Ve sporu o hru Kingdom Come prohrává paranoidní vývojář i arogantní akademici

54 048 | David František Wagner | 12. 5. 2020 | 130 komentářů | Historie a videohry

V poslední době se znovu rozvířil jeden specifický kulturní konflikt. Diskuze o tom, jestli je zobrazení českého středověku v počítačové hře Kingdom Come: Deliverance věrné či nikoliv, a co ta hra říká o nás jako o společnosti. Celá debata ale promlouvá i o tom, jak akademický diskurz opovrhuje novými uměleckými žánry a naopak.

Foto: Warhorse Studios

Proč by diskuze o počítačové hře vůbec měla zajímat někoho jiného, než její hráče? Protože to není jen tak nějaká hra. Za dva roky od vydání je zřejmé, že se Kingdom Come stal jedním z nejúspěšnějších českých herních projektů - prodalo se ho přes dva miliony kopií. V kontextu více než desetinásobných prodejů žánrově podobného třetího Zaklínače od polského CD Projektu nebo těch ještě vyšších u Skyrimu od Bethesda Studios to nezní jako moc, ale to už bychom srovnávali přímo s největšími hity dekády.

Význam hry je ale velký také po stránce formování pohledu na velmi exponovanou dobu husitskou a předhusitskou. Turisté jezdí na vycházky kolem míst zachycených ve hře a Kingdom Come proniká i do škol a nabízí tak výrazně lepší zpracování hmotné kultury dané doby než jakýkoliv srovnatelný projekt včetně filmové tvorby.

Pojetí husitských válek a spor o jejich interpretaci je jedním ze základních českých kulturních konfliktů minimálně od dob Františka Palackého. Už naši praprarodiče se hádali o tom, jestli byl Hus dobrý, nebo špatný, a každá další doba si na husitskou minulost namalovala vlastní vrstvu, od té národně uvědomělé přes filozoficko-náboženský boj za pravdu až po komunistický třídní boj. Je na čase, aby si i naše generace mezi sebou vyříkala, co si z téhle doby bereme jako podstatné – nebo konečně nechala husity spát.

Daniel Vávra se názorů nebojí

Kolem Kingdom Come se množily kontroverze hned od vydání. Zprávy o tom, že se nad některými aspekty hry rozhořela kulturní přestřelka, dolehly i k publiku, které se jinak o počítačové hry vůbec nezajímá. Vedoucí vývoje herního studia Warhorse Daniel Vávra není člověk, který by se bál sdělovat světu své názory, a když se ho ve stádiu vývoje hry jeden americký novinář zeptal, jestli v ní budou lidé s jinou než bílou barvou pleti, místo odpovědi mu vyčinil za to, že se mu pokouší vysvětlovat českou historii. Na tomhle „útoku“ posléze založil image díla, které se s ničím nemaže a ukazuje všechno tak, „jak to opravdu bylo“.

Kingdom Come očima hráče

Po 55 hodinách hraní se řadím k těm 87,4 % hráčů na platformě Steam, kteří Kingdom Come nedohráli, ale na zhodnocení to stačí. Hra je vyprávěna z pohledu kovářského synka Jindry v těsně předhusitských Čechách a skutečně vás poměrně slušně poučí o hmotné kultuře českého středověku. Daří se jí také bourat řadu nejen herních, ale i obecně vizuálních (třeba filmových a seriálových) stereotypů. Například práce s vrstvením zbrojí a dalšími detaily je po stránce změny vnímání daného období přelomová.

Historická autenticita má ale samozřejmě své limity. Nepravděpodobná je podoba měst plných vesměs dvoupatrových domů, hluboké a temné lesy v hustě obydleném regionu se stříbrnými doly, kde by většina dřeva posloužila jako výdřeva a podrost by spásal dobytek, stylizovaní Kumáni nebo dobově poměrně bizarní zaměření na meče a luky při současné absenci kuší. Výrazně snížená je také snaha postihnout víru jako ústřední téma a nepominutelné prisma žitého středověku. Do lidských životů proniká úplně minimálně, většina kleriků jsou spíš figurky a v motivacích postav hraje minimální roli.

Kromě twitterových přestřelek a radosti z vydání velké a mezinárodně úspěšné hry vzbudilo Kingdom Come zájem i ze strany historiků. Ten vedl k sérii přednášek na Masarykově univerzitě, které rozebíraly jednotlivé aspekty hry. Nejvíc se mluvilo o přednášce doktorky Kláry Hübnerové, která kritizovala stereotypní a sexistické zobrazení žen ve hře. Pak bylo dlouho ticho.

Novou jiskru polemiky nyní zažehl opět Daniel Vávra. Po roce a půl od kritické přednášky zveřejnil na konci dubna 150minutové video, ve kterém naložil nejenom její autorce, ale i celým vědním oborům. Doktorky Hübnerové se následně zastal Ústav pomocných věd historických a přizval Vávru k debatě. Kauza tedy možná ještě bude mít pokračování.

Nekonečná odtažitost čisté vědy

Jakou pozici tedy zaujala doktorka Hübnerová ve své přednášce? Problematická je už skutečnost, že samotné hře věnovala jen asi hodinu času. K zevrubné interpretaci by bylo potřeba nahrát desítky hodin, ale tady nebylo investováno ani nutné minimum. Po celou dobu tedy mluví o podobě díla zvenku, vytahuje jednotlivé scény z kontextu, nahodile zaměňuje jednotlivé postavy a z toho odvozuje jejich místo v ději.

Ano, ze strany autorů hry je poněkud zvláštní volba věnovat v úvodní části dlouhý záběr tomu, kterak si hlavní hrdina s otcem důkladně prohlížejí ženský zadek. Kritička upozorňuje, že je to problém, protože se jedná o hlavní vystoupení přítelkyně hrdiny, která prý zahyne o několik desítek minut dál a ve hře nemá jiný význam. To ale není pravda. Jedná se ve skutečnosti o hlavní ženskou hrdinku, která má v ději větší prostor než jakákoliv jiná žena.

Hübnerová na sebe prozrazuje, že k hernímu formátu nemá respekt a ani ochotu do něj byť jen zběžně proniknout. Stejně tak se v přednášce zásadně vyhýbá nějaké aspoň trochu užívané terminologii. Vávra tak pro ni není autor nebo designér hry, ale „projektant“. Jenže Vávra nenavrhuje bytové interiéry, ale vede široký tým lidí, kteří spolu s ním tvoří hru, což paní doktorka zjevně nepochopila. Je to vidět zejména tam, kde rozebírá Vávrovy politické názory – což by bylo relevantní, kdyby byl Vávra jediným autorem hry.

Rozbor Hübnerové je nejsilnější v pasážích, kde interpretuje obsah hry. Od úvah o cizincích, ďábelských Kumánech, až po úvodní video hry a symbolickou úlohu lazebnic ve středověku v něm nabízí podněty k přemýšlení a možnému porovnání zdrojů.

Muž versus svět

Z druhé strany barikády ale neslyšíme o nic menší bídu. Vávra reaguje ve zcela jiném žánru než je „debata“ – je to muž žijící v představě, že ho obklíčil systém a on musí bojovat. Klasickým argumentačním faulem je naznačování, že jeho kritikové se přímo živí kontroverzními útoky na schopnější a známější (čti: Vávru). Když Hübnerová kritizuje jeho vyjadřování na Twitteru, reaguje důrazně a uraženě, že už přece dávno vše vysvětlil. Naznačil také, že univerzita před ním přednášky tajila, a to proto, že se ho bojí. Univerzita ovšem tvrdí, že ho aktivně zvala přednášet, ale to se do příběhu nebezpečného muže asi nehodí.

Jednou jsou pro něj zdroje všechno a je třeba k nim za každou cenu přihlížet, jindy je pátrání po zdrojích komunistická praktika.

Když nejsou ve hře emoce, umí Vávra argumentovat komplexněji. Připouští, že autenticita a zobrazení toho, „jak se tenkrát žilo“, byly jeho původním záměrem, ale řada designových rozhodnutí znamenala, že historie musela ustoupit, aby hra byla jednoduše hezčí. Což je oprávněné rozhodnutí vedoucího tvůrce. Zároveň je ale málo slučitelné s verzí Vávra 2020, která říká, že se úplně všechno dělalo na maximální „akurátnost“ a „oživený husita by to docenil“. To je informace, která se bez oživených husitů potvrzuje dost špatně.

V nekonzistentním střílení kolem sebe Vávra pokračuje dál. Jednou jsou pro něj historické zdroje všechno a je třeba k nim za každou cenu přihlížet, jindy je pátrání po zdrojích komunistická praktika. Pravda se určí podle toho, kolik se na tom udělalo práce, přečetlo knížek, a o kolik víc lidí vidělo jeho přednášku než tu konkurenční.

Ženský úděl

Foto: Warhorse Studios

Rok po vydání hry byl zveřejněn přídavný balíček A Woman’s Lot (Úděl ženy), který nabídl silné ženské postavy a osudy. Zdařilý je zejména příběh ranhojičky Johanky, který kombinuje aspekty víry, snahu o lepší svět, pomoc ostatním a fanatismus. Rozhodně se nedá říct, že by tato postava nebyla dějově aktivní. Spolu s dalšími postavami představuje typ samostatné, silné a hlavně zajímavé ženy.

Kritika, která se týkala zobrazení žen v základní verzi hry, ovšem mířila správným směrem. Ženy jsou tu vesměs postávající objekty. Pokud už mluví, netouží po ničem jiném než po milostném styku, protože jsou buď šílené, nebo jim za to hrdina zaplatí, nebo styk přichází jako vyvrcholení navázání bližšího vztahu s ženou, protože bližší vztahy se přece vždy projevují sexem. Kdyby to náhodou nebylo někomu jasné, hlavní hrdina po souloži získává na určitou dobu bonus k charismatu, asi za to, jaký je pašák. Podobných laciných pomrkávaček ve hře potkáte mnoho a vypadají, jak kdyby přišly z úplně jiného světa.

Spor dostane další rozměr, když Vávra na kameru radostně ukáže, kolik má doma knih o středověku. Vedle nepopiratelné autority Petra Čorneje tu stojí Vlastimil Vondruška, který jako historik nepracuje a vůči jehož výrokům se ohradil už i rektor Palackého univerzity, Ludmila Vaňková, popularizační díla jako Toulky českou minulostí nebo šedesát let staré zábavně-naučné encyklopedie a bizarní dílka jako Utajené dějiny Čech. Nakonec Vávra výslovně ocení Zikmunda Wintera za to, že ho nepředžvýkali ideologičtí vykladači – a přitom sám přiznané ideologické vykladače chválí.

Vávra si buď vůbec neuvědomuje, co dělá, nebo se snaží diváka přesvědčit váhou historie měřenou nikoliv podle vědeckého klíče, ale na kila. Vědeckou odbornost o středověku ale nezískáte tak, že si přečtete opravdu hodně románů, stejně jako se o moderním lékařství nedozvíte z Frankensteina. Celé je to ještě bizarnější tím, že Vávra odmítá současné vědce, protože jsou „ideologicky ovlivněni“, a vzápětí chválí objektivitu děl Otakara Vávry nebo Aloise Jiráska.

Víc humanitních věd ve veřejném prostoru

Diskuzní souboj mezi akademičkou Hübnerovou a vývojářem Vávrou můžeme ukončit výjimečným výsledkem – diskvalifikací obou účastníků pro surreálnost celé diskuze. Vávra bohužel skóroval pár bodů přinejmenším v tom, kolik lidí dokáže zmobilizovat a přesvědčit, že odbornost výzkumu je na jeho straně. Občas je i v právu; své zdroje sice bere z jedné velké náhodné hromady, ale aspoň je uvádí, a například v rozpravě o ženách-válečnicích předvádí i solidní argumentaci.

Je příznačné, že přestože akademický svět věnoval hře upřímnou pozornost, nejviditelnější se stala reakce, která prozrazuje blahosklonný nadhled nad „brakovou kulturou“. Autor hry pak vrátil úder, ale nepolemizuje s jednou vědkyní, ale celým TÍM světem TĚCH lidí, spiknutím nových elit, které „ideologicky manipulují“, nepoužívají selský rozum a šlapou po národních symbolech.

Není to ale problém Vávry nebo Vondrušky, kteří aktivně využívají osvědčené metody „říkáme lidem, co chtějí slyšet“. Lidí, kteří budou sypat moudra o tom, jaký je svět a kdo ho kazí, bude vždy dostatek. Je to výzva především pro humanitní vědy, které dlouhá léta rezignovaly na přítomnost v mainstreamové veřejné diskuzi. Teď je ideální doba, aby se doktorka Hübnerová i její kolegové pustili do debaty dobře vybaveni a do veřejného prostoru dostali narativ založený více na výsledcích svého zkoumání a méně na aroganci. Ve chvíli, kdy nejmocnější lidé v republice hledají inspiraci pro svá politická rozhodnutí v Maďarsku, Polsku nebo mezi středověkými husity, je na to nejvyšší čas.

Vychází nová Heroine!

Heroine

V květnovém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s Marií Šabackou. Polární ekoložka se specializuje na mikrobiologii ledovců a část roku tráví na odlehlých arktických stanicích. Jak se žije v izolaci a nehostinném prostředí?
  • O manželství. Ve dvou komplementárních pohledech se nad institucí manželství zamýšlí koučka Iveta Clarke a párový terapeut Petr Kačena. Obecná prohlášení o tom, že na vztahu je třeba pracovat, nefungují. Jak konkrétně manželství posilovat, aby přežilo?

  • Až na krev. Velký menstruační manuál Jany Patočkové přehledně popisuje všechny alternativní přístupy k procesu, kterým prochází polovina celé populace, ale který se stále zdá jako cosi, o čem je třeba mluvit šeptem.

  • Výchova od "ego" k "eko". Psycholožka Zuzana Krásová se zamýšlí nad tím, jak děti učíme lásce a péči o přírodu.

  • Šatník na míru neboli capsule wardrobe. Je možné dopracovat se k šatníku, který funguje? K takovému, aby padnul na míru právě vám, nenudil vás, a přitom aby vaše skříň nebyla plná oblečení, které nenosíte?

  • Kosmetika s čistým svědomím. Udržitelnost už není luxus, ale kritérium výběru. Abychom věděli, co kupujeme, naučme se nejdřív rozumět slovníku obklopujícímu ekologickou a etickou krásu.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

David František Wagner

David František Wagner

Narozen v roce 1988 v Písku. Dokončuje disertační program na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Od října 2017 působí jako poradce pirátských poslanců přes mezinárodní... Další články.

Celkem 130 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Ken | 12. 5. 2020 | 15:05

Ono odehrat hodinku, a pak kritizovat muze jen slepice jako ta baba, ja odehral pres 100 hodin a za me ta hra je suprova a nedockave cekam na pokracovani (pokud vubec bude). Za me je ta hra skvost a slunickarum, feministkam a slepicim vzkazuji at jdou tam kde slunce nesviti :).

+290
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Martin Vajsar | 12. 5. 2020 | 16:05

píšete blbosti, hrál jsem to celé až do konce, je to ideologická slátanina, snaha poukazovat na zlé Němce je asi nejmarkantnější, Němci byli v té době, a nejen v té, ale až do konce druhé světové války, nedílnou součástí zemí koruny české, nebyli to žádní cizinci, do poloviny 19.století neexistovaly ani žádné národnosti, ale jenom zemská příslušnost, němčina byla normální jazykem českých zemí, nejvíce používaná, smrdí to propagandou minulých prolhaných století, kam vávra, jirásek nebo vondruška patří

-281
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Naše další projekty

Peníze

Nezodpovědné Česko. Rekordní zadlužování očima expertů

Letos kolem 400 miliard, v příštím roce přinejmenším polovina. Jak vážný problém představují rekordní schodky státního rozpočtu? A půjde...

Peníze

Změny exekucí: Teritorialita zřejmě nebude, ANO je proti

Teritorialita - ne. Sněhulák - ne. Zastavování marných exekucí do 1500 korun - ano. Chráněný účet – ano. Milostivé léto – ano. Změny v exekucích...

Finmag

Covid a statistika. Věřím jen citátům, které jsem si sám zfalšoval

Nevíte, co si vybrat z protichůdných vyjádření, která o viru pronášejí kapacity i „kapacity“? Nedokážete se vyznat v horách dat? Nevěříte,...

Finmag

Covidová revoluce: Home office bude standard. Pracoviště se přizpůsobí

Práce z domova kombinovaná s efektivními pracovními setkáními. Tak bude podle Magdalény Wavle, ředitelky oddělení talentu a rozvoje ve společnosti...