Diskuze k článku:

Co si do života nesou děti narcistických rodičů

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Barbora | 9. 2. 2021 8:52

Diky za naprosto presny clanek, skoro u kazde vety jsem mela "jo, presne!" moment.

Jedina vyjimka jsou ty stereotypy o tom, jak se chova dite anrcistickeho rodice. Ne kazdy je nesmirne poslusny a nesmely. U nekterych deti rodicovo chovani vyvolava dost jednoznacny vzdor.
Zminuju to proto, ze me moje narcisticka matka dost tyrala (slo se i do extremu jako svazovani pri biti apod) a po odebrani jsem pak mela problem, ze jsem se nechovala jako "typicka" obet - tiche, zakriknute dite, ktere ze vseho nejvic touzi po lasce rodice bez ohledu na cokoli. Ja k rodicum za zadnou cenu nechtela zpet, nechtela jsme je ani videt, a mela jsme z toho problemy - psycholozka v decaku mi vycitala, jak je to mozne, kdyz jsem nemela "ani zlomenou ruku", doslo na hospitalizaci na psychiatrii (nemuzu byt normalni, pokud odmitam rodice a odporuju psycholozce), atd.
Takze mne tyto stereotypy o obeti velmi ublizily.

Az na tento jediny detail skutecne excelentni clanek!

+56
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal | 10. 2. 2021 7:42

No,mě je celkem volný,co si do života odnesou děti nacistických rodičů !! Vím jen jistě,že haranti komoušů si odnesou jen zlodějnu,křivárny,udávání,podr azya křivé zuby !

-32
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Klara | 4. 10. 2021 16:07

Ach jo...Pláču při čtení článku...Nepsali jste to o mé mámě?

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 17. 9. 2021 0:34 | reakce na Romana - 23. 3. 2021 8:27

Také jsem reagovala vzdorem, matka mě pak tahala k dětské psycholozce, že jsem nezvladatelná.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lucie | 17. 9. 2021 0:17

Dobrý den, děkuji, opět mi Váš článek pomohl ujasnit si, že to, v čem jsem vyrůstala, nebylo normální. Jsem dcera nacistické matky, celý svůj život jsem bojovala s výčitkami, jak jsem hrozná dcera, jak si všechno to její odmítání zasloužím, protože hrozně zlobím, měla jsem ráno špatný tón v hlase, neudělala jsem do puntíku přesně to, co po mě chtěla a asi milion dalších věcí, každý den si něco našla a každý den mi neváhala připomenout, že jsem úplně blbá a k ničemu. Vlastně pokud mi zrovna nemohla nějak uškodit nebo mě zesměšnit, nezajímala jsem ji. Před třemi lety, ve svých 38 letech, mi ruply nervy a ozvala jsem se, před mými dětmi mě zfackovala a dva roky mě ignorovala, když jsme ji potkali ve městě, záměrně mě přehlížela a láskyplně se vrhala na mé děti. Ty ji přitom vůbec nezajímají, nestará se, nepohlídá, jen před okolím si hraje na milující babičku. A okolí jí to bohužel věří, takže se čím dál častěji setkávám s tím, že se společní známí ode mě odvrací a ji litují. Nemám sílu každému vysvětlovat, jak to je, ale poslední rok už to vůbec nedávám. Jediné řešení vidím v tom odstěhovat se na druhý konec republiky co nejdál od toho všeho, abych se pokusila zachovat si zdravý rozum a byla silná máma pro své děti. Ty se snažím vychovávat s láskou, hodně se objímáme, povídáme si, rádi spolu trávíme čas. Asi si tím i vynahrazuji to, co jsem sama nikdy nepoznala. Velmi se těším na Váš další článek, protože to opravdu jde, i když taky dělám chyby a v některých vyhrocených momentech tam vidím velké rezervy, ale snažím se, aby mé děti měli šťastné a normální dětství.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Anda | 16. 6. 2021 12:43 | reakce na Echinacea - 6. 3. 2021 11:37

Problém je v tom, že člověk s poruchou osobnosti se nikdy nejde jen tak léčit, rozhodně ne s tím, že je problém na jeho straně. Ba naopak, ten problém hledá vždy v jiných lidech. Troufám si říct, že pokud se to nepodchytí včas, tak dospělý narcis už částečně psychopat je a s přibývajícím věkem se to jen zhoršuje.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana O. | 15. 4. 2021 9:53

Moc děkuji za článek. Už dávno jsem začala tušit, že s mým otcem není něco v pořádku, ale všichni okolo mě utvrzovali v tom, že je to moje chyba. Až s milujícím partnerem jsem konečně prohlédla. Nyní se snažím chránit své děti před vlivem dědečka a jeho manipulacemi.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tereza Nováková | 23. 3. 2021 18:59

Ve stručnosti, tatínek mi ve 13 letech koupil nové šaty a hned jsem si je musela obléknout, aby měla jako máma radost. Když jsme přišli domů, máma se na mě podívala a pronesla,, vypadáš jak kurva,,
Tatínek mi koupil šaty pod kolena, na ramínkách a přes prsa v uvozovkách, tehdy jsem téměř žádné neměla byli žabičkové. Nosily je téměř všechny moje spolužačky.
Obrecela jsem to a dnes je mi 60 let a bolí to stále stejně. Zato bratrovi manželce nakupovala zlato a vlastně jim cpala horem dolem. Ale to by bylo na dlouhé povídání. A nakonec když skončila na vozíku jsem ji já myla pisranou prdel a pension potají napsala na bratra..... Asi tak...

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Romana | 23. 3. 2021 8:27

Skvělý článek. Celý život ze mě narcistní matka "vysávala" život. Často jsem z jejích manipulací trpěla migrénami, depresemi atd., roky jsem trávila různými terapiemi. Asi před dvěma lety to došlo do bodu, kdy se ve mě něco zlomilo. Úplně jsem se od matky odstřihla a pro tento případ je narcismus výhodou. Když už jí k ničemu nesloužím, nepotvrzuji její výjimečnost, nejsem jí k dispozici, tak pro ni neexistuji a mám konečně klid. Žádné depky, žádné bolesti, jen klid..... Zní to strašně. Kdo to nezažil, asi těžko může pochopit....... Přeji všem láskyplné vztahy, s maminkami obzvlášť.

+25
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 11. 3. 2021 1:48

Skoro ve všem jsem se našla. Bohužel v mém případě jsem před narcistickou matkou utekla do náruče přítele, ze kterého se časem vyklubal taky narcista.
Dobře jsem si uvědomovala, že to co mi dělá není normální. Ale já to byla dva roky schopna přehlížet, protože jsem ho měla ráda a byl to v té době jediný člověk, se kterým jsem měla hlubší vztah. Dost se za to stydím a mám problém o tom komukoli říct. Hlavně proto, že jsem nikdy nesebrala sílu na to, abych se s ním rozvedla sama a kdyby se můj bývalý tehdá nerozvedl se mnou, tak bych s ním byla doteď. Což je pro mě teď naprosto příšerná představa.
Pořád jsem to ještě nepřekonala a mívám úzkostné stavy. Upřímně si ani nevěřím, že kdybych znovu měla jiný vztah s někým jiným, že bych do toho znovu nemohla spadnout. To neznamená, že se chci vyhýbat vztahům - vůbec ne. Jen se bojím, že se ukáže někdo, kdo si se mnou bude znovu takhle zahrávat a já si to nechám líbit.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Echinacea | 6. 3. 2021 11:37

Trochu se obávám, jestli tu nedochází ke směšování narcismu a psychopatie, není vůbec od věci tyto dvě "diagnózy" od sebe odlišit, najít tu hranici.

Narcista je hluboce zraněný člověk s poruchou osobnosti, která je více nebo méně léčitelná, napravitelná. To, jak se chová, tím kompenzuje svá vlastní zranění, své vlastní komplexy, nízké sebevědomí, své vlastní zoufalství atd. Když si o takovém člověku zjistíte více, může se stát, že ho politujete.

To se ale netýká psychopatů - to jsou lidé kompletně bez svědomí, empatie, jdoucí pouze za svým přes mrtvoly, velmi zdatní manipulátoři, kteří nikdy vaši lítost nevzbudí, když poznáte, jací opravdu jsou. Možná je ta hranice u extremního typu narcismu nejasná.

Ani narcismus není jako narcismus, např. Nancy McWilliams uvádí dva póly narcismu - grandiozní typ a depresivně vyčerpaný typ, které se projevují různým způsobem. Ono vůbec v pojmu narcismus panuje vydatná nejednoznačnost, různé úhly pohledu.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

V. | 3. 3. 2021 19:09

Možná to vidím moc globálně, ale řekla bych, že za komunistů byla narcistická především spousta učitelů. Pak se dětem neměli protivit, pak jim neměla lézt krkem škola i celý socialismus i s tím ponižováním, donucováním a lhaním. Ten padl pravděpodobně kvůli těm restrikcím a lhaní, tedy v podstatě kvůli popsaným prkotinám. Všude samí autoritativní lidi, co sráželi a věděli všechno nejlíp, ještě teď se na spoustě míst podle jednání okamžitě pozná, kdo studoval za komančů a kdo ne. Pozoruju ještě další věc: lidi, co se tak chovají v soukromí, se většinou rodí ve vodních znameních. Zažito, vyzkoušeno. Možná je to někde i jinak. To nevím.

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Viktorie | 3. 3. 2021 0:02

Skvělý článek, úplně mě to dojalo. Mám podobné zkušenosti s otcem a trvalo mi do raných dvaceti let, než jsem se v tom všem tak nějak zorientovala a pochopila, že nejsem ani blázen, ani neschopná, ani vizuálně neatraktivní atd. a tuhle toxickou osobnost prohlédla.
Díky!

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aime | 25. 2. 2021 20:01 | reakce na umfa - 9. 2. 2021 2:09

Ano, dá se to poznat. Jak zmiňovali ostatní, například v zátěžových situacích a pozorováním nesrovnalostí. Bohužel často ne hned. U bývalého partnera se to projevilo naplno až po několika měsících, uměl se skvěle přetvařovat. V zaměstnání se chová úplně normálně a neškodně, nikdy bych to do něj neřekla. Znala jsem jej dřív, než jsme spolu začali chodit a proto mě to hodně zaskočilo, když jsem zjistila, jaký doopravdy je a taky co je zač jeho matka. Narcistka jak vyšitá a on byl pod jejím vlivem i v dospělosti.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

argentina | 23. 2. 2021 14:27 | reakce na Zdenek - 9. 2. 2021 22:34

I já jsem vyrůstala v tomto toxickém prostředí, s narcistickou matkou, která se vybíjela na mně, a s její matkou, která zase ničila jí. Z domova jsem odešla v patnácti, jak jen to bylo trochu možné. Bylo období, kdy jsme spolu vůbec nebyly v kontaktu. A dnes? Navenek to vypadá, že je to ta nejlepší maminka na světě. Pokud se někdy odvážím byť jen naťuknout, že moje dětství nebylo v pořádku, urazí se do morku kostí. Ale tyhle věci nejde zapomenout!!! Dnes jsou už moje děti dospělé, ale když byly malé, doslova mi řekla: ty máš s nimi tak hezký kamarádský vztah! A co jí bránilo mít ho se mnou?? Hmmm, narcistická matka narcistické matky. Naštěstí už po jejím pohlazení netoužím, nevěřila bych jí, že to je upřímné. Naštěstí mám svoje děti, se kterými se máme OPRAVDU rádi. Ale bolavá jizva zůstala :-(

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

tana | 17. 2. 2021 15:15 | reakce na umfa - 9. 2. 2021 2:09

Ano, poznat se to dá. Je třeba dlohodobě sledovat reakce partnera v různých situacích a nesmí to být stále jen v klidu a v pohodě, ale nevyhýbejte se ani různým zátěžovým situacím. Pak ho skutečně poznáte. Problém je v tom, že lidé někdy nechtějí vidět chyby svého partnera, jsou prostě příliš zamilovaní.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zdenka_P | 16. 2. 2021 10:07 | reakce na umfa - 9. 2. 2021 2:09

Mnoho užitečných informací naleznete na tomto kanálu https://www.youtube.com/channel/UCxqyP_9xTgXuAsar7kr3pbw/videos

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra | 14. 2. 2021 11:39

Moc děkuji za Vaše články na téma manipulace, narcismus apod. Velmi málo se o tom obecně mluví a děti a dospělí potom často nabývají dojmu, že se jedná o běžnou věc a ne o nějaký problém, kterému je potřeba se bránit a postavit se tomu.
Já jsem z rodiny, kde jeden z rodičů byl manipulativní narcista a spoustu let jsem si myslela, že je to prostě normální a že chyba je spíše ve mně. Byla jsem vychovávána v tom, jak báječné mám rodiče, co by za ně jiní dali a já bych si jich měla vážit a nadosmrti jim to splácet.
Nyní jsem se z tohoto vymanila, ale stálo mne to velmi mnoho sil, energie, slz, hádek, výčitek, došlo i na terapie. Ale mám jasno a cítím se volná a svobodná. I když úplně se to ze mne nevymaže nikdy. A Vaše články mne utvrzují v tom, že jsem udělala správnou věc :)

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit

P. | 14. 2. 2021 11:38

Moc děkuji za Vaše články na téma manipulace, narcismus apod. Velmi málo se o tom obecně mluví a děti a dospělí potom často nabývají dojmu, že se jedná o běžnou věc a ne o nějaký problém, kterému je potřeba se bránit a postavit se tomu.
Já jsem z rodiny, kde jeden z rodičů byl manipulativní narcista a spoustu let jsem si myslela, že je to prostě normální a že chyba je spíše ve mně. Byla jsem vychovávána v tom, jak báječné mám rodiče, co by za ně jiní dali a já bych si jich měla vážit a nadosmrti jim to splácet.
Nyní jsem se z tohoto vymanila, ale stálo mne to velmi mnoho sil, energie, slz, hádek, výčitek, došlo i na terapie. Ale mám jasno a cítím se volná a svobodná. I když úplně se to ze mne nevymaže nikdy. A Vaše články mne utvrzují v tom, že jsem udělala správnou věc :)

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

P. | 14. 2. 2021 11:38

Moc děkuji za Vaše články na téma manipulace, narcismus apod. Velmi málo se o tom obecně mluví a děti a dospělí potom často nabývají dojmu, že se jedná o běžnou věc a ne o nějaký problém, kterému je potřeba se bránit a postavit se tomu.
Já jsem z rodiny, kde jeden z rodičů byl manipulativní narcista a spoustu let jsem si myslela, že je to prostě normální a že chyba je spíše ve mně. Byla jsem vychovávána v tom, jak báječné mám rodiče, co by za ně jiní dali a já bych si jich měla vážit a nadosmrti jim to splácet.
Nyní jsem se z tohoto vymanila, ale stálo mne to velmi mnoho sil, energie, slz, hádek, výčitek, došlo i na terapie. Ale mám jasno a cítím se volná a svobodná. I když úplně se to ze mne nevymaže nikdy. A Vaše články mne utvrzují v tom, že jsem udělala správnou věc :)

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

P. | 14. 2. 2021 11:38

Moc děkuji za Vaše články na téma manipulace, narcismus apod. Velmi málo se o tom obecně mluví a děti a dospělí potom často nabývají dojmu, že se jedná o běžnou věc a ne o nějaký problém, kterému je potřeba se bránit a postavit se tomu.
Já jsem z rodiny, kde jeden z rodičů byl manipulativní narcista a spoustu let jsem si myslela, že je to prostě normální a že chyba je spíše ve mně. Byla jsem vychovávána v tom, jak báječné mám rodiče, co by za ně jiní dali a já bych si jich měla vážit a nadosmrti jim to splácet.
Nyní jsem se z tohoto vymanila, ale stálo mne to velmi mnoho sil, energie, slz, hádek, výčitek, došlo i na terapie. Ale mám jasno a cítím se volná a svobodná. I když úplně se to ze mne nevymaže nikdy. A Vaše články mne utvrzují v tom, že jsem udělala správnou věc :)

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 12. 2. 2021 7:41 | reakce na umfa - 9. 2. 2021 15:12

Máme auto na plyn (nejen). Život obvykle není černobílý a lidé už vůbec.

-4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr | 11. 2. 2021 16:51 | reakce na Michal - 10. 2. 2021 7:42

Nerozumím tomu, proč sem zavádíte věci, které s výstižným článkem o narcisech nemají nic společného. U vás asi půjde o jinou poruchu osobnosti.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Pavlína | 11. 2. 2021 9:59 | reakce na Klea - 9. 2. 2021 15:24

Odejděte od partnera. Nějakou dobu to sice budete mít hodně hodně těžké, protože budete na všechno sama, ale pokud zabojujete a nevzdáte to, časem se váš život dostane do normálních kolejí. Navíc to má jednu obrovskou výhodu: teď totiž obrovské množství vaší energie (ne-li úplně všechnu) věnujete tomu, abyste zvládala partnera a zavděčila se mu. Už žádná energie vám tak nezbývá na váš život, vaše štěstí, vaši spokojenost. Jakmile se od něj odpoutáte a zvládnete fázi, kdy se postavíte na vlastní nohy a začnete fungovat sama za sebe, budete mít veškerou svou energii už jen pro sebe a čeká vás nádherný život.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Hana | 10. 2. 2021 22:11 | reakce na Jana - 9. 2. 2021 7:26

Mylite se, narcismus neni psychicka nemoc, nybrz porucha osobnosti. Proto se neda lecit ani vylecit. Na zlo v cloveku leky nejsou.

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Šárka | 10. 2. 2021 21:36

Perfektní článek, přesně moje matka, babicka..
Díky za objasnění

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Nikol | 10. 2. 2021 18:54

Děkuji, za článek. Sice nejsem dítě narcistických rodičů, ale vyrůstala jsem s narcistickou sestrou ( nebyl to žádný med) Nyní má rodinu, a bolí mě, že je přesně tou matkou co popisujete v článku

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ahe | 10. 2. 2021 18:30 | reakce na Grácie - 9. 2. 2021 3:48

Taky mi tam moc nepasuje to "narcistické" označení... Ale pointa je ??

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

umfa | 10. 2. 2021 16:16 | reakce na Petra - 10. 2. 2021 12:31

Ok, máte pravdu, nezvolil jsem dobrý příměr. Ale zkuste mi prosím říct, jak fakt, že existuje víc směrů v psychologii, ovlivní mé přání nějak rychle zjistit, jestli potenciální partner náhodou není psychopat. Jen připomínám, že mi nejde o terapii, to je záležitost na jinou diskusi.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petra | 10. 2. 2021 12:31 | reakce na umfa - 9. 2. 2021 15:12

Pokud bych se držela Vašeho příměru - asi by nebylo úplně dobrý nalít benzín do dieselového motoru, ne? :-) A u směrů v psychologii to podle mě platí taktéž. Každému sedí něco jinýho a byla jsem sama svědkem toho, jak některý psychoterapeutický směr může člověka dokonce poškodit.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Michal | 10. 2. 2021 7:42

No,mě je celkem volný,co si do života odnesou děti nacistických rodičů !! Vím jen jistě,že haranti komoušů si odnesou jen zlodějnu,křivárny,udávání,podr azya křivé zuby !

-32
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdenek | 9. 2. 2021 22:34

Byl to taky muj zivot. Jako by nekdo cetl mou knihu. Je hrozne si to pripomenout. Najednou jsou nektere prozitky zpet. Jsou zive. Je to k placi, Je to k vzteku. Ach boze, vzdyt je mi uz 50let. Zaplat panbu ze jsem tak dlouho mimo rodinu. Dnes jsou stari, velmi hodni, pozorni a milujici. Jde jim to verit? Mozna, mozna....

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Zobrazit další