Klukům dnes chybí správné vzory. I já jsem jich měl v dětství málo, spolužáci mě šikanovali, říká Hynek Čermák
O Hynku Čermákovi je známo, že se dlouhou dobu při hraní v divadle živil jako osobní strážce a vyhazovač. Ve filmu a na televizních obrazovkách často ztvárňuje drsné a silné chlapy. Od mládí se věnoval bojovým sportům, jezdí na motorce a má zbrojní pas. V rozhovoru pro Heroine.cz vysvětluje, jak je důležité hledat v mužském světě pozitivní vzory a proč je pro prevenci násilí a šikany zásadní budovat v mužích sebevědomí. „Je tolik možností, jak uplatnit fyzickou sílu správným způsobem. Když se to ale nepodaří, může to skončit třeba na tribuně fotbalovýho stadionu nebo doma, což je ta nejhorší varianta,“ říká.
Kromě herectví se věnujete i prevenci násilí a šikany. Proč je pro vás tohle téma důležité?
Chtěl bych tím podpořit bezpečnější a taky hezčí svět, který bude empatičtější, ve kterém si jeden druhého budeme vážit. Protože si myslím, že násilí vzniká z nedorozumění a z neschopnosti komunikace. Přitom komunikace je jediný důvod, proč tady jsme. Máme spolu vycházet.
Všechno to vlastně vzešlo z toho, co poslední roky sleduju na sítích, jak tam někteří lidé reagují na mé názory. Jak jsou suroví, jak chtějí za každou cenu ublížit, buď slovy, nebo tím, že by si na mě někde počkali. Pak s nimi ale stačí promluvit a pochopíte, že jsou vlastně jenom nešťastní, že se nedokážou orientovat. A po deseti minutách rozhovoru zjistíte, že se dokážete normálně domluvit.
A to vy děláte? Povídáte si s lidmi, kteří vám píšou agresivní komentáře?
Jo, to fakt dělám. Je to strašně vyčerpávající a občas to musím třeba na měsíc úplně stopnout. Ale zrovna dneska jsem měl na paškále asi čtyři lidi. Píšu si s nima, volám si s nima a s některýma se i sejdu. A ještě se mi nestalo, že by při osobním setkání nakonec nedošlo k domluvě, nebo dokonce i k omluvě. A to jsou zpočátku fakt psaníčka… já zvládnu hodně, jsem herec, ale někdy je to fakt krutý.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Nemáte strach se s nimi sejít?
Nemám strach. Někdo to dělat musí.
Myslíte, že vážně musí? Proč?
Musí, protože když na to všichni rezignujeme a budeme si říkat, že jsou to blázni a nemá cenu se s nimi bavit, za chvilku nás ti blázni přerostou. Když všichni slušní lidi budou mlčet, dopadne to tak, jak to vypadá teď. Proto jsem se začal ozývat, jinak to prostě není možný.
Máte možná docela výhodu v tom, že působíte jako drsňák.
To není výhoda. Naopak si na mě lidi víc dovolí. Už od mládí na mě každej blbec zkouší, co vydržím a kolik unesu. Je to docela nepříjemný.
Dočetla jsem se o vás, že jste v dětství zažil šikanu.
Ano, zažil jsem ji na škole, protože jsem byl vždycky trošku jinej. Přemýšlivej. Chodil jsem na střední odborné učiliště, kde si ze mě často dělali legraci třeba proto, že jsem četl poezii. Ale byl jsem nejsilnější ze třídy, tak jsem si rychle sjednal pořádek a ostatní poznali, že na mě fyzicky nemají.
A pak jste se v dospělosti živil jako vyhazovač a osobní strážce. Jak vypadala vaše cesta od šikanovaného kluka k vyhazovači?
První bojový sport jsem začal dělat, když mi bylo devět let, to byl sportovní šerm. Pak jsem pokračoval přes judo, karate a další bojové sporty, nakonec přišla i střelba, když jsem si mohl udělat zbrojní pas. Takže to nebylo zas tak překvapivé. Divadlem člověk moc peněz nevydělá, a tak jsem se při herectví do nějakých dvaatřiceti let živil jako bodyguard. Asi jsem se narodil s větší silou než většina mých vrstevníků. Většinu života jsem vážil kolem sta kil a měl jsem tendenci používat sílu k tomu, abych chránil slabší.
Je pro vás fyzická síla důležitá?
Vždycky byla a je dodnes. Zaprvé dělám povolání, při kterém fyzickou sílu potřebuju. Herectví se dělá ve stoje, za chůze, v běhu, zkrátka v pohybu. A pak je podle mě fyzická síla mužskej motor. Od toho se všechno odvíjí.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- jak se Hynek Čermák snaží bojovat s manosférou
- proč podle něj kluci potřebují mužské vzory a jaké měl během dospívání on sám
- umí Hynek Čermák plakat?
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Jak to myslíte?
Slabý muž je nevýkonný muž. Je úplně jedno, jestli mluvíme o tom, kolik zvedne na bench, nebo kolik napíše knih. Sílu mít musíte.
Teď ale mluvíte spíš o vnitřní síle, je to tak?
Samozřejmě, i o té vnitřní. Protože ze všeho nejhorší je rezignace nebo pocit, že jste oběť. Když někdo říká, že se s ním život nemazlil, přijde mi to strašlivé. S nikým se přece život nemazlil.
