Práva trans lidí, zemětřesení v Turecku i rekordmanka Beyoncé. Vybíráme pět důležitých událostí týdne

Popová ikona Beyoncé minulou neděli získala na předávání hudebních cen Grammy svou v pořadí 32. sošku gramofonu. Překonala tak 26 let starý rekord maďarsko-britského dirigenta Georgi Soltiho a stala se nejoceňovanějším umělcem či nejoceňovanější umělkyní v historii těchto cen. Jednačtyřicetiletá zpěvačka zvítězila ve čtyřech z devíti kategorií, za něž byla nominována, včetně ceny za nejlepší taneční/elektronické album, kde uspěla se svou deskou Renaissance. „Chci poděkovat Bohu za to, že mě ochraňuje,“ uvedla. Děkovala rodině a především queer komunitě, která „vymyslela tento žánr“, cituje zpěvačku ČTK. Ocenění za album roku si odnesl britský zpěvák Harry Styles, zpěvačka Lizzo zase proměnila kategorii nahrávky roku. Cenu za píseň roku získala písničkářka Bonnie Raitt.

Album Renaissance se vymyká dosavadní tvorbě zpěvačky, která se v posledních letech proslavila především jako hrdá podporovatelka hnutí Black Lives Matter a afroamerické menšiny ve Spojených státech. „Renaissance je především oslavou života, lásky, sebepřijetí a klubového řádění. Možná že je radikální v tom, jak neambiciózní je výpovědí. V něčem si nelze při poslechu nevzpomenout na letošní desku dalšího hudebního velikána, amerického rappera Kendricka Lamara, na kterou se taky napjatě čekalo dlouhé roky. Místo názorů a prorockých prohlášení to ale byla především sebereflektivní meditace nad vlastním místem ve společnosti. Lamar i Beyoncé tak oba – každý jinak – popřeli nálepku angažovaných hlasů současnosti a vydali se svou individuální cestou,“ komentoval album pro web Heroine.cz Jan Jindřich Karásek. Jisté ale je, že Beyoncé dosahuje v posledních letech jednoho úspěchu za druhým. Na Grammy se jí navíc dávno podařilo předčít svůj vlastní idol: popového krále Michaela Jacksona, který během života získal celkem 13 sošek.

Chci si přečíst o tématu

Papež František po návštěvě v jižním Súdánu označil zákony kriminalizující homosexualitu za „zločin a hřích“. Shodl se na tom společně s canterburským arcibiskupem a s reverendem Skotské církve: ta loni v květnu ostatně umožnila svým duchovním oddávat stejnopohlavní páry. Společná návštěva tří církevních potentátů byla první svého druhu za posledních 500 let, připomíná britská zpravodajská stanice BBC. „Není to správné. Lidé s homosexuální orientací jsou božími dětmi,“ řekl. „Bůh je miluje a doprovází. Odsoudit někoho takového je hřích.“

Vztah katolické církve k LGBTQ+ lidem nicméně zůstává komplikovaný. Tradiční náboženská doktrína jiné orientace než heterosexualitu zavrhuje a označuje za deviaci: to je vyjma evidentně středověkého náhledu na společnost a lidská práva značně paradoxní, uvážíme-li množství skandálů spojených se zneužíváním dětí a mladistvých, kterým církev čelila. Konzervativním katolíkům je papež František, který různé sexuální orientace odmítá jednoznačně prohlásit za hříšné a nežádoucí, trnem v oku. Ačkoliv by pravděpodobně bylo naivní od papeže očekávat skutečně liberální přístup (v minulosti například uvedl, že být příslušníkem LGBTQ+ komunity je v pořádku jen v případě, že lidé nebudou podle vlastní sexuální orientace jednat), Františkovy názory jsou alespoň malým posunem zkostnatělé instituce do moderní doby. Jeho výroky ale pravděpodobně nemají moc změnit legislativu ve více než 60 zemích světa, kde se dodnes za lásku trestá. Podobám LGBTQ+ lásky se tento měsíc věnujeme také v tištěné Heroine, kde naleznete queer speciál zabývající se tím, co v české společnosti stejnopohlavní páry stále trápí. 

Chci si přečíst o tématu

Porodní asistentky jako přežitek, který nemá v moderní společnosti místo? To je způsob, jakým na problematiku nahlíží Česká gynekologická a porodnická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Péče porodních asistentek by podle ní zhoršila špičkovou úroveň českého zdravotnictví a je tak nežádoucí. Proti této zpátečnické optice se tento týden v otevřeném dopise společně vymezilo několik organizací včetně Unie porodních asistentek, Společnosti pro zdravé rodičovství Aperio, nadačního fondu Propolis 33, České ženské lobby a dalších.

Upozorňují mimo jiné na fakt, že péče porodních asistentek je v mnoha vyspělých zemích, například v Rakousku, Německu nebo Velké Británii, hrazena z veřejného zdravotního pojištění, zatímco v Česku prakticky chybí jakákoliv péče o matku s dítětem v šestinedělí. „Tvrzení, že by péče porodních asistentek zhoršila současnou špičkovou úroveň českého porodnictví, je devalvující pro všechny porodní asistentky a znevažuje odbornost jejich kompetencí. Porodní asistentky mají v systému péče o těhotné a rodící ženy a ženy po porodu své nezastupitelné místo. Kompetence porodních asistentek jsou dány platnou legislativou,“ zdůrazňuje dopis.

Tématu porodů a porodních asistentek se věnujeme také v Heroine. O tom, že by ženy měly mít možnost zvolit si, jak, kde a za čí přítomnosti chtějí rodit, psala pro web Heroine.cz například porodní asistentka Alžběta Samková. „Proč může žena v Německu, ve Švýcarsku nebo v Norsku svobodně využít kontinuální péči porodní asistentky, se kterou se seznámí během těhotenství a která ji provede porodem a navštěvuje ji několik týdnů po porodu? Proč to samé nemůže žena v České republice? Rodíme snad jinak?“ ptá se. Odpověď je nasnadě: nerodíme. Význam porodních asistentek by tak konečně mělo pochopit i české zdravotnictví.

Chci si přečíst o tématu