E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Co je to za matku, že jede sama na dovolenou? Péče o děti je zbraň proti ženám v politice, tvrdí senátorka

21. říjen 2022
16 029

Aby se ženy do vysoké politiky dostaly, musí překonávat větší bariéry. Ale i když veřejnou volenou funkci férově získají, čelí často výtkám, s jakými se muži potýkat nemusejí. Ať už ženy udělají v oblasti mateřství jakékoliv volby, dostaví se kritika. Senátorka Adéla Šípová pro Heroine vysvětluje, proč jsou tyto komentáře tak zákeřná zbraň. A proč na ni tyto útoky nefungují.

Foto: Tomáš Cetkovský

Slavím dvouleté výročí od svého zvolení do Senátu. Mám v politice určitou vizi a díky svému právnickému vzdělání a zkušenostem z praxe jsem schopná přicházet s koncepčními návrhy změn. Píšu o nich na sociálních sítích, protože věřím, že politici by měli umět vysvětlovat voličům dopady legislativních změn na jejich život. Někteří takové příspěvky vítají. Naprosto největší zájem ale vždycky vzbudí ty tweety, které vzniknou živelně.   

Finská premiérka Sanna Marin.
Foto: Shutterstock

Pseudokauza se Sannou Marin přinesla důležitý vzkaz i do Česka. Jsme snadné oběti dezinformační války

Ženy v politice

Obvykle to probíhá tak, že jeden den napíšu o potřebě redefinice znásilnění, někoho to zaujme, tu a tam někdo poděkuje za vysvětlení, pak přijde obvyklá sprška nesmyslů z anonymních účtů a za dva dny už příspěvek další reakce nesbírá. A mezitím, třeba po večerní debatě s dětmi (konkrétně s desetiletou dcerou, třináctiletým synem a patnáctiletou dcerou), napíšu tweet o tom, jak některá témata vnímají děti. Politici se totiž dětí zase tak často neptají.  

Daleko od stresu a zlých zpráv

Před týdnem došlo v Bratislavě k vraždě z nenávisti proti LGBT+ lidem. Zpráva mě ale minula, protože jsem byla celý týden na horách bez mobilu. Nahromaděný pracovní stres se projevil na mém těle, které nikdy nebylo vážněji nemocné, přestože má za sebou pět porodů. Moje imunita se prostě snížila a nezabránila rozšíření infekce. Musela jsem na operaci, a protože po ní bylo potřeba být v klidu, vyrazila jsem sama na šest dní na Šumavu. Vstávala jsem v půl sedmé a vydávala se do kopců jen s mapou, hodinkami a obloženými chleby. Ticho a soustředěné vnímání okolí mě dokonale zbavilo stresu.  

O vraždě z nenávisti proti LGBT+ lidem, k níž došlo v Bratislavě, jsem se tak dozvěděla až po návratu. S mými dětmi ta událost otřásla. Opravdu dlouho jsme to spolu probírali, mluvili jsme o tom, jaký je rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím. Jaká práva gayové a lesby v registrovaném partnerství oproti manželům nemají. Děti dokonce na základě našeho povídání zjistily, že někteří spolužáci otevřeně projevují homofobní názory.  

V synově hlase jsem kvůli tomu zaznamenala až strach z budoucnosti. Desetiletá dcera je viditelně naštvaná, nejstarší dcery svůj vzdor proti homofobii vyjadřují na sítích a na demonstracích. A napsala jsem o tom krátký tweet. 

Chtěla jsem se zastat LGBT+ komunity, protože někteří politici závažnost problému shazují a já nechci, aby se nenávist rozšířila jako nějaká nemoc. Protože jsem chtěla také vysvětlit, proč tragédii komentuji se zpožděním, napsala jsem, že jsem byla týden offline a bez dětí. A zase se to stalo!  

Jak se o své děti starají politici?

Můj tweet o mně a dětech strhl lavinu pozornosti a sbírá zájem už několik dní. Někteří lidé začali dost ostrým způsobem komentovat, jak je možné, že jsem strávila týden pryč od dětí. Co jsem to proboha za matku? Přitom mužům se tohle děje naprosto mizivě. O mužích politicích a jejich domácnostech nevíme většinou nic. Jako by někdo věděl, že hanit političkám jejich volby ohledně mateřství je zpravidla nejhnusnější zbraní proti jejich zapojení do politiky a veřejného života. 

Můžete mít všechno. Ženám se to tvrdí, je to lež. Falešná emancipace nerovnosti neřeší

Feminismus

Tato zbraň je bohužel účinná. Na mě ale nezabírá. Moje milované děti totiž vědí, že potřebuji klid a ticho k tomu, abych se zastavila a napojila sama na sebe. Dobře mě znají a mají mě rády. Znají i můj stres, který ovšem rády nemají. Vnímají, že jako politička bojuji za jejich lepší budoucnost, o které se s nimi také bavím. Jsem pro ně příkladem, že stojí za to, jít si za svým cílem. Proto nemají problém být týden beze mě. Vědí, že se jim vrátí radostnější máma, která jim bude pozorně naslouchat. Týden beze mě pro ně znamená týden s tatínkem. A taky více času na babičku. A pokud jde o svačiny, ty si mažou samy, i když jsem doma. Odjakživa jsem je vedla k samostatnosti.  

Hodnotit političky z hlediska jejich péče o rodinu je jasný projev patriarchátu, jenž některé ženy kritizuje v oblastech, kterým se pánové prostě nevěnují. Patriarchát si nechce vypustit rybník, nechce poslouchat názory žen, které jsou postupně stále vzdělanější. V obraně patriarchátu bohužel mužům sekundují i některé ženy, které tím sbírají laciné body. U koho ale vlastně bodují? 

Pobytem na horách jsem se hodila do zenu. Nádech, výdech, na chvíli se zamyslet, napojit se na sebe a znovu do toho jít. Jinak to neumím, nebudu se obhajovat. Ani nemusím. Ty dva roky v patriarchální politice mě naučily hodně – o mně i o naší společnosti. A hory mě učí neztrácet naději. A také to, že dobrý čin se musí střídat s klidem a tichem. To platí jak v práci, tak v péči o rodinu. Takže ano, odjet od dětí, odjet od práce a sama si odpočinout je v pořádku. Dokonce víc než to – je to potřebné a žádoucí. A horší matku to ze mě opravdu nedělá.

Aktuální číslo

  • Kulturní války režisérky Barbary Herz
  • Může být matka dobrý „vědec“?
  • Jak vychovat odolné děti
  • Rodičovská půl na půl 
Popup se zavře za 8s