Vláda nerozumí traumatům žen. Úmluva proti násilí ale ještě nemusí jít do koše, píše Adéla Šípová

Po dlouhých snahách a vysvětlování Česko mezinárodní úmluvu proti násilí, známou jako Istanbulskou úmluvu, na konci ledna nepřijalo. Znamená to, že je s dokumentem, v němž se 22 zemí Evropské unie zavazuje v rámci ochrany lidských práv bránit také ženy čelící domácímu násilí, definitivní konec? Senátorka Adéla Šípová připomíná, že ne. Ve spolupráci se senátory a senátorkami sepsala otevřený dopis Sněmovně, kde poslance a poslankyně vyzývá k hlasování. „Nesmíme v této věci polevit, nebo to snad vzdát,“ píše v komentáři pro Heroine.cz.

Kvůli dezinformacím a vyvolání neopodstatněného strachu zejména v církevním prostředí jsme bohužel dosáhli bodu zamrznutí, píše senátorka Adéla Šípová v komentáři.Foto: Shutterstock

Už je to tu zase. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, zkráceně označovaná jako Istanbulská úmluva. Právě její druhý název možná některé lidi děsí: co když kvůli ní zaplaví Evropu šejkové s mnoha manželkami a velbloudy? Čtenářky a čtenáři Heroine, předpokládám, patří k těm, kteří dobře vědí, co Úmluva říká a jaký je její cíl. Hodně se o ní mluvilo, mluví a věřím, že i nadále mluvit bude, přestože ji někteří mí kolegové a kolegyně v Senátu odmítli. Zatím tedy pro Českou republiku neplatí. Zatím.

Pro jistotu nicméně stručně zopakuju, o co v Úmluvě jde. Je to mezinárodní úmluva, nijak nevybočující svou strukturou a pojmoslovím z toho, jak znějí ostatní úmluvy upravující lidská práva, kterými je Česká republika vázána a které jsme zpravidla hrdě ratifikovali po sametové revoluci mezi prvními. Tím si Československo a následně Česká republika vydobyla velké uznání coby země vytrvale hájící lidská práva. Psal se ostatně už rok 1982, kdy Československo ratifikovalo Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, která se v mnohém té Istanbulské podobá.

Istanbulská úmluva cílí na prevenci a potírání domácího násilí, které postihuje především ženy, ale současně před ním chrání i muže, děti a handicapované. Řeší mimo fyzického, také psychické násilí nebo například ochranu před stalkingem, který je bohužel velmi častý. Nepopírá ani biologické rozdíly mezi muži a ženami, jak často kritici patrně ovlivnění šířenými dezinformacemi nesprávně dovozují. Jejím obrovským bonusem je, že vede ke sběru anonymizovaných dat, na základě kterých lze vyhodnocovat stav a hledat lepší strategie zejména pro prevenci kriminality a postavení obětí. Tato data v současnosti nejsou v tuzemsku v tomto rozsahu shromažďována, což je znepokojující.

Slepota vůči problémům žen

Je mi líto, že vláda, která ratifikaci navrhla, nedokázala prostřednictvím ministra Blažka dostatečně jasně a důrazně vyvrátit nepravdy a mýty o Úmluvě. Z proběhlých debat v Senátu jasně vyplynulo, že mnohým konzervativcům je problém žen, které při nedostatku kapacit v azylových domech nemají jak řešit například bytovou situaci, naprosto neznámý.

Ano, jsem feministka. Ne, neznamená to, že nenávidím muže.
Foto: Polina Kovaleva, pexels.com

Feministický paradox: Čím více mezi námi běhá feministek, tím méně společnost chápe, o co jde

Feminismus

Je mi také líto, že se za tuto věc důrazněji nepostavil premiér Petr Fiala podobně, jako když prosazoval konsolidační balíček nebo jiné vládní priority. V Chorvatsku, kde Úmluvu ratifikovali nedávno, se tomu stalo právě proto, že ji soustavně podporoval premiér mimo jiné tím, že vyjednal shodu všech předsedů koaličních politických stran. Úmluva má hluboký smysl, mimo jiné i na mezinárodní úrovni. Znamená totiž trvalý závazek státu s problémem bojovat, a to bez ohledu na to, kdo je zrovna premiérem země. Bagatelizace ženských práv nebo práv menšin je ostatně častá v zemích, které se bohužel přiklonily k autoritářskému vládnutí. Nechci si představovat, že by naše země s nimi měla být na stejném břehu.

Neratifikace, která nikomu v ničem nepomůže, je pro mě bohužel dalším důkazem o tom, že čelíme velké slepotě mých vládnoucích (převážně mužských) kolegů vůči tomu, co trápí zejména ženy. Slepotě vůči tomu, o jak závažném problému se bavíme. Netuší, jak obrovskému ponížení, materiální bezmoci a psychickým újmám čelí ženy postižené násilím. Netuší, jaké škody domácí násilí páchá na dětech, které jsou tohoto ponížení svědky. Odmítají vzít v úvahu, že se tyto děti prakticky učí zvykat si na násilí jako na něco, čím se řeší potíže ve vztazích. V budoucnu pak budou mít horší schopnost rozeznat slabší formy násilí a emocionálního zneužívání, jak dokazují vědecké studie. Úmluva by nám pomohla získat partnery v osvícených zemích, které pro řešení prevence hledají stále nové a nové cesty. Bohužel jsme toto partnerství v Senátu odmítli. Prozatím.

Netuší, jak obrovskému ponížení, materiální bezmoci a psychickým újmám čelí ženy postižené násilím. Netuší, jaké škody domácí násilí páchá na dětech, které jsou tohoto ponížení svědky. Odmítají vzít v úvahu, že se tyto děti prakticky učí zvykat si na násilí jako na něco, čím se řeší potíže ve vztazích.

Kvůli dezinformacím a vyvolání neopodstatněného strachu zejména v církevním prostředí jsme bohužel dosáhli bodu zamrznutí. Vyvracení polopravd a nepravd o domácím násilí jsem se já a mnoho dalších senátorů a senátorek ve spolupráci s občanským sektorem věnovala měsíce, vlastně i roky. Mnoho aktivistek a neziskových organizací je zklamaných, protože se již delší dobu necítí vyslyšeny ve volání po změnách, které pomohou obětem násilí najít oporu nejen materiální, ale i hodnotovou. Přesto neztrácím naději. Nesmíme v této věci polevit, nebo to snad vzdát.

Předně je zapotřebí, aby se v procesu pokračovalo. Nevyslovení souhlasu Senátem totiž neznamená definitivní konec. Senát, který bude mít za pár měsíců jiné složení, může mít brzy jiný názor. Nyní je tedy na řadě sněmovna, která už má Úmluvu ve výborech, kde jí zpravodajuje poslankyně Barbora Urbanová. To je jistě dobrá zpráva, protože i ona je velkou bojovnicí proti domácímu násilí. Proto jsme ve spolupráci s některými senátory sepsali otevřený dopis, ve kterém vyzýváme, aby se sněmovna k věci také vyjádřila hlasováním.

Senát se pak může k Úmluvě vrátit po senátních volbách, které připadají na podzim roku 2024. Není bez zajímavosti, že mnoho odpůrců Úmluvy letos obhajuje mandát. Bude tak na voličích a voličkách, jaké mají představy o tom, kdo bude reprezentovat jejich zájmy na půdě horní komory.

Prevenci jakéhokoliv násilí tedy držme pěsti!


Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na rok

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
1290
Časopis Heroine

Heroine: Předplatné webu na měsíc

  • Neomezený přístup ke všem textům na webu
  • Čtení bez reklam (jak na PC, tak v mobilu)
  • Sleva 130 Kč na vstupenky na event Feel Good by Heroine
  • Nákupem podpoříte redakci Heroine
129

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s