Anna a Bessonovy hrdinky

7 619 | Kamil Fila | 29. 8. 2019 | 1 komentář | Film

Nový snímek Anna i celá řada dalších filmů Luca Bessona má ve svém středu silnou ženskou hrdinku. Každý tvůrce má svá niterná nedořešená témata. Pro Bessona to je právě otázka ženské svobody – jaký prostor ženám dát na plátně a jak je nechat odejít z příběhu.

Šedesátiletý francouzský filmař Luc Besson patří už čtvrtou dekádu mezi nejproduktivnější evropské i světové tvůrce. Má na kontě absolutní klasiky jako Magická hlubina (1988), Brutální Nikita (1990), Léon (1994) nebo Pátý element (1997) a zároveň se po roce 2000 stal synonymem pro pásovou výrobu spotřebních akčních filmů typu Taxi 1–5, Kurýr 1–4 s Jasonem Stathamem, 96 hodin 1–3 s Liamem Neesonem, solidních mlátiček Polibek draka a Utržený ze řetězu s Jetem Li, ale taky zbytečností jako remake Fanfána Tulipána či ženský western Sexy Pistols. U spousty těchto výplachových snímků, které nerežíroval, si z pozice všemocného producenta přisoudil v titulcích roli scenáristy, i když panují pochyby, jestli scénáře opravdu napsal, nebo jenom podepsal. 

V posledních dvou letech byl také obviněn v devíti případech sexuálního obtěžování, napadení a znásilnění – což z něj udělalo zřejmě největší rybu evropského filmového průmyslu v sítích MeToo.

V únoru 2019 byl všech obvinění u soudu zproštěn pro nedostatek důkazů. Sedm žen – asistentky, castingové režisérky a studentky herectví – odmítlo vystoupit z anonymity a vypovídat veřejně, další, modelka Karin Isambert, nechtěla podat oznámení na policii a svědectví poslední z nich, herečky Sand Van Roy, jež Bessona obvinila z opakovaných útoků a pokusů o znásilnění, policie nepodpořila dostatečnými fyzickými důkazy. Besson je tedy nyní oficiálně nevinný a jeho případ zavdává důvod si myslet, že podobná obvinění bývají často falešná, i když to ve větším statistickém měřítku není pravda.

Silné ovládané ženy

V Bessonově osobě se přitom dlouhodobě sváří dvě polohy – autor snímků o silných ženských hrdinkách a zároveň muž, který chce ženy kontrolovat z pozice své moci a vyššího věku. Devět z jeho sedmnácti celovečerních počinů má za hlavní hrdinky ženy – kromě průlomové Brutální Nikity, která celosvětově rozjela módu ženských heroin, vynikají hlavně Johanka z Arku (1999) s Milou Jovovich a The Lady (2011) o barmské disidentce Su Ťij, oceněné Nobelovou cenou míru, v podání noblesní Michelle Yeoh.

Schéma Bessonových filmů je často stejné – slabá, mnohdy i brutálně zneužívaná dívka či žena dostane možnost vymanit se ze svého dosavadního života, ale nově nabytá síla ji může zároveň zničit.

Čtení těchto snímků přitom může být ambivalentní: Feťačku Nikitu zachrání z ulice a dají ji druhou životní šanci, zároveň z ní ale udělají nesvobodného otroka a stroj na zabíjení s potlačenými emocemi. Johanka z Arku má vidění Boha a zdá se, že jako vojevůdkyně přeskočí všechny myslitelné společenské hierarchie své doby, přitom je ale zároveň loutkou ve hře mocností a dostane se brzy před soud, který její „pýchu“ potrestá. Su Ťij se sice dostane vzdělání, mezinárodního věhlasu a manželství s cizincem, čímž symbolicky překročí hranice své rodné krajiny, ale zase nesmí fyzicky překročit práh svého obydlí, protože na ni vláda uvalí doživotní domácí vězení.

Asi nejkontroverznějším Bessonovým snímkem zůstává Léon, v němž spolu navážou velmi zvláštní intimní vztah osamělý čtyřicátník (Jean Reno), živící se jako nájemný vrah, a dvanáctiletá dívka (Natalie Portman), která přišla o oba rodiče a prahne po pomstě. Inspirace byla víc než zřejmá: Besson ve svých jednatřiceti letech začal chodit s patnáctiletou herečkou Maïwen Le Besco, která o rok později porodila jejich dceru Shannu. Šestiletý vztah a pětileté manželství skončily v roce 1997, kdy Besson točil Pátý element s dvaadvacetiletou Milou Jovovich. Le Besco si tu zahrála vedlejší roli mimozemské operní pěvkyně Divy Plavalaguny, ale režisérova náklonnost již patřila jiné.

Natalie Portman v Léonovi Luca Bessona

Natalie Portman jako Mathilda v Léonovi: dvanáctileté děvče a femme fatale v jednom. Snímek: Sony Pictures

Tak jako si za první manželku vzal Anne Parillaud, jež hrála Nikitu, i nyní se zamiloval do jiné představitelky hlavní role. Manželství s Jovovich vydrželo do roku 1999. Bessonovo poslední manželství trvá od roku 2004, kdy si vzal tehdy dvaatřicetiletou producentku Virginii Silla. Doba aférek s herečkami oficiálně skončila. Co zůstává, je fascinace emancipovanými až dominantními ženami – v černobílé fantaskní romanci Angel A (2005) se hlavnímu, trochu zakrslému hrdinovi zjeví vysokánská blond femme fatale, již hraje modelka Rie Rasmussen, a pomůže mu z dluhů. V dobrodružné dobovce z počátků 20. století Tajemství mumie (2010) se mladá šarmantní reportérka Adèle Blanc-Sec vrhá do boje s podvodníky, šílenými vědci a zkorumpovanými politiky a vítězí nad nimi inteligencí a vtipem.

Totální víru v ženskou sílu pak Besson projevil v akčním sci-fi Lucy se Scarlett Johansson, kde mladá žena po požití syntetické drogy začne zapojovat kapacitu mozku postupně až na sto procent a postupně překročí hranice lidství, prostoru, času, hmoty a celého vesmíru. Snímek, vycházející z populárního psychologického mýtu, že běžný člověk umí zapojit jen desetinu mozku, vrcholil v absurdním až nepochopitelném finále, kde se potkával Matrix2001: Vesmírnou Odysseou. Schéma Bessonových filmů je často stejné – slabá, mnohdy i brutálně zneužívaná dívka či žena dostane možnost vymanit se ze svého dosavadního života, ale nově nabytá síla ji může zároveň zničit. Zatímco dřív trpěla jen na „lokální“ úrovni, nyní je součástí nějakého globálního problému, spiknutí nebo sítě všemocných institucí, tajných služeb, mafie či mysteriózních sil.

Nelidská krása modelek

Nejinak je tomu i v Bessonově nejnovějším snímku, akčním špionážním thrilleru Anna, kam obsadil ruskou modelku Sašu Luss, která se předtím jen mihla v jeho předchozí rozverné sci-fi Valerian a město tisíce planet coby holohlavá mimozemšťanka. (Bessonova touha nahlížet na modelky jako bytosti ze vzdáleného vesmíru tvoří jeho příspěvek k dějinám femme fatale v kinematografii. Jejich chladná krása a odtažitost v sobě mají až něco asexuálního. Možná je to taky autorský komentář k fenoménu módního průmyslu, který hledá krásu v něčem až nelidském.) Víra v její talent musela být každopádně absolutní, protože scénář jí předepisuje ohromné množství emočních poloh a nutí ji neustále měnit tvář. Těžko říct, jestli za scénářem opravdu stojí Besson, jak je uvedeno v titulcích, ale rozhodně je jeden z nejlepších, jaké za mnoho let zfilmoval.

Saša Luss jako Anna v nejnovjším Bessonově snímku. Foto: Shanna Besson

Celý snímek je vystavěn tak, že jeho děj působí jako paralela k filmovému natáčení. Hrdinka i herečka musí projít fyzickým i hereckým výcvikem, aby dokázaly být svůdné i smrtonosné. Jednotlivá oddělení a jednotliví aktéři ve strukturách tajných služeb vytvářejí pro diváky (tedy agenty na druhé straně, případně sledované „objekty“) různé zápletky, líčí komploty, staví falešnou mizanscénu s různými rekvizitami a úhly kamery, dělají triky, pracují s tím, co je vidět a co ne, zatajují informace, hrají jeden na druhého různé city, předvídají emoční reakce a fyzické kroky svých „diváků“, zkouší různé tahy v šachové partii a vidíme i vracení zpět v čase, jež jako by symbolizovalo přepisování scénáře…

Větší akčností Annu neposílil, jen zastřel, že její hlavní zbraní je inteligence. Nebo to zbytečně přehnanou akcí chtěl zamaskovat a pak nás překvapit, jak hezky to se všemi skoulela?

Jistě by se dalo poukázat na to, že film nepůsobí úplně přesně dobově. Odehrává se v raných 90. letech, kdy sice oficiálně padla železná opona, ale rivalita mezi mocnostmi stále existuje. Přitom se tu objevují různé technologie, které přišly na svět až později, případně se tu mluví o České republice, přestože se Československo ještě nerozpadlo. Jenže v jiném ohledu tento film stojí na iluzích, předstírání a lžích. Jeho nadčasový look nám spíš dává najevo, že Rusko vlastně nikdy nepřestalo vést studenou válku se Západem, a naopak dnes ještě přitvrzuje. 

Ještě větší kritik pro Heroinu

Kamil Fila

Co jste to udělali Jamesi Bondovi
Poslední bašta pravověrného bílého heterosexuálního muže padla. Agenta 007 bude hrát v novém filmu černoška. 

Neviditelné. I ženy z ulice chtějí zažít vykoupení
Ženských bezdomovkyň je kolem 40 procent, ale vypadá to, jako by jich byl jenom zlomek. Francouzský snímek se soustředí právě na ně.

Favoritka. Zlý dobrý film
Krutě zábavný příběh ukazuje, že neradno podceňovat ty, kdo se touží dostat do přízně za každou cenu.

Reklama na Gillette. Ideologie oholená na dřeň
Oblíbená značka holicích potřeb má nové poselství: hledat v mužích to nejlepší. Jednoduchý vzkaz budoucím mužům nástrojem kulturní války.

Souboje těl jako zástěrka

Stejně jako Anna se stává obětí systému, ani Besson nedovede utéct některým dobovým požadavkům. V době po snímcích jako Salt s Angelinou Jolie, Haywire s Ginou Carano nebo Atomic Blonde s Charlize Theron nebo ostatně i dílku z vlastní produkční stáje, Colombianě se Zoe Saldanou, vzrůstají nároky a očekávání na akci, aby byla co nejefektnější. Kdeže jsou dávné časy Nikity, nyní musí umět hrdinky špičkově bojová umění a být schopné porážet houfy mužů. Haywire (Zkrat) od Soderbergha z toho vychází asi nejlépe, protože představitelka hlavní role je špičková zápasnice MMA a akční scény, v nichž používá minimalistické pohyby a zároveň do nich vkládá energii celého těla, působí naprosto věrohodně. Jako akční exhibice vyhlíží Atomic Blonde těžící z toho, že Charlize Theron je velmi vysoká a dlouhé končetiny jí poskytují silnou výhodu v dosahu zasazovaných ran.

Naproti tomu Salt a Colombiana, kde hlavní herečky vyhlížejí poněkud anorekticky, vytvářejí zavádějící dojem ohledně toho, jak by asi jednotlivé fyzické konfrontace dopadly doopravdy. Anna, v níž se překvapivě nacházejí asi jenom dvě větší akční scény, dělá dojem hybridu. Obě scény jsou přehnané a protahované do úrovně jisté absurdity jako nikoli vyvrcholení, ale nutná výplň pro teenagerské publikum. Zábavnější než akce jsou přitom kličky ve vyprávění, navracení se zpět, přepisování viděného, změny úhlů pohledu, mozaikové doplňování perspektivy. Nejde tu o žádné klopotné psaní děje a zbytečné dovysvětlování, ale zábavné návraty, jako když přetočíte videokazetu o kousek zpět – a začne se vám přehrávat jiný film. Luc Besson zkrátka nenašel odvahu udělat jenom rafinovaný thriller ve stylu Rudé volavky s Jennifer Lawrence, nebo třeba Femme Fatale od Briana De Palmy s Rebeccou Romijn. Větší akčností hrdinku Annu neposílil, jen zastřel, že její hlavní zbraní je inteligence. Nebo nám to právě onou zbytečně přehnanou akcí chtěl zamaskovat a pak nás překvapit tím, jak hezky to se všemi skoulela?

Klidně to můžete brát jako příklad strachu, že by mužské publikum hůř přijalo porážku od žen v souboji mozků, tak musí alespoň načančat akční scény, aby se u nich dalo zároveň bavit choreografií a přitom zpochybňovat celkovou věrohodnost. Kdoví, možná to tak podvědomě udělal. Každý tvůrce má svá niterná nedořešená témata. Pro Bessona to je právě otázka ženské svobody – jaký prostor ženám dát na plátně a jak je nechat odejít z příběhu. 

Kamil Fila

Kamil Fila

Vystudoval obor teorie a dějiny filmu a nedostudoval filosofii. Psal pro časopisy Živel, Cinema a Cinepur, deníky Aktuálně.cz a Hospodářské noviny a týdeník Respekt.... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Bankomat slaví narozeniny. První v Česku nevěděl, kolik máte

Až kolem některého půjdete, můžete mu popřát. První bankomat v Česku začal fungovat právě před třiceti lety.

Peníze

Výpovědní doba nemusí být vždycky dva měsíce. Kdy je kratší nebo delší?

Na jiné výpovědní době se musíte dohodnout. Jsou ovšem výjimky, kdy je kratší nebo delší přímo ze zákona.

Finmag

Listopad 89 na vlastní čočku

Pokud jste před třiceti lety nebyli na Národní třídě osobně, zásah proti demonstrantům jste pravděpodobně viděli očima dokumentaristů Vlastimila...

Finmag

Překvapivé stavby Adama Gebriana: Mánes, radikální a krásný

Mimořádná formou – a kdysi I obsahem, říká Adam Gebrian o budově Spolku výtarných umělců Mánes.