Proč jsou ty vztahy pořád tak těžké? Tipy na nejlepší filmy a seriály o lásce, rozchodech i milostných několikaúhelnících

Šťastně až navěky (2022)

Náhled do autentické reality novodobých vztahů přináší výjimečný český dokument Šťastně až na věky, jímž Jana Počtová završuje svou vztahovou trilogii (po snímcích Generace Singles a Nerodič). S respektem a autorským odstupem tu zkoumá moderní podoby lásky. Od polyamorie přes otevřené vztahy a hledání nového partnera po rozvodu až po milenecký poměr. 

Byť můžou vybraní respondenti občas v divákovi budit skeptický úsměv nad tím, jak jejich svazky reálně fungují, není to chyba režisérky. Snímek je naopak nesmírně cenný tím, jak je empatický a vnáší do tuzemského kontextu úvahu nad tím, v jakých podobách se dá milovat a koexistovat. Ke zhlédnutí na OnePlay či KVIFF.TV.

Na dotek (Closer, 2004)

Hluboce pesimistická, ale stejně tak srdcervoucí studie nevěry a nestálosti touhy od režiséra Mika Nicholse. Strhává postupně veškerou romantiku a odhaluje sobecké a destruktivní jádro hlavních postav v dysfunkčním milostném čtyřúhelníku. 

Na dotek zůstává jedním z nejbrutálnějších filmových ponorů do toho, co jsou si lidé navzájem schopni udělat ve jménu lásky. I dvaadvacet let po premiéře je nečekaně aktuální. Snad i víc, než v době svého vzniku. Zároveň neodsuzuje své hrdiny, kteří zápolí se sebou i s napojením na partnery. Dostupné na HBO.

Suvenýr (The Souvenir, 2019) 

Skrytý klenot režisérky Joanny Hogg, který osobně považuju za jeden z nejlepších filmů posledních dvou dekád vůbec. Citlivé, křehké, ale v klíčových momentech zdrcující zkoumání vztahu s člověkem, který zápolí se závislostí na drogách. A zároveň je to o tolika dalších věcech. O objevování sebe sama, procesu vzpomínání, záhybech paměti. 

Suvenýr je milostný dopis filmařině jako takové. Zachycuje tichou tragédii vztahu, ve kterém jeden člověk pomalu mizí do destruktivního úniku z úzkostné hlavy a ten druhý ztrácí vlastní identitu ve snaze ho zachránit. K zapůjčení na Apple TV.

BoJack Horseman (2014 - 2020) 

Přestože jde o animovaný seriál, přináší neuvěřitelně vtipné a zároveň realistické vyobrazení narcismu, šoubyznysu, toxických vztahů a zkoumavé sebenenávisti. Vznikl v produkci Netflixu. 

Opět vynikající ukázka mechanismů závislosti (na drogách, alkoholu, slávě, internetu, izolaci) a neschopností pohnout se z místa po prožitém traumatu z dětství. Se vším tím a víc (například se jedná o jeden z prvních a stále posledních seriálů citlivě zpracovávajících téma asexuality) se vypořádává s větší hloubkou a neúprosnou upřímností než většina hraných dramat v současné televizi.

Normální lidi (Normal People, 2020) 

Seriál natočený podle skvělé knihy irské autorky Sally Rooney. Mistrovské a zároveň frustrující vyobrazení pasti, kdy se navzájem živí dezorganizovaná citová vazba jednoho z páru s vyhýbavou vazbou toho druhého. Marianne má tu dezorganizovanou: je to vztahový styl, pro který je typická silná touha po blízkosti a současně panický strach z ní. Connell je avoidant: lidé s tímto typem vazby jsou extrémně nezávislí a při náznacích přílišného sblížení mají tendenci utíkat. 

A tihle dva kolem sebe krouží celé roky. Přitahují se a zase opouští, zraňují a zase konejší. Normal People ukazují, jak někdy ani opravdová láska nedokáže překonat vnitřní bariéry. Zároveň je to seriál romantický a dojemný. Generační výpověď o nefunkčnosti, jejíž romantizace možná napovídá, že to máme ve vztazích rádi složité. Nebo pokud ne rádi, tak zažité, a po té známosti prahneme. Aktuálně seriál žádná streamovací platforma nenabízí, ale jak jej někde zahlédnete, neváhejte.

Scény z manželského života (Scenes from a Marriage, 1973 a 2021)

Ingmar Bergman vytvořil bezchybnou studii postupného rozpadu partnerství. Původní film (který svého času také vysílala televize) zůstává stále přesný a geniální, i když s ohledem na scénu násilí, která byla dobově vnímána jinak, trochu zestárnul jako určitá časová kapsle. 

Fantastická nová adaptace od HBO původní autentickou vztahovou dynamiku naprosto plynule převádí do současnosti. Jessica Chastain a Oscar Isaac podávají ohromující výkony v moderních kulisách, kde žena vydělává více než její manžel akademik a ona je ta nevěrná. Tím staví původní příběh na hlavu a zároveň není nijak tendenční, ale klade otázky monogamie a manželských vztahů po své ose pro současná 20. léta.

Blue Valentine (2010) 

Zničující pitva jednoho dlouholetého vztahu. Střídá závratné a nádherné výšiny zamilovanosti s klaustrofobní realitou odcizení. Zachycuje, jak se přesně ty vlastnosti, které k sobě dva milence (které hrají Ryan Gosling a Michelle Williams) původně přitahovaly, mohou nakonec stát tím, co je od sebe odtrhne. 

Každodennost, unavenost, výčitky. Zároveň uhrančivým a depresivním způsobem ukazuje, jak se od sebe partneři vzdalují i skrze práci, postupnou ztrátu ambicí a neúspěchy v reálném, současném světě, který rozhodně nefunguje na bázi lásky a nepřeje adekvátně dlouhému, volnému času věnovanému našim partnerům. K vidění na HBO.

Manželská historie (Marriage Story, 2019)

Empatický pohled Noaha Baumbacha na právní a emocionální mašinérii rozvodu. Film ukazuje, jak soudní systém a boj o majetek nutí Nicole (Scarlett Johansson) a Charlieho (Adam Driver), kterým na sobě stále hluboce záleží, stát se nelítostnými protivníky. 

Upozorňuje na to, jak nesnesitelně bolestivý je proces rozplétání a ukončení společného života a jak se oddělení mezi dvěma lidmi, i když spolu umí komunikovat, změní v peklo, když jde o finance a jejich reputaci. Film vznikl v produkci Netflixu a je tam dostupný stále.

Paříž, Texas (Paris, Texas, 1984)

Jeden z nejkrásnějších filmů o rozchodu a osamělosti všech dob. Poetická meditace Wima Wenderse o zármutku a zlověstné povaze minulosti, která se stále neodvratně vrací. Vyčerpaný protagonista bloudí pouští. Ztratil paměť i řeč a čeká ho hledání sebe sama. 

Snímek využívá rozlehlou americkou krajinu jako hravé plátno pro zobrazování emocionálního odstupu, útěku od sebe i od vlastní historie: stejně jako hrdina, ani Amerika se stále nevyrovnala se svou brutální minulostí. Film osobní a čistě pocitový, atmosférický, ale v druhé sofistikovanější rovině stejně tak politický a podvratný. Ke zhlédnutí v prestižní cinefilské kolekci Criterion Channel.

Minulé životy (Past Lives, 2023)

Téma osudového míjení skvěle doplňují i Minulé životy režisérky a scenáristky Celine Song, jejichž hrdinka se po letech znovu setkává s dávným kamarádem z dětství, se kterým si kdysi představovala společný život. V době jeho příjezdu do Ameriky má partnera, s nímž žije a kterého miluje. A ten celou situaci zvládá s velkou, nežárlivou empatií, která narušuje zavedená klišé. Navzdory tomu v ní návštěva dávné možné, a nikdy neuskutečněné lásky probouzí něhu i otázky, co by bylo, kdyby… 

Samotný název odkazuje na fakt, že naše dřívější já prožila své vlastní minulé životy. Dnes už jsme sice někým jiným, ale tyto vzpomínky jsou navždy naší součástí. Snímek vrcholí nenápadně bolestným (nedoslovným) poselstvím skrz jeden dlouhý záběr beze střihu, který upomíná na to, že člověka z dávna můžeme dál milovat, a přesto svůj život prožít s někým jiným, koho milujeme jinak a více. Dostupný je na OnePlay či KVIFF.TV.

Blue Jay (2016) 

Stejně jako tip předchozí, i tento nezávislý americký film nádherně pracuje s tím, co by se dalo nazvat „duchy bývalých lásek“. Blue Jay je překrásný a civilní konverzační snímek o znovushledání s někdejší středoškolskou láskou. 

Žena se posunula do nového vztahu, zatímco muž zůstal sám a přijel do svého domovského města po dlouhých letech opravit dům své zesnulé matky. Spojují je společné vzpomínky a neúprosně plynoucí čas. A určitý naivní, ale u některých ex párů zjevně pravdivý sentiment, že na sebe po letech nedokázali zapomenout. 

Snímek ukazuje, jak se lidé, kteří se kdysi milovali, dokážou znovu po dlouhé době propojit, ačkoli ani tak nemohou být z různých důvodů znovu spolu. Film neprávem zapadnul – snad kvůli krátkému času v kinech, po kterém byl brzy distribuován na Netflixu, kde se dá zhlédnout doteď.

Ona (Her, 2013)

Poutavý, citlivý a do lehkého sci-fi hávu laděný film Spika Jonzeho o neukotvenosti po rozchodu a hledání lásky s umělou inteligencí dobrých deset let před tím, než přišly populární AI modely, s nimiž dnes lidé skutečně vztahy navazují. 

Není to módní kritika technologií jako britský seriál Black Mirror, ale spíš studie lidské osamělosti a naší zoufalé potřeby být s někým ve spojení, i kdyby tou entitou, která nás chápe, měl být umělý operační systém. Co vlastně činí vztah skutečným ve stále více digitalizovaném a mechanickém světě? Dostupné na HBO.

Ztraceno v překladu (Lost in Translation, 2003) 

Působivý portrét dvou ztracených duší, které nacházejí krátkou platonickou útěchu v moři japonských neonů po jet lagu. Starší úspěšný herec (Bill Murray), který si není jistý, jestli má ještě světu co nabídnout, a mladá fotografka (Scarlett Johansson), která neví, co se sebou a jestli se někdy skutečně najde. 

Snímek Sofie Coppoly zachycuje specifickou intimitu sdílené samoty v cizině a dopad spojení, kterému nikdy nebylo souzeno trvat. Je ke zhlédnutí na Netflixu.

Dokonalé dny (Perfect Days, 2023)

A ještě druhý tip od Wima Wenderse. Klidné, až meditativní pozorování vztahu k sobě samému, k osamělosti a k okolí. V příběhu uklízeče toalet, který miluje knihy a svou rutinu, nachází krásu v každodennosti a tichém vnímání. Naznačuje, že samotářský život bez společností nastavených ambicí může poskytovat hluboké naplnění. Že stačí jen otevřít oči a vnímat. K vidění na platformě KVIFF.TV.

Columbus (2017) 

Pozoruhodně krásný konverzační film o uvíznutí na mrtvém bodě. Na pozadí modernistické architektury sleduje dva lidi, kteří se snaží přijít na to, jak se vymanit z paralyzujících rodinných povinností. 

Jde o nenápadné vyobrazení toho, jak nám úplní cizinci mohou nabídnout přesně tu perspektivu, kterou potřebujeme k tomu, abychom konečně udělali krok vpřed. Je možné vidět na platformě MUBI.

Girls (2012 - 2017)

Mezi seriály platí Girls z produkce HBO (kde je dodnes k vidění) za absolutní generační zpověď, k níž se mileniálové vrací jako k autentické, pozlátka zbavené verzi Sexu ve městě. Život dvacátnic v New Yorku ukazují bez luxusu, zato s břitkým pohledem na narcistický chaos a často toxickou dynamiku dívčích, kompetitivních, ale stejně tak milujících přátelství. 

Seriál přesně vystihl tápání v rané dospělosti, kdy se neustále srážíme s egy nejbližších, ale ze všeho nejvíc s tím vlastním. Není divu, že se dnes marně volá po podobném fenoménu pro generaci Z. Ale laťka pro nepřikrášlené, chybující hrdinky zůstává i po letech nepřekonána.

Hledání (Looking, 2014-2015)

Zábavný a stejnou měrou citlivý portrét gay scény v San Franciscu během raného boomu Silicon Valley první poloviny desátých let vznikl v produkci HBO, kde je doteď možné ho vidět. Vidíme tu nuance moderních queer vztahů, seznamovací kultury a hledání autentického spojení. 

Seriál bohužel předčasně skončil po dvou sezónách a jednom filmu, přestože postavy i vztahy mezi nimi měl rozjeté scenáristicky úžasně.

Zpátky do školy (Community, 2009)

Brilantní meta-sitcom, který je snem každého cinefila. Pod povrchem fantastického konverzačního humoru a dynamických předělů do claymation animace nebo videoherní 8bitové estetiky a parodií nejrůznějších žánrů se skrývá dojemný portrét netradiční nalezené rodiny. Zdůrazňuje trvalá spojení jedné studijní skupiny a nevyhnutelnou, smutnou realitu, že i ta nejpevnější přátelství se nakonec vyčerpají. 

Závěrečná sezóna funguje jako působivá, ale (na poměry sitcomu) opravdu depresivní ukázka toho, jak s časem přicházíme o blízká přátelství, protože dospělý život je nastavený hlavně na vztah a rodinu – a na kamarády nezbývá prostor. Dostupné na Netflixu.

Láska (Amour, 2012)

Kdo zná snímky rakouského režiséra Michaela Hanekeho, tuší, že tohle nebude nic snadného. Haneke i zde stírá: tentokrát veškerou poetickou sentimentalitu stárnutí. Milující starší pár spolu žije v bytě. Prožili spolu skoro celý život. Když manželka prodělá mrtvici, její muž se stává jejím hlavním pečovatelem. Vidí, jak strašně trpí a myslí na to, že možná finálním aktem jeho upřímné a neúprosné lásky bude jí utrpení zbavit. 

Jde o pomalé, plíživé, ale šíleně bolestné zkoumání toho, co vlastně znamená slib „v nemoci i ve zdraví“. Je možné zapůjčit přes Apple TV.

Boj o moc (Succession, 2018-2023) a Medvěd (The Bear, 2022)

Tyto seriály nabízejí ty nejpronikavější současné pohledy na mezigenerační trauma a sourozeneckou dynamiku. Zkoumají, co se stane, když se vztahy v rodině propletou s korporátním prostředí (v případě Boje o moc) nebo komplikovaným tlakem na to rozjet znovu rodinné bistro po sebevraždě bratra (Medvěd). 

Vykreslují tragédii lidí, kteří se zoufale milují, ale zcela postrádají emocionální slovník k tomu, aby zvládli ve vzájemnému kontaktu cokoliv jiného, než se ničit. Boj o moc je ke zhlédnutí na HBO a Medvěd na Disney Plus.

C'mon C'mon (2021)

Něžné a dojemné vyobrazení pouta mezi osamělým strýcem a jeho mladým, autistickým synovcem. Soustředí se na jednoduchý, radikální akt skutečného naslouchání dětem a na transformativní sílu toho, když k jejich vnitřnímu životu přistupujeme s respektem a děti a jejich světy nepodceňujeme. Je možné vidět na OnePlay.