My jsme byly zvyklé držet pusu a krok. Jak se změnil vztah k práci a partnerským vztahům v generaci dnešních matek a dcer

Obě jste ambiciózní a dle svých slov i orientované na výkon. Dokážete zhodnotit, jak se ve vašich dvou generacích změnil přístup k práci a ke kariéře?

Kristýna: Myslím, že naše orientace na výkon nesměřuje ani tak k práci, jako spíš k potřebě všechno zvládnout a dělat věci dobře. Pracuju teď s kolegyní, která je v podobné věkové kategorii jako Baruška a je pro mě typickou představitelkou své generace. My jsme byli víc zvyklí držet pusu a pracovat. Ještě o něco víc se to čekalo od žen. Slyšela jsem to i od svých nadřízených: „Chci mít ženský kolektiv, protože ženy vypustí v kanceláři duši.“ Mladí mnohem víc přemýšlejí o tom, jestli jim zaměstnavatel poskytuje to, co očekávají – rovnoprávný vztah. Já jsem ho ale vlastně vyžadovala i tehdy. Nadřízeným jsem vždycky říkala, že by měli dělat věci jinak.

Barbora: Tím posledním jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Ty i babička jste hodně od rány, jste otevřené a stojíte si za svým. I mně tak přijde automatické si o věci, které potřebuju, říkat, ale mezi mými kamarády – muži ani ženami – to běžné není. U mladé generace přetrvává potřeba držet jazyk za zuby a makat.

K: Na druhé straně si uvědomuju, že mi někdy běží hlavou „nejsme tady od toho, abysme využili možnosti, které nám zaměstnavatel poskytuje, ale od toho, abysme makali“. Sama sebe občas překvapím, že se držím zpátky víc než ta mladší kolegyně, která očekává od zaměstnavatele mnohem vyšší standardy.

Kristýno, máte z pohledu personalistky pocit, že mladší generace to má v něčem jednodušší, případně těžší?

K: Je to teď jiné, možná lepší, ale to neznamená, že jednodušší. Mladí mají vyšší nároky, pak je ovšem obtížnější jim dostát. Jsem zvědavá, jak se Barča popere s reálným pracovním trhem. Jsou mladší, ale to je asi jejich jediná výhoda. Spíš to mají těžší.

B: Mě napadá jedna věc, ve které to mám jednodušší. Já v mém věku nemám pocit, že by ode mě někdo očekával, že mám zakládat rodinu nebo si pořizovat bydlení a podobně. Přijde mi, že ve vaší generaci to byl implicitní předpoklad. Co ze své pozice teď vnímám jako těžší, je hledání práce. V posledních letech jsem cíleně vypadla z oboru, protože jsem se chtěla soustředit na školu, a teď se mi zdá, že práce je málo, ale možná je to i tím, že mám opravdu vysoké nároky na plat, autonomii a to, jak moc mě bude práce bavit a jaký bude dávat společenský smysl.