„Nenoste crop topy, rozptylujete spolužáky.“ Je to opravdu vina dívek, že se kluci nesoustředí?
Dívky na základce i na střední teď prý chodí velmi vyzývavě oblečené. Crop topy, úzká ramínka, výstřihy, šortky, minisukně. Chudáci kluci se pak nemohou soustředit na výuku. Některé školy tak zakazují nosit do výuky určité kousky dívčího oblečení. Neřeší obecně dress code, ale rozptylování hochů. Je fér přenášet zodpovědnost za jejich prožívání na dívky? Nejen nad tím se v komentáři zamýšlí senátorka Adéla Šípová.
A je to tady zase, začátek školního roku, přicházejí změny, nové učitelky, noví spolužáci, nové rozvrhy, jsme zase o rok dál. Podle vyprávění jedné z mých dcer ale stále panují staré oblékací pořádky. Pár hodin po začátku školního roku byla totiž poučena o tom, jak se mají, nebo spíše nemají děvčata oblékat a co svým oblékáním způsobují chlapcům. A řešily se hlavně crop topy, žhavý modní trend dnešní doby, který frčel mimo jiné i v devadesátkách, v dobách mého dětství.
Spolužačky nemají řešit problém kluků
Čtěte v nové Heroine
- Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
- Blýská se na lepší časy u přijímaček na střední školy?
Ani po třiceti letech si ale učitelka nemohla odpustit poučení
děvčat, že pokud budou nosit tento kus oblečení odhalující kus trupu,
nebudou se chlapci moci soustředit (sic!). Moji dceru, ačkoliv toto
oblečení nenosí, to prostě naštvalo.
A já s ní souhlasím. Pokud se totiž kluci nesoustředí, děvčata za to
nemůžou.Vnímám tyto nevyžádané rady, poučení, nebo snad dokonce i jakési
zákazy jako atak na ženskost. I kdyby se děvčata zahalila od hlavy až k
patě, nemohou chlapcům garantovat, že se budou soustředit.
Navíc to není jejich práce, starat se o soustředění chlapců. Stejně tak jako není práce chlapců starat se o soustředění dívek.
Kdo řeší pocity dívek?
Ostatně sama ženskost není dána jen tím, co má člověk na sobě, ale i jinými okolnostmi. Vzrušit vás může něčí chůze, hlas, vůně. A mají ženy potlačit vše ženské na sobě? A co když se chlapec zahledí do očí děvčete tak, že nebude schopna slova? To se totiž stávalo ve škole mně a upřímně musím uznat, stává mi to i dnes, i když výjimečně. I já jsem dokázala zírat kluka, který mě přitahoval svým opáleným a sportovním vzhledem. Také jsem dokázala být mimo, ale nikoho to nezajímalo. Nikdo neřešil to, jak vypadá chlapec a jestli je jeho oblečení sexy, nebo ne.
A vůbec, proč přehazujeme vinu za nesoustředěnost chlapců na děvčata? Mluvíme s dětmi vůbec o tom, že vnímavost vůči tělesnosti druhých je přirozená, nicméně ovládání sebe sama má každý jedinec ve svých rukou? A že je nesmírně žádoucí, aby se mladí i starší muži nepřestávali v sebeovládání zdokonalovat? Učíme-li totiž děvčata, že crop topem můžou chlapce vzrušovat a je to jejich vina, logicky pak ospravedlňujeme případnou budoucí situaci, kdy dívku někdo znásilní, protože byl jejím vzezřením natolik rozrušen, že se nemohl ovládnout. Přenášíme tak vinu za neovládání sebe sama z chlapce na dívku, z muže na ženu. Od systematického obviňování žen a dívek vede cesta k bagatelizaci sexuálního obtěžování a bohužel i mnohem dál. Pojďme tuhle nebezpečnou šikmou plochu zrušit. Jdu si koupit svůj první crop top v životě.
O tom, že zkušenost Adély Šípové a její dcery není ojedinělá, svědčí i další komentáře na instagramovém profilu Heroine. „Ano, stalo se to dceři v 9. třídě. Učitel jí řekl, že v krátkém topu má sice moc hezký pupík, ale že to kluky rozptyluje a nemůžou se plně soustředit na vyučování,“ napsala nám @maliskajana.
Některé uživatelky sdílely i starší zkušenosti, kdy se
argumentovalo tím, že dívky mohou rozptylovat dospělého učitele.
„Když mi bylo 14, máma přišla z třídních schůzek s tím, že mám zakázáno nosit tílka s výstřihem. Neplatilo to plošně, platilo to pouze pro mě a bylo to po incidentu, kdy jsem něco řešila s třídním a on se v rozhovoru „zasekl“ a zíral mi do výstřihu. Probral se až po tom, co jsem na něj luskla. Pak na třídních schůzkách veřejně řešil, že se oblékám nevhodně, ať s tím má máma něco udělá (nosila jsem to samé, co spolužačky, jen jsem prostě v té době už měla prsa). Tenkrát mi to přišlo vtipný, zpětně si říkám wtf?“, svěřila se uživatelka @tomkamca.
Setkali jste se s něčím podobným ve škole u sebe nebo u svých dětí? Diskutujme zde nebo na sítích Heroine!
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
