Eliška Petříčková: Vicemistryně republiky v čepování piva testuje software

IT Heroine
Kariérní příběh
Práce
Jan Schönbauer
| 21. 2. 2022 | 1 034
Eliška Petříčková: Vicemistryně republiky v čepování piva testuje software
Foto: Czechitas

Bývala výčepní. Dokonce tak dobrou, že za čepování piva sbírala ocenění. Gastro už ji ale nebavilo, a tak zkusila nový obor. Uspěla, a dnes Eliška Petříčková testuje software.

Čím jsi chtěla být, když si byla malá? Vzpomeneš si? 

Úplně na začátku, v dětství, jsem chtěla být hlasatelkou na nádraží, co hlásí příjezdy a odjezdy vlaků. Postupem času jsem zase chtěla moderovat pořad Kolotoč. Později mě pak lákala medicína. Jenže jako střední školu jsem vystudovala obchodku, takže jsem se na zkoušky na medicínu musela učit sama a také jsem absolvovala jejich přípravný kurz. Nakonec mě nevzali, a tak jsem studovala více vysokých škol. Bohužel jsem žádnou nedokončila. 

Jak jsi na tom byla na střední škole s matematikou? 

S matikou jsem na tom byla špatně celý život. Navíc v rodině převládal ten klasický stereotyp, že holky na matematiku a fyziku prostě nejsou. Tento názor byl hluboce zakořeněn hlavně u maminky. Myslím si, že to bylo dáno hlavně tím, že ona maturovala v osmém měsíci těhotenství, když mě čekala. Proto mě nechtěla dát ani na gymnázium. Viděla mě spíš jako účetní, proto jsem také dělala obchodní akademii. Ještě si mě dokázala představit na právech, ale o jiných oborech nechtěla vůbec slyšet.  

A kde jsi tedy pracovala po škole? 

Nastoupila jsem na pozici zákaznické péče do společnosti poskytující úvěry, ale tam mě to moc nebavilo. Proto jsem šla na brigádu za bar, protože tam mě to vždycky táhlo. V té době k nám do baru chodili lidé z gastronomie z lepších provozů, protože jsme měli dlouho otevřeno. Od nich jsem se potom naučila základy v čepování piva, což mě strašně chytlo, a tak jsem začala v téhle „disciplíně“ i soutěžit. Takže jsem mistr výčepní dvou brandů a následně jsem za barem dělala ještě 6,5 roku. Postupně v restauracích Čekárna, U Červeného jelena a U Dvou kohoutů. 

Jaké ocenění jsi za čepování piva získala?  

Byla jsem vicemistryní v čepování Kozla a čtvrtou v republice v čepování Radegastu. 

Jak se rodí femtech v Česku?

femtechShutterstock

Co začalo jako menstruační aplikace do chytrých telefonů, přerůstá do dalších odvětví a mění celý způsob, jak jsou postaveny technologie. Evropa je kolébkou femtechu a není divu, že nejslibnější startupy vznikají právě tady. Které to jsou a jak je na tom česká femtechová scéna? 

Malý trh pro velké ambice: Jak se rodí femtech v Česku?

Proč jsi gastronomii opustila, když jsi sbírala různá ocenění? 

To bylo s příchodem covidu. Jakmile se zavřely restaurace, tak mi bylo jasné, že to není jen na chvilku. Navíc v gastro oboru člověk nemá nic moc jistého. Je hodně závislý na spropitném a musí odpracovat skutečně hromady hodin, kterou ta práce obnáší. Navíc je standardem, že člověk dostává minimální mzdu a zbytek takzvaně na ruku. I když zrovna mě se tohle ve výše zmíněných podnicích tak úplně netýkalo. 

Co jsi tedy s příchodem pandemie a uzavřením hospod začala dělat? 

Tak nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké provozy nezavřou, a vyšly mi z toho potraviny a čerpací stanice. První tři měsíce jsem dělala provozní v potravinách, ale to mě opravdu nebavilo, a tak jsem zamířila na benzínku kousek od mého bydliště. Tady jsem sloužila pouze noční směny od šesti večer do šesti ráno, což pro mě bylo psychicky hodně náročné, nicméně jsem tam vydržela prakticky až do podzimu loňského roku. Problémem bylo, že se mi z těch nočních směn začala projevovat úzkostná porucha. Byla jsem vyčerpaná. Celé to vygradovalo čtrnáctidenní neschopenkou, kdy jsem byla doma a vyhledala jsem odbornou pomoc. Psychoterapeut mi říkal, že by bylo dobré dělat nějakou práci, která má pravidelnou pracovní dobu a není to 12 hodin a více. Na radu kamarádky jsem otevřela web Czechitas a zjistila jsem, že mám asi dva dny do ukončení registrací na Digitální akademii: Testování. Všechno jsem hned vyplnila, natočila videomedailonek a vyšlo mi to. 

Nebála ses? 

Bála jsem se hrozně moc, ale přístup v Czechitas je takový, že IT není o tom, že tomu neporozumíte. Jen to někomu trvá delší dobu a jinému kratší dobu. Ono je to mnohem více o tom naučit se programátorsky myslet a umět se postavit k problému z jiného úhlu pohledu, než byl člověk zvyklý.  

Takže ti tohle programátorské myšlení v jeden moment takříkajíc seplo? 

Ano, v jednu chvilku mi to docvaklo a najednou jsem začala problémy rozebírat jiným způsobem. Zpočátku má člověk v hlavě jiný algoritmus, a až po čase zjistí, že je třeba například napsat tu a tu podmínku atd. 

Bývalí kolegové mi závidí, že mám konečně klidnější práci a volnou pracovní dobu. Zpátky do gastra se už nechystám. Ne že by mi to nechybělo, ale tohle je úplně jiné.

Měla jsi v tu dobu nějaký vztah k IT? 

Když jsem byla hodně malá, tak jsem byla fanda do počítačů, protože můj táta doma stavěl počítače. Každopádně jsem hrála hry. Začínala jsem na Prince of Persia a potom jsem hrála Tomb Raider, Half-Life a Quake. To bylo na základní škole, pak nastala dlouhá pauza. Vůbec jsem si nemyslela, že bych mohla jít do IT. Další zkušenost tedy byla až Digitální akademie. Před samotným studiem jsem si udělala alespoň prerekvizitní kurzy – testing, Javascript a HTML/CSS. 

Byla pro absolvování kurzu důležitá matematika? 

Myslím si, že daleko důležitější než matika je základní logika. Člověk si musí uvědomit menší, větší, rovno, a to stačí. Nemuseli jsme počítat žádné složité rovnice. 

Jak studium probíhalo? 

Skoro celé studium jsme odchodili prezenčně, což pro mě bylo rozhodně lepší. Myslím si, že některé věci se učí lépe klasicky než vzdáleně online. Například programování. Moje spolužačka, která dělala spojku mezi lektory a účastnicemi kurzu, si zlomila nohu a bylo hned vidět, jak ztrácí nit. To samé jsem měla já – onemocněla jsem, když jsme brali automatické testování, a dalo mi hrozně práce se dostat na úroveň ostatních. Myslím, že tam pak hrozně chybí ten osobní přístup koučů, když ti přijdou hned pomoct. 

Kolik vás celkem bylo a dokončily jste všechny? 

Myslím si, že dvě holky Digitální akademii nedokončily. Bohužel. Celkem nás bylo třicet. 

Jaký jsi dělala závěrečný projekt? 

Testing je speciální v tom, že se začíná hackathonem a pracuje se v týmu pěti lidí, kde se testují webové stránky a hledají bugy (chyby). Z toho musíte sepsat výstup v podobě testovací strategie a finální dokumentaci, která se stává součástí závěrečné prezentace na galavečeru. 

Kdy jsi poslala první životopis do IT oboru? 

Úplně první moment přišel v průběhu října. Ale to mi nevyšlo, protože jsem zaskakovala jako spojka za slečnu, co si zlomila nohu, a to mi bralo hodně času. V tu chvilku jsem věděla, že bych tomu nemohla dát sto procent, tak jsem raději počkala. Soustředila jsem se na studium. Na konci Digitální akademie po jobfairu (trh pracovních příležitostí) jsem si zpracovala životopis, vytipovala firmy, které mě zajímaly a pobavila jsem se o tom s lektory.  

Do jaké firmy jsi tedy nastoupila a na jakou pozici? 

Nyní jsem pracovník podpory aplikací ve společnosti OK System. Celkem jsem absolvovala čtyři pohovory a vzali mě i jinam, ale já jsem chtěla pracovat v této firmě, protože odtud pochází jeden z lektorů, což mi dávalo jistotu solventnosti společnosti.  

Proč sis vybrala tuto pozici? 

Hlavně proto, že se jedná o sdílenou pozici. Kromě testingu dělám ještě helpdesk. Jsem hrozně ráda s lidmi a tahle práce obnáší i práci a komunikaci s klienty. Není to čistě jen testingová pozice. Také jsem ráda, že poznám celý produkt. Jsme malé oddělení, kde se staráme o aplikaci, která se neustále vyvíjí a my stále školíme úředníky, kteří s aplikací pracují a máme okamžitou zpětnou vazbu na naši práci. 

Jaký byl pohovor? 

Jsem přesvědčená, že akademie byla důkazem toho, že se zvládnu učit. Druhá moje výhoda byla ta, že nikdo moc nestojí o to školit lidi. Druhé kolo pohovoru navíc nebylo o technických znalostech, ale spíše o prezentaci a komunikačních dovednostech. Měla jsem na začátku velký strach, že mi bude trvat třeba půl roku, než si seženu práci v oboru. Ale kdyby to nevyšlo, věděla jsem, že do gastra se můžu vrátit vždycky. 

Jak na to reagovalo tvoje okolí, dřívější kolegové? 

No ti mi závidí, že mám konečně klidnější práci a volnou pracovní dobu. Zpátky do gastra se už nechystám. Ne že by mi to nechybělo, ale tohle je úplně jiné a jsem mnohem víc v klidu. 

Článek byl připraven ve spolupráci s naším partnerem Czechitas.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze

Partneři projektu

Randstad
Asseco Solutions
Unicorn
Datamole
Czechitas
Jobs
Martinus.cz
Green Fox
ČMAPM
Red Hat
Mews
Ataccama
Avast
Asseco Solutions
Anect