Migrantkou v zemi, která není pro migranty. Dokument o Melanii ukazuje luxus a osamělost první dámy
Celovečerní dokument měl poodhalit soukromý život první dámy Spojených států. Namísto toho sledujeme odtažitou a strojenou Melanii, která odříkává naučené fráze a po většinu času se skrývá za velkými slunečními brýlemi. O čem film s rozpočtem 40 milionů dolarů opravdu je?
Na vysokých podpatcích kráčí po mramorovém schodišti. Do rytmu jí hraje skladba Rolling Stones Gimme Shelter. „K válce, děti, stačí jeden výstřel. Znásilnění, zabíjení, stačí jeden výstřel,“ zpívá Mick Jagger.
Až po pár sekundách se objeví tvář, kterou z velké časti zakrývají neprůhledné sluneční brýle.
Na scénu přichází Melania Trump, která se následující téměř dvě hodiny snaží diváky a divačky přesvědčit o svých ušlechtilých záměrech, velkých ambicích a milujícím vztahu s nejmocnějším mužem světa.
Bohužel se ničemu z toho nedá věřit. A nemůže za to jen tvář bez mimiky, ale také umělá gesta, nabiflované motivační citáty, špatný střih či nevhodně zvolená hudba.
Z dokumentu Melania je však zřejmá jedna věc – první dáma USA je velmi osamělá a s tím jí nepomůže ani zástup asistentů a asistentek, ani objetí se ženou, která přežila teroristický útok Hamásu. Ani letmé rozhovory s manželem, který ji pochválí, ale pak se stejně zavře ve svém pokoji a ji nechá samotnou sedět na gauči.
V textu se rovněž dočtete o:
- několika málo emocionálně výrazných scénách ve filmu
- jak si filmaři nechali odvést pozornost trumpovským pozlátkem
- proč filmu nelze věštit divácký úspěch
Bez tváře
Leitmotivem dokumentu, který mapuje období 20 dní, je chůze. Melania se prochází po chodbách floridské rezidence Mar-a-Lago, slyšíme klapot jejích podpatků, když vstupuje do pozlacených sálů bytu na Manhattanu. Také při nastupování a vystupování z auta se filmaři soustředí na boty.
