Od Monka přes Jokera až po Euforii. Psychické potíže dnes filmy a seriály zobrazují přesněji, říká psychiatr
Závislosti v Euforii nebo vliv traumatu na psychiku člověka v Jokerovi. S tím, jak se ve společnosti postupně zmenšuje tabu ohledně duševního zdraví, se tvůrčí týmy filmů a seriálů stále častěji nebojí zobrazovat psychické potíže na plátně. Ne všechny to ale dokáží dělat věrně a s porozuměním. Co dnešní filmová a seriálová tvorba ukazuje přesně a kde stále selhává? Pro Denník N o tom mluví psychiatr Petr Kolek.
Connell sedí proti psychoterapeutce a dlouho mlčí. Nepláče, nekřičí, nezhroutí se. Jako by jen hledal sílu vyslovit větu, která mu už dlouho zní v hlavě. Nakonec potichu řekne: „Myslím si, že svět by byl beze mě lepší.“
Právě tato scéna ze seriálu Normální lidi (Normal People, 2020) patří mezi nejpřesvědčivější televizní zobrazení deprese za poslední roky. Ne proto, že je dramatická, ale proto, že působí až znepokojivě obyčejně.
Seriál nesleduje okamžik, kdy se člověk psychicky zlomí. Vypráví o člověku, kterému deprese postupně vzala schopnost prožívat radost, nacházet smysl v běžných činnostech a hovořit o tom, co se s ním děje.
Lepší je být silná než hubená
Kult hubenosti je zpátky. A my se ptáme proč – a co s tím.
Na živém podcastu Hlas Heroine se ptáme, odkud se ten tlak bere, komu škodí a proč je často lepší volbou být silná než hubená.
S hostkami a hostem: Chilli Ta, Vendy Kučerová, Miloslav Šindelář
Moderuje Ilona Kleníková
📅 Kdy: 11. srpna od 19:00
📍Kde: Trojský pivovar, v rámci Letní podcastové scény
Těšíme se na vás! 🤍
Takovýto způsob vyprávění přitom nebyl ve filmech a seriálech vždy samozřejmostí. Duševní onemocnění dlouhé roky sloužila spíše jako vysvětlení výstředního nebo nebezpečného chovaní postav než jako realistické zobrazení zkušenosti člověka s diagnózou. Stále více tvůrců se proto pokouší zachytit psychické potíže jako součást každodenního života.
Podle psychiatra Filipa Koleka je tento posun viditelný hlavně u zobrazování deprese. „V aktuálních filmech a seriálech je znát určitý posun k autentičtějšímu zobrazení deprese,“ říká pro Denník N.
Zároveň upozorňuje, že deprese není jen smutná nálada, jak ji popkultura dlouhé roky zobrazovala. Zasahuje paměť, motivaci, schopnost prožívat radost, ovlivňuje spánek, chuť k jídlu i mezilidské vztahy. Může vést k sociálnímu stažení, pocitům bezcennosti nebo sebevražedným myšlenkám.
Právě tento širší obraz začínají některé filmy zachycovat mnohem přesněji. Seriál Normální lidi ukazuje, že deprese nemusí člověka vyřadit ze života ze dne na den. Může se rozvíjet nenápadně – prostřednictvím postupné izolace, ztráty zájmů nebo neschopnosti hovořit o vlastních emocích.
Kolek podobně poukazuje i na film Místo u moře (Manchester by the Sea, 2016). Režisér Kenneth Lonergan v něm nesleduje dramatický rozpad hlavního hrdiny, ale každodennost člověka, který po traumatické události přestal věřit, že ještě dokáže vést plnohodnotný život.
Co dalšího se v textu dočtete:
- Jak se ve filmech a v seriálech vyobrazují úzkostné poruchy, posttraumatická stresová porucha nebo závislosti
- V čem může být riziková romantizace nemoci nebo necitlivý přístup tvůrců
- Jaké rezervy má současná tvorba v zobrazování cesty k uzdravení
- Jakou roli dnes v rámci duševního zdraví hrají sociální sítě
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Ještě dále jde Lars von Trier ve filmu Melancholie (2011). Depresi tu nezpracovává jen jako psychickou diagnózu, ale také jako způsob prožívání světa. Hlavní hrdinka Justine během vlastní svatby nedokáže cítit radost navzdory tomu, že její okolí očekává pravý opak.
Von Trier tak zachycuje jeden z nejčastějších omylů společnosti – představu, že člověk s depresí musí být neustále smutný. Ve skutečnosti může navenek fungovat, usmívat se nebo chodit do práce, zatímco uvnitř zápasí s vyčerpáním a pocitem prázdnoty.
