Jak dospět ve světě, kde všichni něco skrývají. O dívce z mafiánské rodiny vypráví film Všechno nejlepší, Chiaro

Dospívání
Filmová premiéraFilmová recenzeMediální partnerství
Pavel Sladký
| 26. 5. 2022 | 1 komentář | 3 748
Jak dospět ve světě, kde všichni něco skrývají. O dívce z mafiánské rodiny vypráví film Všechno nejlepší, Chiaro
Foto: AeroFilms

Patnáctiletá dívka dosud netušila, že její otec a další příbuzní pracují pro podsvětí. Jak se k tomu postaví? Italský snímek Všechno nejlepší, Chiaro od italského režiséra a scenáristy Jonase Carpignana má právě premiéru v českých kinech.

Filmů o mafii je mnoho. Žánr gangsterky dal kinematografii mnohé epické mistrovské kusy od Coppolova Kmotra přes Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, brutální Scarface Briana De Palmy až po snímky Martina Scorseseho, které přibližují rodinné zázemí mafiánů a vynikají nejen napětím, ale i svérázným humorem svých postav. Nejen američtí režiséři prostřednictvím tohoto žánru vyprávěli o vzestupu a pádu, o vytváření nové moderní státnosti své země nebo o odvrácené straně amerického snu a úspěchu. Na ně navázali tvůrci na mnohých dalších místech světa a vznikly filmy jako brazilské Město bohů, italská Chobotnice, Gomora, První zrádce nebo na opačné straně zeměkoule třeba čínské nebo filipínské snímky. A samozřejmě seriály jako Narcos, Peaky Blinders – Gangy Birminghamu a mnohé další. V naprosté většině jde o filmy mužských režisérů, které zobrazují patriarchální svět mafie skrze dominantní mužské postavy a jejich boj o moc.

Je její otec zločinec, drogový dealer, nebo snad vrah? Jak formulovat svůj vztah k rodině, která evidentně stojí na úplně jiných morálních i praktických základech, než si dívka dosud myslela?

Čím míň toho víš, tím líp, maličká

Italský režisér Jonas Carpignano na to jde úplně jinak. V centru jeho filmu stojí patnáctiletá dívka z městečka Gioia Tauro v Kalábrii. Jmenuje se Chiara a teprve rozpoznává, jaké vazby má její otec. Pro matku, starší sestru a mužské příbuzné je ještě dítě, pro které je lepší nic nevědět. „Neboj se. Otec to má pod kontrolou,“ mlží před Chiarou znejistělá matka, když otec v noci za nevysvětlených okolností uteče z domu a na ulici exploduje auto. „Čím míň toho víš, tím líp,“ říkají Chiaře i další příbuzní, když se na internetu objeví informace o tom, že Chiařin otec je hledaný, na útěku a podezřelý ze spolupráce s nechvalně proslulou mafiánskou organizací ’Ndrangheta. Té měl pomáhat a rozšiřovat její mezinárodní vliv. Chiara je otřesená a musí si jen domýšlet, jestli ji příbuzní skutečně chrání tím, že jí informace neposkytují, nebo ji tím spíš deklasují jako nedospělou holčičku, což ji irituje. Obojí může být pravda, ale dětství právě skončilo.

Rádi sledujete filmy o mafii?

Dívka se se rozhodne sama zjistit maximum možného. Absentuje proto ve škole a to vede k dalším převratným událostem. Je její otec zločinec, drogový dealer, nebo snad vrah? Je pro něj spolupráce s mocnými nezbytná, protože jde o pěšáka aktivit mnohem větších rozměrů? Jak formulovat svůj vztah k rodině, která evidentně stojí na úplně jiných morálních i praktických základech, než si dívka dosud myslela? Má Chiara čelit světu za sebe samotnou, nebo jako součást rodiny, která ji vychovala a je její silou i slabinou? To jsou některé z otázek, které si hlavní postava musí klást. Carpignanův film je tedy snímek o dospívání, který skrze Chiaru nabízí na podsvětí zasvěcený a neobvyklý pohled zároveň. Svědomí a reflexe rodinných vazeb v něm dostávají přednost před vyprávěním samotných událostí.

Foto: AeroFilms

Dívka ve světě krevních pout

V prostředí Kalábrie je význam rodiny jako klanu a „krevního pouta“ velmi silný. A jde o silně patriarchální prostředí. Chiara například schovává před rodinou fakt, že kouří, i když její bratranci ve stejném věku podobný problém rozhodně neřešili. Dívky mají limitované právo si samy vybrat životního partnera a soudy znají případy žen, které mafie raději zavraždila, než aby je nechala odejít s mužem, kterého rodina neschválila. Chiařin problém je tedy jiný, než by měl na jejím místě stejně starý mladík. Perspektiva, která se jí jako ženě otevírá, se vylučuje s některými svobodami. Ve světě, ve kterém dominuje skrývání, bude muset skrývat část sebe samé.

Čtěte také: Že je moje postava otravná?

Foto: Oslo Pictures

Renate Reinsve se rozhodla skončit s herectvím kvůli nedostatku dobrých ženských postav ve filmu. Den poté dostala nabídku na roli, která jí změnila kariéru. Jako Julie, hlavní hrdinka moderní romantické komedie Nejhorší člověk na světě, okouzlila diváky i kritiku. Čím si komplikovaná Julie získala srdce norské herečky? A proč chceme na plátně vidět ženy, které nejsou milé a bezproblémové?

Je to normální žena, říká hvězda hitu Nejhorší člověk na světě

Carpignano film výrazně přimyká k perspektivě mladé dívky a pracuje i se zpomalenými nebo fantaskně hrozivými sekvencemi, aby přiblížil její prožívání situace. Film ale také člení do několika odlišných dějství. V prvním z nich, trvajícím takřka půl hodiny, sledujeme rodinnou oslavu a pronikáme. Chiařina sestra slaví osmnáct let. Pak sledujeme zlomové události a následně Chiařin vývoj, díky čemuž není film zcela předvídatelný. Carpignano se opírá o herecký výkon mladé Swamy Rotolo, se kterou se seznámil na castingu předcházejícího filmu, když jí bylo 10 let. Rotolo reprezentuje nejistou, ale odhodlanou hrdinku, která se nebojí jít za svým. Většinu pocitů v jejím obličeji jen letmo zahlédneme, ale jako Chiara ve svém prostředí působí autenticky. Členy její rodiny hrají její skuteční příbuzní, takže do určité míry hrají sami sebe.

 

Režisér Jonas Carpignano se v evropské kinematografii prosadil trojicí celovečerních snímků, které můžeme zahrnout pod pojem sociální nebo dokumentární realismus. Filmy ze sebe vzájemně vycházejí. Debut Mediterranea sledoval cestu skutečných afrických uprchlíků přes Středozemní moře do Itálie a jejich další život v Kalábrii. Pronikl mj. mezi trojici finalistů evropské filmové ceny LUX. Druhý snímek Chiambra se vydal přímo do středu nechvalně proslulé titulní romské čtvrti ve městě Gioia Tauro, ovládané rodinnými klany a mafiánskými praktikami ’Ndranghety. Šlo o mimořádně dynamický snímek, který dokázal problematickou komunitu přiblížit zevnitř a nabídnout porozumění rodinným vztahům a sociálním pohybům, aniž by a priori soudil své postavy. Mnohé z nich opět hráli neprofesionální místní herci. Autenticitou a snímáním si Chiambra v ničem nezadala s nejlepšími snímky bratrů Dardennových, kteří jsou málem synonymem francouzského a evropského sociálního realismu, a je režisérovým dosavadním vrcholem. Carpignano strávil v Kalábrii minimálně deset let a je to na jeho filmech vidět.

 

Laboratoř nelichotivé evropské budoucnosti?

’Ndrangheta je sice specifický, „endemický“ problém italské Kalábrie, jak tomu ve filmu říká soudce, ale to samozřejmě neznamená, že se nás netýká. Bezprostředně to lze ukázat na slovenském skandálním pozadí vraždy novináře Jána Kuciaka, který jí věnoval své poslední články. Podle odborníků ’Ndrangheta patrně operuje i v Česku. Uvědomíme-li si konkrétní nedávné zločiny a rozsah dopadů mafiánské činnosti, budeme se na Všechno nejlepší, Chiaro, dívat jinak, s vědomím brutality a blízkosti? Carpignano nechává ve filmu zaznít typickou repliku, ve které Chiařin otec tvrdí, že to, co je pro spravedlnost mafie, je pro něj „způsob přežití“. Nepůsobí to ale jako alibismus, nebo omluva, ale jako součást portrétu situace. Režisér navíc tvrdí, že pro něj je Kalábrie laboratoří globalizace. Chudoba ignorovaná státem, podzemní ekonomika, pokrevní vazby mafiánských struktur, které se státu nedaří rozkrýt, protože na vlastní rodinu nikdo nedonáší – to všechno jsou vývozní artikly místní mafie.

Nedávný italský film Piraně (založený na stejnojmenné knize Roberta Savianiho, která vyšla i česky) nám nabídl aktuální obrázek neapolského podsvětí a toho, jak v něm fungují děti žijící se zbraněmi na ulicích. Všechno nejlepší, Chiaro, je příběh z kalábrijské ’Ndranghety. Cenný pro svoji autenticitu i konfrontaci mladé ženské hrdinky s tématy dospívání, svědomí a rodiny.

Heroine je mediálním partnerem filmu Všechno nejlepší, Chiaro, který do kin uvádí AeroFilms

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze