodně záviset na vyjednávání rozpočtu a schopnostech zodpovědných osob. A dále na tom, kdo dostane do gesce ministerstvo práce a sociálních věcí a jak bude ministerstvo financí přistupovat k úsporám.

S přenášením péče na muže, konkrétně se střídáním na rodičovské, je to složitější. Pokud otcové začnou trávit významnou dobu doma, stejně nějakou dobu potrvá, než se změní očekávání trhu práce a než si zaměstnavatelé zvyknou, že muž půl roku chybí v práci a je to normální.

V daňových slevách se vláda bude bát dělat změny. Zdanění u nás sice volá po systémové změně, vzhledem ke krizím, které nás čekají, na to ovšem bude malý prostor – snad aspoň sleva na partnera s nízkými příjmy by se v nějaké podobě mohla rodinám nechat, třeba do určitého věku dítěte. Každopádně v případě dávek neočekávám vůbec nic. Otázkou je ještě role evropských fondů a Národního fondu obnovy, tam je alokována docela velká částka na jesle nebo dětské skupiny.

Velkým feministickým dilematem v souvislostí s rozdělením péče je, jestli ji přenést více na muže a intenzivněji je zapojit, nebo péči spíše „outsourcovat“ na chůvy, školky, dětské skupiny… Dá se na to nahlížet z mnoha perspektiv, mě by samozřejmě zajímalo, jak se na tohle dilema dívá ekonomie trhu práce.

Empirické ekonomické zkušenosti ukazují, že outsourcing rychleji vede k lepšímu uplatnění žen na trhu práce. Stejně tak víme, že pozici žen na trhu práce podporuje dostupnost předškolní péče, pokud nenaráží na společenské normy. Mladší generace tuto volbu celkem bez problému akceptují, nálada ve společnosti se mění, ale v politice se to neodráží, protože politici a političky patří převážně ještě ke starší generaci.

S přenášením péče na muže, konkrétně se střídáním na rodičovské, je to složitější. I v těch radikálnějších zemích se to týká jen několika málo měsíců. A třeba jak jsem pochopil na Slovensku, kde jsou v tomto dál než my, to vede k tomu, že doma jsou oba rodiče. Proměna domácností kvůli nastavení zvenku je těžší a pomalejší. Existují ale samozřejmě i neekonomické důvody, proč dávat důraz na přenositelnost, a to například že dítě má mít právo na oba rodiče, aby se podíleli na jeho výchově a trávili s ním čas.

Z dlouhodobých problémů žen na trhu práce plyne z toho, že jsme navyklí na určitý systém péče. Zaměstnavatelé pak mají nějaká očekávání, která se obvykle potvrzují, a oni reagují na to, že je to žena, kdo se o malé děti převážně a delší dobu stará. Pokud přenositelnost začne fungovat a otcové začnou být nějakou významenou dobu doma, tak nějakou dobu potrvá, než se změní očekávání trhu práce. A než si zaměstnavatelé zvyknou, že je to normální.

Poslední otázka. Kdybys byl ministr práce a sociálních věcí a chtěl bys co nejrychleji zlepšit postavení matek malých dětí na trhu práce, co bys udělal?

Určitě bych se snažil expandovat dětské skupiny na dvojnásobek, i víc. Následně bych bojoval za to, aby se rodičovský příspěvek vázal na předchozí příjem a být doma by tedy bylo i pro otce ekonomicky únosnější. Za třetí bych asi chtěl celkově zjednodušit systém rodičovského příspěvku a dovolené, aby se mohla péče o dítě přenášet jednoduše. Ideálně třeba tak, že dítě tráví půl dne v dětské skupině, polovinu týdne ho může vyzvedávat jeden rodič a pak zase druhý. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 3 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

MuzinistaCZ | 10. 11. 2021 10:22

Soudě dle statisticky nevýznameného vzorku rodičů v mém okolí, je pro některé ženy ideláem mít možnost věnovat se dětem/rodině/mít čas na sebe, bez nutnosti vkastního ekonomického vnosu pro chod rodiny. Jinými slovy, aby příjem druhého rodiče vystačil k uživení celé rodiny.
Nebo ještě jinak: Aby chodit do práce byla pro více pečující rodiče možnost nikoliv nutnost.
Co zlepšit ve školní a předškolní péči?
1. Provozní dobu, aby člověk který potřebuje pracovat o 16.30 měl čas děti vyzvednout.
2. Soustředění maxima mimoškolních aktivit do prostor školy, aby rodiče nemuseli organizovat přesuny dětí.
3. Zkrácení doby prázdnin. Pokud dobře počítám, v aktuálním školním roce jsou prázdniny bez ředitelského volna 58 pracovních dní. Dva rodiče mají zákonem zaručeno dohromady 40 dní dovolené, běžnější bude 50 dní dovolené ale i tak nám tu 8 dní chybí ve variantě, kdy rodiny nebudou mít ani jeden den dovolené spolu. A ne, nemají všichni prarodiče nachystané na vykrýváni prázdnin a ne nemají všichni byť nižší tisíce korun na tábory.

+6
Reagovat