Rozchod. Proč to někdy prostě nedopadne? Odpověď hledá podcastový seriál

Podcasty
Vztahy
Vztahy a rozchody
Jana Patočková
| 5. 4. 2022 | 1 komentář | 4 649
Rozchod. Proč to někdy prostě nedopadne? Odpověď hledá podcastový seriál
Anatomie rozchodu v hraném podcastu. Foto: Český rozhlas

Odpověď na to, proč každý vztah nemusí skončit jako „a žili šťastně a vesele až do smrti“, hledají protagonisté podcastového seriálu z dílny Radia Wave Rozchod. V něm pomocí zvukových stop „ze života“ jednoho páru a jejich společného rozchodového bilancování prožíváme sérii přelomových i každodenních momentů, které nás nutí přemýšlet také nad našimi vztahy. A rozchody.

Hned v úvodním dílu hraného podcastu Rozchod, kde začínáme až voyeursky sledovat život jednoho obyčejného mladého páru, zazní zásadní věta: „Někdy to prostě nedopadne.“ Denisa a Honza se seznámí na netradičním místě – na mistrovství v králičím hopu. I tohle jejich první setkání si s nimi odžijeme, ale nejdřív nás uvedou do celého příběhového oblouku. Poprvé je zaslechneme na porozchodovém setkání, kde desetiletý vztah bilancují.

Původní nápad seriálu stál na herecké improvizaci. Tvůrčí tým postupně našel způsob, jak čistou improvizaci zkrotit.

Forma podcastového seriálu sleduje obsah a není samoúčelná. Potřebujeme se totiž dozvědět, co jsou vlastně Honza s Denisou zač: Na začátku Honza studuje ekonomku a Denisa se při studiu na umělecké škole specializuje na zvukové instalace. Ty jsou tedy nejen přirozeným vypravěčským prostředkem celého díla, ale zároveň i tématem a katalyzátorem nejrůznějších životních krizí i obyčejně hezkých a intimních chvilek páru.

Nevíme přesně, kdy a proč se Denisa rozhodne v rámci své tvorby používat soukromé nahrávky z vlastního a partnerova života, protože první nahrávka, kterou slyšíme, je ze zmíněné soutěže v králičím hopu a od nahrávání hopu k nahrávání vlastního života je přece jen docela skok. Události mezi jednotlivými nahrávkami, které mapují každodennost i vypjaté momenty a můžou v nás vyvolat vzpomínky na podobné situace, jsou tady stejně podstatné jako nahrávky samotné. Nemusíme znát celý příběh podrobně, naopak si můžeme zkoušet domýšlet, co se stalo, proč postavy jednaly, jak jednaly, a najít tak k jejich vztahu vlastní interpretační klíč.

V tom ostatně Rozchod funguje skvěle – dokáže v posluchači vyvolat nejen vlastní vzpomínky, ale nutí ho také na základě vlastních zkušeností přemýšlet nad tím, co neslyší. 

Jako ze života

Původní nápad seriálu stál na herecké improvizaci. Tvůrčí tým postupně našel způsob, jak čistou improvizaci zkrotit – autor a režisér Šimon Holý si vytyčil důležité momenty, které chtěl s párem prožít. Zařadil ty, které se považují za stěžejní v jakýchkoli běžných vztazích: seznámení, sestěhování, líbánky, krize. Ty pak nechával herce Denisu Barešovou a Jana Nedbala improvizovat a zpětně pak text společně revidovali, aby děj vypilovali. Ovšem i ve finální verzi, kterou slyšíme, zůstávají improvizační prvky, jen jsou pevněji ukotvené.

Zní to jako docela osvěžující metoda a taky to možná bude klíč pro scenáristy, jak vytvořit něco, s čím se diváctvo/posluchačstvo dokáže ztotožnit, co jaksi přirozeně tne přímo do živého a dostane se pod kůži. Nakonec je jedno, jestli patříme do podobné sociální bubliny jako hlavní hrdinové. Chvíle intimního povídání, momentů po sexu nebo hádek vycházejících z hledání sama sebe mezi dvacítkou a třicítkou tak nějak známe všichni. Seriál tím dokáže oživit naše osobní pocity z minulých vztahů a rozchodů.

Čtěte také: Skutečné případy inspirují seriály

GuruFoto: TV Voyo

S novými českými seriály na motivy skutečných kriminálních případů se roztrhl pytel. Pozornosti se dostává hlavně „Devadesátkám“ České televize na motivy zločinů z 90. let, ale ke krimi na motivy skutečných událostí se vrací také TV Voyo v seriálech Guru a Případ Roubal. Obě nové série dávají překvapivě mnoho prostoru ženským hrdinkám. 

Guru i Případ Roubal nacházejí hrdinky na překvapivých místech

Holý měl navíc šťastnou ruku ve volbě protagonistů, Barešová s Nedbalem spolu dobře ladí a jsou nejen zdatnými herci, ale podle různých rozhovorů také činorodými spoluautory.

Kdo koho táhne

V druhém plánu může Rozchod posloužit i jako obecnější reflexe generace mladších mileniálů. Denisa a Honza se dají dohromady kolem dvacítky, v období hledání sama sebe, kdy teprve na prahu dospělosti zkoušíme, jakou cestou se vydat. Denisa v první polovině podcastu působí více dominantně, rozhodně, má našlápnuto na dráhu profesně respektované tvůrkyně, kdežto Honza, student ekonomky, svoje naplnění v práci hledá složitěji. V polovině se však situace obrací, což znamená i změnu dynamiky vztahu, a společně s důležitými životními změnami přicházejí první trhliny. 

Denisa totiž možná ze začátku působí jako sebestředná umělkyně, která kvůli umění zachází za hranice soukromí svého přítele, ale později s ní musíme chtě nechtě empatizovat – ztrácí vnitřní přesvědčení o tom, že to, co dělá, má smysl, a jako matka pak zažívá dusivý pocit promarněné kariéry a nedostatku času na sebe sama. Seriál tímto naťukává i obecnější reflexi o smyslu umění, včetně zmínek o podávání grantů nebo radosti a frustrace z nominací na lokálně prestižní umělecké ceny.

Proč se Denisa nakonec rozhodne s tím, co dělá, skončit, je také na naší interpretaci – je to přirozené vyvrcholení jejich vyhasínajícího vztahu, cítí potřebu změnit kompletně životní směr nehledě na vztah? Zůstane v oboru, nebo s uměním nadobro sekne? Potřebuje jen pauzu, nebo je její rozhodnutí definitivní? Stejně tak si můžeme jen domýšlet, co se stane po (r)Rozchodu. Zbývá vztahu Denisy a Honzy ještě nějaká naděje, nebo zůstanou jen přáteli a rodiči malého Berta?

Máte rádi hrané podcasty?

Podcastový seriál nás provází křehkým územím společného i samostatného zrání. Každá z postav „dospívá“ v trochu jiném prostředí, s jinými ambicemi. Snaží se být si navzájem oporou, podporovat se, ale zároveň se ztrácejí sami v sobě i v tom druhém. Oba dokážou být sobečtí – sentiment, který taky asi známe prakticky všichni –, ale i milující. A často bezradní. 

Co kdybychom si pořídili miminko?

V seriálu zazní jedna věta, nad kterou docela často přemýšlím. „Myslím, že kdybychom neměli dítě, tak se nerozejdeme,“ říká v rámci porozchodové reflexe Denisa. Dvojice dokazuje, že rodičovství nemusí vztah upevnit, navíc ve chvílích, kdy už vykazuje znatelné trhliny. Navíc se nedozvíme, jak přesně se to v případě tohoto páru stalo, zda bylo dítě společným rozhodnutím, zoufalým pokusem o překonání krize, nebo dílem náhody. Veškeré dění ovšem postupně vede k jednoznačnému konci. Od určitého momentu prostě víme, že cokoli se mezi párem odehraje, je posune blíž k rozchodu.

Uvrhne nás tedy šest dílů seriálu, celkem hodina a čtyřicet minut, do beznadějné depky? Rozhodně ne. V dílně Radia Wave vznikla chytrá reflexe vztahů s lidskou tváří, která se nevyhýbá tématům jako vztahy na dálku, hranice soukromí, dvě kariéry v jednom manželství a nástrahy rodičovství. Ať už se v rozhovorech najdete, nebo vás protagonisté z různých důvodů budou iritovat, budete poslouchat dál a prožívat jejich vztah a rozchod s nimi. A nejspíš si ještě několik dní budete reflektovat svoje vlastní prožité vztahy a všechny naplněné a nenaplněné životní ambice. 

Námět, hudba a režie: Šimon Holý
Scénář: Šimon Holý, Denisa Barešová, Jan Nedbal
Účinkují: Denisa Barešová, Jan Nedbal, Nina Rudišová a další
Premiéra: 7. 3. 2022

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

jitka | 5. 4. 2022 10:34

Moc se mi to líbilo. Znělo to strašně opravdobě, člověk by vůbec nepoznal, že to bylo hrané, takže mě to hned vtáhlo.
Jinak dítě, resp. děti je pořádnou zkouškou, ale ještě horší je, když se k péči o dítě přidá ještě nároky v práci. Skloubit všechno dohromady - 2 práce, 2 malé děti, které třeba chodí i do 2 různých školek, protože u nás velmi složitě najdete školku od 1,5 - 2 let dítěte, domácnost - nákupy, úklid, vaření, a čas jen pro každého zvás ale i čas společný, je nesmírně stresující a projevuje se to většinou hádkami mezi vámi. Jste na sobě jako partneři závislí - finančně - bez 2 platů byste horko těžko fungovali, protože s dětmi vám rostou rapidně výdaje a funkčně - protože musíte fungovat jako tým, kde každý má své úkoly a pokud jeden selže, tak je to pak jak sněhová koule. Nejhůř si získáte čas jen pro vás dva. Jenže toto je klíčové k tomu, abyste mohli tvořit váš vztah. To jste pak většinou zase závislí na rodičích nebo třeba sourozencích, zda vám děti pohlídají. Fakt si na celý den nebo víkend nenajmete chůvu. Ta celková závislost je frustrující a pro dospělého dost ponižující. Pak ještě samozřejmě lidé se mění, priority se mění, sny se mění a dohody, které jste před lety uzavřeli už neplatí a ani z povahy věci platit nemohou. Musíte znovu vyjednávat. Každopádně, když vám dítě řekne, že jste rodina, kterou tvoříte vy jako máma, táta, sourozenec a kočka, tak máte velkou motivaci na vztahu pracovat.

+4
Reagovat