Žádný malý knoflíček. Proč se klitoris stále vytrácí z učebnic a zůstává obklopený mýty

Zatímco mužské prožívání pohlavního styku je ve společnosti vnímané jako přirozená a nekomplikovaná věc, kolem toho ženského se neustále nabalují různá přidružená témata, jako je morálka nebo duševní poruchy. Na sklonku středověku se věřilo, že ženský orgasmus je důležitý pro početí, a tak mu fandila i církev. V  19. století ale byla ženská rozkoš zavrhována coby hřích a prostopášnost. V puritánských časech královny Victorie prý matky svým dcerám před svatební nocí kladly na srdce, aby zavřely oči a myslely na Anglii, a jako lék na některé psychické poruchy se ordinovalo odstranění klitorisu.

Právě klitoris hraje v ženském intimním životě významnou roli. Tak velkou, že je skoro na pováženou, jak málo seriózního vědeckého zkoumání mu lidstvo věnovalo a věnuje. Australské medičce Helen O’Connell už v osmdesátých letech vadily učebnice anatomie, které obsahovaly detailní popis mužského pohlavního orgánu, zatímco o klitorisu se psalo pouze v poznámkách pod čarou. Mužské tělo bylo do té doby vnímané jako norma a vše ostatní jako odvozenina, odchylka od normálu. Poštěváček tak proto byl často interpretovaný jako nedokonalá verze mužského orgánu.

Uroložka proto ženskému orgánu zasvětila doktorát a výsledkem jejího studia byla v roce 1998 zpráva, že klitoris není žádný „knoflík“, ale poměrně velký orgán, který se nalézá z větší části uvnitř těla, vně z něj vidíme pouze asi 10 % jeho objemu. O’Connell zjistila, že jde o uzlinu složenou z 8000 nervových buněk, což představuje největší koncentraci v lidském těle. Jak si vědci i běžní lidé během staletí klitoris představovali? Kde na světě pro něj mají hned několik pojmenování podle různorodosti jeho tvaru a ztopoření? A existuje více druhů orgasmu, jak to tvrdil Sigmund Freud? O tom si víc přečtete v textu na webu Heroine.cz.