🎧 „Fakt jsem se bála, že budu sobec.“ Eva Adamczyková o návratu ke sportu i o systému, který matkám nefandí
Vrátit se po porodu k vrcholovému sportu, nebo zůstat doma, abyste nebyla za „sobce“? Eva Adamczyková se v nové epizodě podcastu Hlas Heroine ohlíží za sezónou, ve které si musela vybojovat nejen olympijský bronz, ale i právo na hlídání syna a vlastní pojetí ženskosti. Otevřeně mluví o tom, proč odmítá postavu modelky, jaké to je být po porodu „pomalým šnekem“ a proč je pro ni pocit síly důležitější než společenská očekávání.
Eva Adamczyková v rozhovoru s Ilonou Kleníkovou přiznává, že i ona byla obětí společenského narativu, který matku neochotnou vzdát se své vášně nálepkuje jako kariéristku. „Fakt jsem měla ten stereotypní pocit, že když nebudu do tří let s dítětem doma, tak jsem sobec a kariéristka,“ zamýšlí se nad svými dřívějšími obavami. Ke sportu se vrátila ne kvůli trofejím, ale kvůli vlastní radosti.
S ročním dítětem mohla jet na Olympiádu díky podpoře manžela, herce Marka Adamczyka, i díky ochotě prorazit systémové bariéry, kdy bylo potřeba u sportovních funkcionářů vyvzdorovat proplacení hlídání. „Četla jsem, že se někdo nejmenovaný ozval, jestli bych nechtěla náhodou i kuchaře. Hej, kámo, kuchaře? Některé týmy kuchaře mají a je to normální,“ polemizuje s nepochopením, kterému jako sportující matka čelila.
Návrat do formy po porodu pro ni neznamenal získat zpět „pěkné“ křivky, ale sílu. „Já když vidím modelku, která má útlý pas, tak pro mě to není funkční. Třeba se mýlím, ale já takhle nechci vypadat,“ vysvětluje Eva. Své svaly přijala jako nezbytný nástroj a naučila se být svému tělu vděčná, i když za své osvalené paže čelila kritice například během účinkování ve StarDance: „Mě baví se do toho v posilovně opřít, baví mě ten pocit síly. Mně se ty moje svalnatý ruce a záda líbí.“
V podcastu Hlas Heroine také zaznělo:
- Lekce sebevědomí: Proč se Češky a Češi za svůj úspěch omlouvají a jak se Eva učila říkat „chci vyhrát“ bez pocitu viny.
- Menstruace není výmluva, ale realita: Jaké to je závodit v křečích a proč je potřeba o cyklu mluvit bez hanby.
- StarDance a „love song“ pro tělo: O tom, jak Eva přijala svoje tělo se vším všudy.
- Svaly nejsou pro parádu: Jak Eva ustála kritiku, že má do tanečních šatů „příliš velká ramena“.
- Máma má práci: Proč si Eva myslela, že matka má být s dítětem pořád doma.
- Mikrofeministická výzva na závěr: Co udělat pro to, aby se ženy přestaly bát mít sílu.
Poslechněte si celý rozhovor s předplatným níže v článku nebo na Forendors.cz/heroine.
Největším vítězstvím pro ni byla samotná možnost stát znovu na startu s vědomím, že má doma i v týmu podporu. „Ty úspěšné závody spojovala velká vděčnost, že tam vůbec jsem. V tom finále si člověk řekne: ‚Ty jo, tak si to pojď užít, pojď si pro sebe vyhrát, protože je to pecka, že tady můžeš stát,‘“ říká Eva Adamczyková v podcastu Hlas Heroine.
