Čtení, bez něhož se v létě neobejdete. Tipy na knihy, které by si s sebou na dovolenou vzala redakce Heroine

Na tuhle knihu se teprve chystám, ale už teď jsem ráda, že vznikla. Jde o rozhovory s lidmi, kteří se ocitli v náročné situaci, někteří v závěrečné etapě života. V jejich vyprávění se zrcadlí láska, radost, lítost, koktejl různých emocí, o kterých se rozhodli otevřeně mluvit s redaktorkou a dokumentaristkou České televize Leou Surovcovou.

Leu znám léta a vím, jak neuveřitelnou dokáže lidem předat nejen empatii, ale i energii. I proto si tuhle knihu chci vzít na cesty, kde ji budu číst nejspíš pomalu a nejspíš příběh po příběhu, určitě ale s respektem a obdivem.

Poruším nepsané pravidlo knižních tipů a doporučím dvě starší věci – protože obě patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední roky četla, a prostě si to zaslouží. První jsou Těla od Kláry Vlasákové.

Hlavní postava Marie je ovdovělá šedesátnice, která si v důchodu přivydělává péčí o druhé. Celý život byla potřebná, užitečná, pečující. Jenže zatímco se stará o ostatní, jako by postupně sama mizela.

Klára Vlasáková tu s mimořádnou empatií popisuje ty tiché, obtížně sdělitelné pocity, kdy si stárnoucí žena uvědomuje, jak se mění. Při zkoušení šatů. Při chůzi po ulici. Když si sáhne na záda a nahmatá povislou kůži, kterou nepoznává.

Vlasáková píše s touhle citlivostí o stárnutí, ale taky o osamělosti a o mateřství. Píše o ženských tělech, která jsou nepostradatelná v servisu a péči, a přesto se stávají neviditelnými. Píše o ženách, jejichž hodnota je určována skrze to, zda a jak jsou pro druhé ještě užitečné.

Je to melancholická, až stísňující kniha, ale zároveň paradoxně i velmi konejšivá. A důležitá v tom, jak dobře rozumí a zprostředkuje zkušenosti žen po padesátce.

Příběh o ženách, které se paktovaly s ďáblem, v žánru folk hororu. Odehrává se na odlehlém statku kdesi v katalánském pohoří, který obývá šest generací žen. Žijí spolu pod jednou střechou daleko od ostatních lidí a v podivném bezčasí, historické události k nim přicházejí jen v podobě mužských vetřelců, kteří tu a tam na statek zabloudí. 

Všechno začalo tím, když Joana kdysi upsala duši ďáblu výměnou za dokonalého manžela a na všechny její potomky padla kletba. Joana i její dcery, vnučky a pravnučky tak na statku zůstávají i po smrti. Na venkovské usedlosti se stírá hranice mezi životem a smrtí, minulostí a současností, vzpomínkami a folklorními příběhy. Ženy spolu hospodaří, vyprávějí si příběhy, vaří, uklízejí, vzpomínají a v okolních lesích mezitím pořád obchází ďábel.

Tuhle knihu už mám za sebou. Musím říct, že přesně tuhle byste si s sebou měli vzít na slunnou pláž. Předstíraný vztah v akademickém prostředí, který se pomalu mění v něco opravdového. Přistihnete se, že se u toho culíte jako puberťačka, co poprvé řeší, jestli se jí ten kluk líbí, nebo ne. 

Chytré, vtipné, místy nečekaně dojemné - prostě romanťárna, jak má být. Teď je ten správný moment: do kin jde totiž film, takže máte ideální výmluvu přečíst si knížku dřív, než ho uvidíte na plátně.

Můj odjezd na dovolenou se rychle blíží. Kromě horkého písku a šumění moře se nejvíc těším na to, že budu mít čas se naplno ponořit do čtení knížek, na které v běžném každodenním často nemám čas ani energii. Jednou z nich je antiutopický thriller Výšina od spisovatelky Markéty Lukáškové, kterou jsme zpovídali i do aktuální tištěné Heroine. 

Vypráví příběh Mii a její rodiny, která je kvůli nepříznivým podmínkám na většině Země nucena se přestěhovat do Výšiny, uměle vytvořené lidské kolonie v horách. Život ve Výšině ale není tak idylický, jak by se mohlo na první pohled zdát: a já už se nemůžu dočkat, až jejím tajemstvím za zvuku vln přijdu na kloub. 

Svět zešílel! Pacifisté si platí výcvikové tábory! Feministky se učí tančit u tyče! Jóga, kdysi doména asketů a zarostlých lidiček z komun, je teď stejně všudypřítomná jako kuře tandoori. Jsme národem obřích batolat, která s sebou na každém kroku tahají svoje deky a lahvičky. Jaká hlodavá prázdnota pohání tohle kardiopulmonální běsnění?

Alison Bechdel je zpět, opět vtipná a v mimořádné kondici. V autobiografickém komiksu Tajemství nadlidské síly, který vyšel nedávno česky v překladu Anny Křivánkové, zkoumá vztah k vlastnímu tělu, disciplíně a věčné lidské snaze zdokonalovat se. Autorka legendárního Bechdel testu tu s laskavou sebeironií líčí svou celoživotní posedlost cvičením, které pro ni představuje jednou čistou radost, jindy zdroj frustrace a dost často únik před realitou. Proplétá přitom svůj příběh s literárněhistorickými sondami k romantikům i beatnikům, aniž by tím ovšem její „grafická fitness esej“ ztrácela lehkost a humor. Pořiďte si ji, třeba až zas půjdete příště do gymu tahat železa (nebo co to vlastně děláte, abyste zapomněli na zmar a smrt).