Že je moje postava otravná? Je to normální žena, říká hvězda hitu Nejhorší člověk na světě

Kdo je ve filmu onen nejhorší člověk na světě?

Tak si Julie často sama připadá. V Norsku to je obvyklé rčení, když uděláte nějakou hloupost nebo si připadáte špatně, řeknete o sobě, že jste ten nejhorší člověk na světě. V sebekritice jsou Norové mistři. Název filmu tedy odkazuje k Juliině neschopnosti přijmout se taková, jaká je. 

Snímek spojuje romantickou komedii s příběhem hledání sebe sama, oba žánry ovšem pojímá víc realisticky. 

Dá se říct, že to je romantická komedie, ale taková existenciální a melancholická. Na většině scén jsme pracovali, jako by šlo o drama. Ostatně film se zabývá i smrtí milované osoby, což bylo téma, které jsem si naštěstí poprvé prožila až prostřednictvím tohohle scénáře.

Co vás k roli Julie přitáhlo jako první? 

Fakt, že tu roli napsali pro mě. Joachim Trier je dle mého názoru nejlepší norský režisér, věděla jsem, že spolupráce s ním bude skvělá. Když jsem pak poprvé četla scénář, hodně mě dojal. Začínal scénou, v níž se Julie vetře na jinou party a flirtuje tam s jiným mužem – hned se mi ta holka líbila. Byla tak destruktivní a zábavná, zapeklitá a zvláštní a všechny scény i postavy působily sytě. 

Julie se ve filmu dost mění, není úplně líbivá a dlouho samu sebe nezná. Vy jste jí hned porozuměla?

Je pravda, že jsem nemohla úplně pochopit, kým vlastně je. Jen vzácně najdete tak komplikované postavy. S představitelem Aksela Andersem Danielsenem Lieem jsme se pak shodli, že nejdůležitější bude najít mezi námi dynamiku. Některé rysy jejich postav pocházejí ze scénáře, některé vzešly z okamžiků na place. Ale chtěla jsem, aby Julie na začátku byla neklidná, nedokázala si sednout a soustředit se. V úvodu je mladá a nemá se moc ráda. 

Jak jste si k ní hledala cestu? Šla jste jako správná Norka přemýšlet sama do hor?

Do hor ne, ale trávila jsem hodně času na zahradě, která je obklopená přírodou. Stavěla jsem si Julii v hlavě a to vyžadovalo hodně přemýšlení. Příběh dost skáče v čase, nenatáčeli jsme chronologicky, musela jsem tedy vědět, jak je v každém okamžiku a v každé fázi svého života nastavená, mentálně i fyzicky. Přípravě jsem věnovala rok, scénář jsem za tu dobu přečetla opravdu hodněkrát. Hodně jsem se bála, že mu nedostojím, že nebudu dost dobrá. 

Loni na mezinárodní scéně uspěl také norský film Ninjababy a i ten vypráví o ne zcela sympatické dívce s dost neuspořádaným životem, která musí najít samu sebe. To je náhoda, nebo norský trend?

Dost lidí sice tyhle hrdinky kritizovalo, jak jsou otravné, ale pro mě jde o normální lidi. Ve filmech takové ženy sice moc nevidíte, ovšem reálně jich existuje hodně. Ženy nebývají ve skutečnosti tak vymodelované, tiché a krásné jako ve filmech. Zajímavé je, že existuje ještě třetí norský film s podobnou hrdinkou s názvem Gritt. Mám z toho radost, byl to progresivní rok.

S Joachimem Trierem jste točila už svůj filmový debut Oslo, 31. srpna. Jak se za těch deset let jako režisér vyvinul?

Tehdy mi to připadalo spíš jako party s kamarády, ani jsem to nebrala jako práci. Moje role obsahovala jednu větu a scény paření na večírku. Na dalším natáčení jsem pak byla trochu v šoku, protože režisér byl na rozdíl od Joachima přísný, nedával mi moc svobody, necítila jsem se tam moc přirozeně. Poté jsem víc pracovala na divadle. Když jsem s Joachimem točila Nejhoršího člověka, byl pořád stejný. I když jde o náročnou práci, pořád jsem měla pocit, že jsme parta kamarádů, která se baví, protože miluje film. Když natáčení skončilo, byla jsem hodně smutná. Tenhle film bych mohla točit do konce života. S Joachimem jsme si věřili, díky tomu jsme k sobě mohli být hodně upřímní. Obtížnější je hrát ve filmu, kde si pořádně nerozumíte s režisérem. S Joachimem jsme skoro nemuseli ani mluvit, a věděli jsme, co děláme.

Jak jste vlastně prožívala premiéru Nejhoršího člověka v Cannes, největším filmovém festivalu světa? I když loni kvůli covidovým opatřením o něco komornějším.

Všichni mi říkali, že tohle Cannes je o dost menší, jenže já tam předtím nikdy nebyla. Už to, co jsem zažila, mi přišlo naprosto ohromující a šílené. Promítat film poprvé v kině pro dva a půl tisíce lidí je fantastické i děsivé zároveň a všechno, k čemu došlo potom, mi připadalo jako ve snu. Jeli jsme tam jako malá skupina z Norska a mysleli jsme si, že si nás tam nikdo ani moc nevšimne. 

Proč myslíte, že Nejhorší člověk na světě zaznamenal takový úspěch? Značí to, že lidi chtějí vidět postavy, které jsou zmatené a víc jako oni? A romantické komedie, v nichž nejde o nalezení pravého muže, ale sama sebe?

Ano, mám pocit, že teď se točí moc filmů, kde je všechno uhlazené, vybroušené a návodné. Julie má spoustu chyb, někdy je ošklivá, někdy krásná, někdy pitomá a nudná, je v ní toho spousta, a proto se k ní hodně lidí včetně mě dokáže vztáhnout. Je velmi dobře napsaná, je v ní všechno. A zdá se, že lidi jsou po takových hrdinech lační. Eskil a Joachim byli při psaní scénáře upřímní, i já se snažila být upřímná a vnést do ní vlastní stud, hanbu, osamění i smutek, ale taky šarm či duchaplnost. Myslím, že i tahle pravdivost na diváky funguje. A jsem za to šťastná. Nikdy dopředu nevíte, jak film přijme publikum, i když mu věříte a připadá vám důležitý. 

Co by si z Juliiny cesty ke štěstí měli podle vás diváci odnést?

Ráda bych, kdyby lidi trochu víc podlehli chaosu a nedokonalosti a přijali, že všichni jsme chybující komplikované bytosti, které úplně nevědí, kdo jsou – a že to je v pořádku. Možná by měli i přijmout, že všechno, o čem v životě sníme, se nejspíš nesplní. Můžeme se akorát snažit a pracovat na tom, aby z nás byli lepší lidé, tím myslím uvnitř, abychom byli laskaví k ostatním, opravdu je vnímali. To se ve filmu naučila Julie a to jsem se díky té roli naučila i já. 

Nejhorší člověk na světě má premiéru v českých kinech 17. března 2022

Režie: Joachim Trier / Hrají: Anders Danielsen Lie, Maria Grazia Di Meo, Renate Reinsve, Hans Olav Brenner