E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

S hustým ochlupením a jizvami po porodu. Kreslí autentické vulvy, výsledné obrázky jsou jako terapie

To, co máme mezi nohama, často neodpovídá tomu, co nám servírují média či erotické filmy. Čím dál více žen proto vyhledává plastického chirurga i pro úpravu intimních partií. Sílící počet labioplastik byl podnětem pro vznik unikátního projektu galerie vulv, které vznikly na základě skutečných fotografií. Najdeme zde ilustrace vulv s hustým ochlupením, vulvy hladce oholené, se striemi či vitiligem. Osvětový projekt nebinárního amsterdamského ilustrátorstva Hilde Sam Atalanta chce ukázat, že neexistuje něco jako "normální vulva". „Doufáme, že lidi naučíme, jak se cítit dobře ve své kůži,“ dodávají v rozhovoru pro Heroine.cz.

Hilde Sam Atalanta se pokouší svými ilustracemi skutečných vulv změnit to, jak nahlížíme na svá těla.Foto: Hilde Sam Atalanta

Hilde Sam Atalanta (nebinární osoba používající oslovení v množném čísle, pozn. red.) pocházejí z Nizozemska a živí se ilustrací. Jejich webové stránky jsou plné pestrobarevných akvarelů. Objektem uměleckého zájmu však nejsou obligátní květiny nebo obličeje, ale část těla, která odnepaměti vyvolává emoce od studu až po mytologizující obdiv: vulvy.

Nečekejte ale dokonale růžové stydké pysky té „správné“ velikosti tak, jak nám podsouvá všudypřítomný pornoprůmysl. Vulvy od Hilde Sam Atalanta totiž mají tolik tvarů a podob, kolik jich ve skutečnosti najdeme na ženách různých věků, barev pleti nebo tělesných konstitucí. Na jedné z ilustrací jsou patrné strie či poporodní jizvy, další je posetá zřetelnými skvrnkami způsobenými vitiligem, kožní nemocí, jejímž následkem z těla mizí pigmentace. Část z nich se pyšní hustým ochlupením, zatímco další jsou hladce oholené.

Podívejte se na ilustrace od Hilde Sam Atalanta v galerii:

Hilde tak chtěli odpovědět na sílící trend labioplastik neboli operací ženského zevního genitálu. Pocit, že je s naší tělesnou schránkou něco špatně, se totiž v době sociálních sítí a normalizace návštěv u plastického chirurga promítá i do oblastí, které v běžném životě příliš neukazujeme. Přešití stydkých pysků a klitorisu přitom může mít negativní vliv na sexuální zdraví: podobně jako většina kosmetických zákroků nese určitá rizika, ačkoliv o nich v zájmu vylepšení vzhledu jako společnost často mlčíme.

„Při jedné z přednášek na univerzitě v Amsterdamu jsme se dozvěděli, do jaké míry globálně narostl počet labioplastik. Zajímalo nás proč. Při následné rešerši si pak nešlo nevšimnout, jak málo jsou v mainstreamových médiích reprezentovány různě vypadající vulvy a že o tématu mnoho lidí nemluví,“ vysvětlují pro Heroine.cz Hilde Sam Atalanta.

Foto: Jan Gruml

Kreslí skutečné vulvy a prsa a nestydí se za to. Jan Gruml pomáhá ženám přijmout vlastní tělo

Umění

„Například v rámci sexuální výchovy ve škole nás nikdo nikdy neučil, jak mohou vypadat různé genitálie. Namísto toho jsme se soustředili jen na jejich biologickou funkci a bezpečný sex. Došlo nám, že zaměřit se na různorodost pohlavních orgánů by mohlo spoustě lidí pomoci – otevírá se tak diskuze o tom, že diverzita je ve skutečnosti něco pozitivního,“ zdůrazňují. „Způsob, jakým jsou vulvy vyobrazovány nejen ve školních učebnicích, ale i v médiích a kultuře, nás učí, že je s námi něco v nepořádku. Jenže to není pravda.“

Považovala jsem se za zrůdnou

„Když jsem byla malá, měla jsem ke svojí vulvě pozitivní vztah. Její vzhled pro mě nebyl nijak podstatný, vnímala jsem ji prostě neutrálně. Jenže pak jsem začala mít sex,“ popisuje na webu projektu The Vulva Gallery čtyřiadvacetiletá žena podepsaná jednoduše iniciálou L.

„Všechno se tím zkomplikovalo. Někteří moji sexuální partneři měli hodně vyhraněné názory na to, jestli by si žena měla nechávat pubické ochlupení, a já cítila tlak na to, abych jim vždy vyhověla. Jeden z mých prvních sexuálních protějšků o mně bez okolků prohlásil, že mám ‚masitou vagínu a nezachytitelný klitoris'. Za svoje tělo jsem se často styděla a měla jsem obavy, že moje vulva není normální,“ připouští.

S tím, jak vypadá mezi nohama, se dlouho nemohla smířit ani osmnáctiletá dívka s počátečním písmenem F. „Když mi došlo, že moje vulva neodpovídá perfektnímu předobrazu, který jsem odmalička viděla kolem sebe, začala jsem ji nenávidět. Jak by ji někdo mohl chtít dobrovolně vidět? Co kdyby ji dotyčný považoval za odpornou? Co kdyby MĚ považoval za odpornou?“ vzpomíná. „Na vejšce se kluci často bavili o holkách a smáli se těm, které dole nebyly ‚úhledné'. Začali jim slangově říkat ‚přecpaný šunkový sendvič'. Připadalo mi to nechutné, ale moje vulva mi přišla ještě nechutnější. V té době jsem uvažovala nad tím, že bych šla na plastiku,“ přiznává.

Jako by někdo vytáhl kabel ze zásuvky.

Příběhy žen, které operace navždy připravila o rozkoš

Gabriela Knížková

„To, jak moje vulva skutečně vypadá, jsem poprvé objevila ve dvanácti letech,“ popisuje jednatřicetiletá M. „Byla jsem v šoku: to, co jsem viděla v zrcadle, vůbec neodpovídalo tomu, co jsem znala z encyklopedií a porna. Kus tkáně mi visel ven a připadal mi jako mrtvý, takže jsem se ho svépomocí pokusila odstranit. Samozřejmě se mi to nepodařilo, ale od toho dne jsem se považovala za zrůdnou, deformovanou. O svých pocitech jsem s nikým nemluvila. Tajně jsem ale doufala, že si mého ‚znetvoření' všimne gynekoložka a pomůže mi ho napravit. Jenže ona se nad ním vůbec nepozastavila. Nic mi neřekl ani žádný z mých partnerů, přestože někteří z nich kritizovali moje tmavé a silné chlupy. Přesto jsem zvažovala chirurgický zákrok – abych zkrátka vypadala ‚normálně'.“

Pěkná, ale co ty chlupy?

Body positivity znamená přijmout tělo i s ochlupením

Jana Patočková

Schovaná za ovocem

Podobných příběhů už Hilde Sam Atalanta slyšeli nespočet. Asi po roce od spuštění projektu The Vulva Gallery jim začala e-mailová schránka přetékat zprávami od lidí, kteří se chtěli o svůj příběh a svoji podobiznu podělit. Řadě z nich od negativních pocitů pomohl už samotný proces spolupráce na akvarelu s někým, kdo jejich tělo vnímá jako hodné uměleckého vyjádření.

„Přišlo nám jako skvělý nápad malovat skutečné vulvy. Došlo nám, že dozvědět se o tom, jakým způsobem svoje tělo přijali jiní, může být ohromně inspirativní a uklidňující. Výzkumy ukazují, že pokud má člověk negativní vztah ke svým genitáliím, je často mnohem méně spokojený se svým sexuálním životem a může prožívat pocity hlubokého studu. Někdy to vede až k depresi nebo k rizikovému chování, jako je nechráněný sex, protože si dotyčný nebo dotyčná připadají bezcenní a přestávají si vážit vlastního zdraví,“ objasňují Hilde Sam Atalanta.

Hilde Sam Atalanta

ilustrátorx a nebinární osoba používající oslovení v množném čísle

Foto: Hilde Sam Atalanta" />
Hilde Sam Atalanta
Foto: Hilde Sam Atalanta

Ilustrátorx žijící v Amsterdamu. Ve svém umění se zaměřují zejména na tělesnou diverzitu, sex positivity a kladný přístup k sobě samé(mu). Tvoří především portréty prostřednictvím řady uměleckých médií od akvarelu přes olejomalbu až po digitální umění. Ve svých obrazech rádi ohýbají klasické genderové normy a stereotypy a své objekty malují s charakteristickou roztomilostí. V roce 2016 založili The Vulva Gallery, která má za cíl oslavovat diverzitu ženského těla. V roce 2022 založili také The Body Diversity Gallery a vydali knihu ilustrací.

Jako předlohu používají výhradně fotografie: ty přicházejí ze všech koutů světa. „Řada lidí váhá, jestli s námi má fotku sdílet. Občas je to proto, že na to zkrátka nejsou zvyklí, jindy proto, že je jim jejich vulva trochu trapná. Nepřekvapuje nás to: vulvy byly schovávány a zostuzovány po většinu západní historie,“ říkají Hilde. Například v klasickém umění jsou penisy často vystavovány na odiv, zatímco vulva je pečlivě schovaná za drapérií látky či ovocem, nebo je vždy vyholená, doplněná cudným postojem.

Klitoris jako důkaz čarodějnictví a zkoušky panenské čistoty

Historie sexu popisuje brutální praktiky

Anna Kotvalová

Hilde Sam Atalanta všechny portréty malují zepředu tak, jak se běžně vidíme v zrcadle. „Nechtěli jsme kresbami naznačovat cokoliv sexuálního. Zobrazujeme vulvy tak, jak vypadají, když vylezeme ze sprchy, nebo když si měníme oblečení. Loni jsme se ale rozhodli přidat ještě perspektivu zespoda.“

Jedny z nejčastějších komplexů, s nimiž se Hilde setkávají, se prý týkají dlouhých malých stydkých pysků, které přečuhují přes ty velké. „V pornu a magazínech často najdeme jeden ideál krásy představovaný hladkou vulvou s krátkými pysky. Když si na internetu vyhledáte dlouhé stydké pysky, najdete stránky slibující kosmetické zákroky a slogany jako ‚Snadno to napravíme!'. Jinými slovy, že jste špatní. Vzniká dojem, že plastika je jediný způsob, jak napravit problém, který ve skutečnosti ani není opravdovým problémem: nic takového jako příliš dlouhé stydké pysky neexistuje,“ uvažují.

Galerie penisů

Loni v létě spustili Hilde Sam Atalanta další online projekt The Body Diversity Gallery, který portréty vulv rozšiřuje o obrázky dalších částí těla: prsou, zadků nebo břich. A také penisů. Ty jsou podle nich také často stigmatizovány kvůli velikosti nebo tvaru. „Myslíme, že by společnosti prospěla i galerie penisů,“ zdůrazňují. Jako samostatný projekt ji ale prý zatím neplánují.

Foto: Shutterstock

Ženský orgasmus: Dřív bez něj nešlo otěhotnět, pak byl zakazován. Dnes víme víc, orgasm gap ale trvá

Sex

„Našim cílem je vytvořit výukové materiály,“ dodávají Hilde Sam Atalanta. „Sexuální výchova je v mnoha zemí nedostačující a diverzita vůbec není součástí osnov.“ I proto vznikla v roce 2019 kniha s názvem Oslava různorodosti vulv (v originále A Celebration of Vulva Diversity, pozn. red.). Ilustrace doplňují zajímavými fakty a vyvrací také některé mýty, které kolem pohlavního ústrojí stále panují. Kniha už vyšla kromě původní angličtiny také v němčině. Hilde Sam Atalanta by ji časem rádi vydali i v dalších jazycích.

Přes postupné rozrůstání projektu ale Hilde nezapomínají na původní myšlenku. Vulvy tak kreslí i dál. „Doufáme, že lidi naučíme, jak se cítit dobře ve své kůži,“ uzavírají. „Tím, že se jako společnost budeme věnovat důsledné sexuální výchově a otevřeně mluvit o vlastních zkušenostech a sebedůvěře, můžeme změnit to, jak nahlížíme na svá těla a těla druhých. A to už stojí za to.“

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s